Maria José Palla (30. července 1943 – 27. července 2025) byla portugalská fotografka a profesorka literatury, fotografie a filmu na Univerzitě NOVA v Lisabonu. Aby unikla portugalské diktatuře, strávila většinu svého třetího a čtvrtého desetiletí studiem a prací v Paříži.
Životopis Palla se narodila 30. července 1943 v portugalském hlavním městě Lisabonu. Byla dcerou architekta Victora Pally a malířky Zuilcides Saraiva. Žila v Portugalsku pod diktaturou režimu Estado Novo a rozhodla se přestěhovat do Paříže. Přesný rok jejího odjezdu z Portugalska není jasný, ale v roce 1963 absolvovala fotografický kurz na Société française de photographie v Paříži a také prováděla výzkum a stáž v laboratorních technikách. V roce 1965 navštěvovala École nationale supérieure Louis-Lumière a zároveň absolvovala stáž v reklamní agentuře. V letech 1967 až 1973 pracovala jako asistentka v laboratoři Pierra a Marie Curieových, nyní Institut Curie, a zároveň absolvovala kurzy na École pratique des hautes études pod vedením filmaře Jeana Roucha. Palla poté studovala dějiny umění jako studentka posledního ročníku na École du Louvre, kde v roce 1975 absolvovala muzeologii. Zároveň studovala portugalštinu na Univerzitě Paříž VIII, kde v roce 1980 získala titul z literatury.
V roce 1982 získala Palla diplom z pokročilého studia v oboru romanistiky na Univerzitě Paříž-Sorbonna s prací na téma „Předměty civilizace v díle Gila Vicenteho “. V roce 1991 získala na téže univerzitě doktorát s prací o symbolice kostýmu v dílech Gila Vicenteho.
Kariéra v Portugalsku V letech 1977 až 1983 Palla učila na Univerzitě Sorbonne Nouvelle a na Akademii ve Versailles. V roce 1983 se rozhodla vrátit do Lisabonu, sedm let po svržení režimu Estado Novo karafiátovou revolucí, a nastoupila na Univerzitu NOVA jako pomocná profesorka. Později byla v roce 1986 povýšena na docentku a v roce 2003 na habilitační docentku. Působila na katedře portugalistiky a jako výzkumná pracovnice v Ústavu středověkých studií, kde vyučovala dějiny divadla, literaturu renesance, literaturu a fotografii, francouzskou literaturu a portugalskou literaturu. Z univerzity odešla v roce 2011 do důchodu.
Palla se stala specialistkou na dílo Gila Vicenteho (cca 1465 – cca 1536) a napsala řadu knih a článků o něm, stejně jako o divadle 16. století a portugalském renesančním malířství. Mezi její knihy, monografie a články patřily Slovník postav ve Vicenteho divadle (2015); Grão Vasco a oltářní obraz katedrály ve Viseu (1999); lexikální studie kostýmů a ozdob v Gil Vicente (1997); Slovo a obraz: Eseje o Gil Vicente a malířství šestnáctého století (1996); Metafory jídla v divadle 16. století (2009); Pochopení jejich smyslů: Nový pohled na zátiší Josefy de Óbidos a polaroidy (2021).
Kniha Polaroides shromáždila její autoportréty pořízené v letech 1996 až 2003, které byly v roce 2022 vystaveny ve výstavním prostoru Appleton Square v Lisabonu. Po Pallině návratu z Paříže do Lisabonu byly její fotografie vystavovány v různých částech Portugalska, Evropy a jinde, včetně bývalé portugalské kolonie Macao. Výstava Portréty básníků z roku 1998 představovala detailní záběry autorů současné portugalské literatury, včetně Mária Cesarinyho de Vasconcelose, Nuna Júdice a Sophie de Mello Breyner Andresen. Mezi další výstavy patřily Tváře melancholie a Žena bez stínu (2001), Kolo času (2006), Le Temps (2010) a Fragmenty diskurzu (2013). U příležitosti jejích 80. narozenin se v roce 2024 konala první retrospektivní výstava jejích děl v Národním muzeu Frei Manuel do Cenaculo v portugalské Évoře. Spolupracovala také s muzei, aby zajistila, že umělecké dílo jejích rodičů nebude zapomenuto. V roce 2011 darovala jedenáct děl svého otce a dva obrazy své matky Muzeu neorealismu ve Vila Franca de Xira severně od Lisabonu a v roce 2025 další obraz své matky. V roce 2022 uspořádala na Madeiře sté výroční výstavu děl svého otce.
Palla také překládala. Mezi díla, která přeložila, patřila Livro de Cozinha da Infanta D. Maria de Portugal, nejstarší známá kuchařka Portugalska, kterou přeložila do francouzštiny pro lisabonský institut středověkých studií, dále scénář k Hirošimě Mon Amour od Marguerite Duras (přel. s Manuelem Villaverde Cabralem), kniha Vie de Michel-Ange Roma par (Život Michelangela Camela Rollanda a Michelangela Camara ). lui-même (Camus sám od sebe) od Morvana Lebesqueho, které všechny přeložila do portugalštiny.
Smrt Palla zemřela 27. července 2025 v Lisabonu. Byla pohřbena na hřbitově Alto de São João.
Odkazy
Reference
Související články Ženy ve fotografii
Kategorie:Portugalští fotografové Kategorie:Narození v roce 1943 Kategorie:Úmrtí v roce 2025 Kategorie:Ženy