Louis-Vincent-Joseph Le Blond de Saint-Hilaire (4. září 1766 Ribemont, Aisne, Francie – 5. června 1809 Vídeň, Rakousko) byl francouzský divizní generál v období francouzských revolučních a napoleonských válek. Zúčastnil se mimo jiné bojů v Severní Itálii, války třetí koalice roku 1805 i dunajského tažení 1809.
Život a kariéra Pocházel z francouzské šlechtické rodiny, jeho otec byl důstojník královského jezdectva a také Louis-Vincent-Joseph byl od mládí předurčen k vojenskému povolání. V září 1777, ve věku 11 let, zahájil vojenskou kariéru jako „dítě pluku“ a kadet u jízdního pluku de Conti. O čtyři roky později, v listopadu 1781, se přihlásil jako dobrovolník k Akvitánskému pěšímu pluku a téhož roku odjel z Francie do Východní Indie. V polovině září 1783 se stal podporučíkem, v červnu 1788 povýšil na druhého poručíka a po revoluci, v červenci 1792, na kapitána.
V letech 1792–1793 sloužil v Alpské armádě (Armée des Alpes). V závěru roku 1793 se vyznamenal při dobývání Toulonu a 27. prosince byl provizorně jmenován generálním adjutantem velitelem praporu. Poté byl převelen do Italské armády (Armée d’Italie), kde sloužil pod velením generála Massény. V prosinci 1794 byl provizorně jmenován generálním adjutantem velitelem brigády (potvrzeno v červnu 1795) a koncem září 1795 brigádním generálem (potvrzeno 25. září 1796).
V bitvě u Loana roku 1795 utrpěl zranění kartáčovou střelou a přišel o dva prsty na levé ruce. Krátce nato převzal velení 3. brigády Laharpovy divize, v březnu 1796 však odešel na zotavenou do lázní v Digne. Koncem července se vrátil k armádě pod Sauretovou divizí. Několik následujích měsíců bojoval v severní Itálii u Gavarda, Rocca d'Anfo, pak pod Vauboisovou divizí u Bassana a Due Castelli či u Saint-Georges, kde byl opět zasažen šrapnelem, tentokrát do obou nohou.
V lednu 1797 se stal Saint-Hilaire velitelem Lodi. V květnu následujícího roku byl jmenován velitelem armádních depotů Východní armády (Armée d’Orient) v Toulonu v departementu Var. V závěru roku 1799 velel několik měsíců 8. divizi v Marseille, podpořil Brumairový převrat Napoleona Bonaparta a poté byl 27. prosince povýšen na divizního generála. V květnu 1800 vedl Národní gardu departementů Var a Bouches-du-Rhône, s níž se připojil k Suchetovým vojskům v italském tažení. V listopadu téhož roku převzal velení 15. divize v Rouenu, v jejímž čele setrval do roku 1803. náhled|Uprostřed slavkovského bojiště podnikají Saint-Hilairova a Vandammova divize „Lví skok“ Tehdy převzal generál Saint-Hilaire velení 1. divize v táboře Saint-Omer, která se chystala k vylodění do Británie, když však vypukla válka proti třetí koalici, stala se 29. srpna 1805 součástí 4. sboru maršála Soulta a vyrazila v rámci Velké armády (Grande Armée) na pochod do Bavorska a dále Rakouska. V bitvě u Slavkova 2. prosince 1805 sehrál se svojí divizí a také s Vandammovou divizí rozhodující úlohu při útoku na Pratecké návrší (tzv. Lví skok) a následném obklíčení jednotek protivníkovy 2. a 3. kolony, přičemž byl sám lehce zraněn. Za své zásluhy byl ještě před koncem roku odměněn Velkým orlem Čestné legie.
V průběhu války proti čtvrté koalici v letech 1806 a 1807 se účastnil dalších tažení proti Pruskému království a zasáhl do bojů u Jeny, Bergriedu, Ziegelhoffu, Jílového a Heilsbergu. V říjnu 1808 se stal velitelem 1. divize Rýnské armády (Armée du Rhin) a před koncem listopadu téhož roku byl jmenován komandérem Železné koruny a hrabětem císařství. vlevo|náhled|Saint-Hilairova hrobka v Pantheonu Při dunajském tažení proti Rakouskému císařství roku 1809 přezval Saint-Hilaire velení 3. divize Lannesova 2. sboru a s ní bojoval u Tengnu, Schierlingu, Eggmühlu, Řezna a také u Aspern-Esslingu. V posledně jmenované bitvě 21.–22. května byl zraněn, přesto dál pokračoval ve vedení svých mužů, při druhém zranění mu však dělová koule rozdrtila levou nohu, byl odnesen z bojiště a během následujících týdnů ve Vídni na následky zranění zemřel – 5. června 1809 ve věku 42 let.
V roce 1810 nařídil císař Napoleon převézt generálovy ostatky a uložit je do pařížského Pantheonu. Jeho jméno bylo vytesáno na jižním pilíři Vítězného oblouku.
Reference
Literatura
Externí odkazy
Bitva u Slavkova – Napoleonovi maršálové, generálové, štábní důstojníci (2.12.1805) na webu Austerlitz.org Louis Vincent Joseph Le Blond de Saint-Hilaire na webu French Empire
Kategorie:Osobnosti francouzských revolučních válek Kategorie:Osobnosti napoleonských válek Kategorie:Francouzští generálové Kategorie:Hrabata Prvního Francouzského císařství Kategorie:Jména vepsaná na Vítězném oblouku v Paříži Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu čestné legie Kategorie:Účastníci bitvy u Slavkova Kategorie:Narození v roce 1766 Kategorie:Narození 4. září Kategorie:Narození v Hauts-de-France Kategorie:Úmrtí v roce 1809 Kategorie:Úmrtí 5. června Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Pohřbení v pařížském Pantheonu Kategorie:Muži