Merkurimetrie je metoda odměrné analýzy (titrace), při které se jako titrační standard používá roztok rtuťnaté soli, zpravidla dusičnan, síran nebo chloristan. Pomocí merkurimetrie lze určit koncentraci rozpuštěných halogenidů a pseudohalogenidů, tedy solí s thiokyanatanovými (CNS−) nebo kyanidovými (CN−) anionty.
Jedná se o levnější alternativu argentometrie, zahrnuje ale práci s toxickými sloučeninami rtuti.
Princip metody Princip merkurimetrie spočívá v tom, že rtuťnaté ionty (Hg2+) tvoří se stanovovanými anionty (X−) zpravidla rozpustné, ale málo disociovatelné komplexní sloučeniny: Hg2+ + 2 X− → [Hg(X)2].
Před dosažením bodu ekvivalence jsou v roztoku podle příslušné chemické rovnováhy přítomné i sloučeniny s dalšími stechiometriemi s obecným vzorcem [Hg(X)n]2−n. Po dosažení bodu ekvivalence je rovnováha narušena, v roztoku jsou přítomné volně rozpuštěné rtuťnaté ionty, které reagují s indikátorem za vzniku barevné sloučeniny nebo sraženiny.
Indikace
Metoda dle Votočka Metoda dle Votočka využívá jako indikátor nitroprusid sodný Na2[Fe(CN)5NO]. Je vhodná pro stanovení chloridů, bromidů a pseudohalogenidů. Indikátor reaguje s rtuťnatými ionty za vzniku bílé sraženiny: Hg2+ + [Fe(CN)5NO]2− → Hg[Fe(CN)5NO]
Část rtuťnatých iontů může být u některých stanovení vázána v komplexu [Hg(Cl)]+ a pro jejich uvolnění se roztok okyseluje kyselinou dusičnou nebo sírovou.
Metoda dle Dubského Metoda dle Dubského využívá jako indikátor difenylkarbazid, který v roztoku oxiduje rtuťnatými ionty na difenylkarbazon a ten s dalšími rtuťnatými ionty tvoří modrofialový komplex. Lze také použít přímo difenylkarbazon, přičemž ten s rtuťnatými ionty reaguje bez nutnosti oxidace a spotřeba titračního činidla bude nižší.
Odkazy
Reference
Kategorie:Titrace Kategorie:Metody kvantitativní analýzy