Étienne-Marie-Antoine Champion de Nansouty (30. května 1768 Bordeaux, Gironde, Francie – 12. února 1815 Paříž) byl francouzský divizní generál v období francouzských revolučních a napoleonských válek. Proslul zejména jako velitel těžkého jezdectva. Účastnil se bojů v jižním Německu, slavkovského tažení roku 1805 i pruského tažení v letech 1806–1807, Napoleonova tažení do Ruska 1812 i bitvy u Lipska a následné obrany Francie.

Život a kariéra Pocházel z jihofrancouzské nižší šlechtické rodiny z Bordeaux, jeho otec byl armádním majorem a Étienne coby mladší syn následoval jeho kariérní dráhu. Nejprve nastoupil na vojenskou školu v Brienne (École de Brienne) a v říjnu 1782, ve svých 14 letech se stal kadetem vojenské školy (École militaire) v Paříži. Po absolvování se stal důstojníkem jezdectva, v březnu 1785 nastoupil jako podporučík k jízdnímu pluku Bourgogne. V červnu 1788 se stal zastupujícím kapitánem a velel eskadroně husarů ve francouzském pomocném sboru v Nizozemsku.

Revoluční války Do Francie se vrátil až po revoluci, i přes svůj šlechtický původ zůstal v armádě a podílel se na výstavbě lehkého jezdectva. V prosinci 1791 se stal pobočníkem generálního adjutanta Ponceta a poté pobočníkem maršála Lucknera. V březnu 1792 byl jmenován podplukovníkem 2. pluku jízdních myslivců (vedeného jako 9. pluk jezdectva), s nímž byl přidělen k Rýnské armádě (Armée de Rhin), u níž vytrval do roku 1801. V listopadu 1793 (II. rok republiky) byl povýšen na plukovníka (šéfa brigády, chef de brigade). V srpnu 1796 bojoval u Neresheimu a v říjnu u Schliengenu.

Dne 29. srpna 1799 (VII. rok republiky) byl Nansouty povýšen na brigádního generála a v následujících měsících sloužil pod generálem Neyem a Lecourbem. V roce 1800 byl původně přidělen k jezdectvu Záložní armády (Armée de Réserve), místo toho však nakonec vedl brigádu dragounů v bojích v jižním Německu v letech 1800 a 1801 – bojoval v květnu 1800 u Stockachu, Möskirchu a Memmingenu (Biberachu), v červenci se připojil ke Gudinově divizi a bojoval u Saulgrubu, v září pak převzal velení jezdecké zálohy Lecourbova sboru, v jejímž čele setrval i do následujícího roku.

Napoleonské války vlevo|náhled|Nansoutyho kyrysníci v bitvě u Friedlandu. Obraz Ernesta Meissoniera. V průběhu krátkého období míru zastával různé administrativní funkce. Dne 24. března 1803 (XI. rok republiky) byl povýšen na divizního generála a v létě byl jmenován velitelem divize těžkého jezdectva ve vojenském táboře v Boulogne v rámci Armády oceánského pobřeží (Armée des côtes de l’Océan). Po vypuknutí války proti třetí koalici se tato jednotka v srpnu 1805 stala 1. těžkou jízdní divizí záložního jezdectva Velké armády (Grande Armée) pod velením maršála Murata. Nansouty se s ní účastnil tažení v letech 1805–1807. V říjnu 1805 bojoval u Wertingenu a v prosinci u Slavkova, kde dokázal odrazit nápor rakouského a ruského jezdectva na pláni mezi vesnicemi Blažovice a Holubice. Ve válce proti Pruskému království následujícího roku bojoval v prosinci u Kolozombu a Golyminu, o několik měsíců později se zúčastnil bitvy u Jílového a poté u Willenbergu (Wielbarku), v červnu 1807 potom u Guttstadtu a Friedlandu.

