Carl Gustaf Ekman (6. října 1872 Munktorp – 15. června 1945 Stockholm) byl švédský politik. Byl představitelem liberální strany Národní asociace svobodomyslných (Frisinnade Landsföreningen), kterou v letech 1924–1932 vedl. V letech 1926 až 1928 a znovu v letech 1930 až 1932 byl premiérem Švédska. Souběžně s premiérským mandátem držel krátce i posty ministra financí (1926) a ministra obrany (1930–1931). Byl zastáncem prohibice.

Život Začínal jako zemědělský dělník, ale nakonec se stal novinářem (Malmköpings Tidning, Sjukkassebladet a jiné tiskoviny). V letech 1908 až 1913 byl šéfredaktorem liberálních novin Eskiltuna-Kuriren. V letech 1913 až 1918 vedl noviny Aftontidningen. V letech 1902–1913 byl městským radním Eskilstuny. V letech 1907–1913 členem krajské rady Södermanlandu. Roku 1911 se prvně stal poslancem parlamentu (a zůstal jím až do roku 1932).

Byl velmi neoblíbený hlavně mezi sociálními demokraty, kteří ho považovali za "třídního zrádce", neboť pocházel z dělnické rodiny, a přesto se stal členem nesocialistické strany. Navíc stál za pádem dvou sociálnědemokratických vlád, Hjalmara Brantinga v roce 1923 a Rickarda Sandlera v roce 1926.

V roce 1924 se postavil do čela své strany a trváním na programu úplné alkoholové prohibice vypudil část členů, kteří pak založili Liberální stranu Švédska (Sveriges Liberala Parti) (obě strany se znovu spojily v roce 1934 v dodnes vlivnou Lidovou stranu, dnes známou jako Liberálové).

V čele strany zvolil, jako mnoho jiných středových vůdců, strategii "jazýčku na vahách". Spolupracoval jak s pravicí, tak s levicí, čímž si získal značný politický vliv. Politická obratnost mu vynesla přezdívku vågmästar (což by šlo přeložit jako "mistr vln"). Roku 1926 ho prvně vynesla do premiérského křesla. Vytvořil nový daňový systém, který s jistými úpravami funguje ve Švédsku dodnes. Také dokončil rozsáhlou reformu školského systému.

Ekman se vrátil do nejvyšší funkce v roce 1930, avšak tehdy již v obtížné situaci světové hospodářské krize. Jeho tradiční politika úspor a snižování výdajů se v krizi stala neúčinnou. Navíc ho postihla aféra, kdy se ukázalo, že osobně přijal příspěvky od kontroverzního průmyslníka Ivara Kreugera, který během krize zkrachoval, načež unikly informace o jeho podvodech a machinacích. Ani Ekmanovi nepřátelé nikdy neuvěřili, že by se chtěl osobně obohatit, nicméně Ekman se zapletl do protichůdných vyjádření o celé věci. Nakonec ho veřejná debata donutila rezignovat měsíc před volbami do Riksdagu v roce 1932. Do politiky se již nikdy nevrátil, jeho oslabená strana se rozhodla pro výše uvedenou fúzi.

Odkazy Reference

Externí odkazy

Kategorie:Švédští politici Kategorie:Premiéři Švédska Kategorie:Osobnosti abstinentního hnutí Kategorie:Narození 6. října Kategorie:Narození v roce 1872 Kategorie:Narození ve Västmanland Kategorie:Úmrtí 15. června Kategorie:Úmrtí v roce 1945 Kategorie:Úmrtí ve Stockholmu Kategorie:Muži