Za své zásluhy obdržel Velkého orla Čestné legie a 27. července 1808 byl jmenován hrabětem císařství, stal se nejvyšším podkoním (vrchním štolbou, premier écuyer) císařova vojenského domu. V této funkci v listopadu 1808 doprovázel Napoleona při jeho tažení do Španělska a počátkem následujícího roku se s ním vrátil zpět do Francie. Když pak Rakousko na jaře 1809 vyhlásilo Francii válku, v dubnu převzal Nansouty velení 1. těžké jízdní divize v jezdecké záloze maršála Bessièrese v rámci Německé armády (Armée d’Allemagne). Během tažení proti páté koalici se zúčastnil bojů u Abensbergu, Eggmühlu, Řezna, Esslingu a Wagramu. Několik měsíců po Wagramu přenechal velení divize generálu Bruyèrovi a stal se generálním inspektorem dragounů. V říjnu 1811 se ujal velení 2. a 4. kyrysnické divize v Labské pozorovací armádě (Corps d'observation de l'Elbe) maršála Davouta. náhled|Generál Nansouty velí (zády vlevo od středu) v bitvě u Hanavy 30.–31. října 1813 proti rakousko-bavorské kavalerii. Detail z obrazu Horáce Verneta. Při novém uspořádání Velké armády pro tažení do Ruska roku 1812 byl Nansouty pověřen velením 1. záložního jezdeckého sboru. Bojoval s ním v červenci u řeky Svir a u Ostrovna. V bitvě u Borodina v září 1812 byl postřelen do nohy a odjel na léčení do Francie. Napoleon jej přitom pověřil vedením konvoje evakuujícího zraněné vojáky z ruských bojišť. V lednu 1813 byl Nansouty jmenován generálplukovníkem dragounů, ale do bojů se vrátil až v červenci téhož roku, kdy převzal vrchní velení gardového jezdectva. Vytáhl s ním do Německa a zúčastnil se bojů u Drážďan, Wachau, bojoval také v „bitvě národů“ u Lipska a u Hanavy, kde utržil zranění. Následujícího roku se zapojil do obrany Francie, v únoru bojoval u La Rothière, Champaubertu, Montmirailu a Troyes a v březnu dobyl Berry-au-Bac. V bitvě u Craonne byl opět zraněn a odešel do výslužby.

Bourbonská restaurace a smrt Po Napoleonově abdikaci přešel do královských služeb a Bourboni jej odměnili vyznamenáním rytíře Řádu svatého Ludvíka. Byl jmenován pobočníkem králova bratra hraběte z Artois a v červenci 1814 se stal kapitán-poručíkem 1. roty (šedých) mušketýrů. Ve druhé polovině roku se však zhoršilo jeho zdraví, nalomené vyčerpávajícími taženími a několika zraněními. Ještě před Napoleonovým návratem z exilu a jeho stodenním císařstvím zemřel ve věku 46 let 12. února 1815 v Paříži a zanechal po sobě manželku a jediného syna. Pohřben byl na pařížském hřbitově Père-Lachaise. Jeho jméno bylo vytesáno na východním pilíři Vítězného oblouku.

Reference

Literatura

Externí odkazy

Bitva u Slavkova – Napoleonovi maršálové, generálové, štábní důstojníci (2.12.1805) na webu Austerlitz.org Etienne-Marie-Antoine Champion de Nansouty na webu French Empire General Etienne-Marie-Antoine Champion de Nansouty na webu The Napoleon Series Etienne Marie Antoine Champion Nansouty na webu War History Etienne-Marie-Antoine Champion Nansouty na webu Napoleon.org Étienne Marie Antoine Champion de Nansouty na Von der Bastille bis Waterloo. Wiki

Kategorie:Osobnosti francouzských revolučních válek Kategorie:Osobnosti napoleonských válek Kategorie:Francouzští generálové Kategorie:Hrabata Prvního Francouzského císařství Kategorie:Jména vepsaná na Vítězném oblouku v Paříži Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu čestné legie Kategorie:Nositelé Řádu svatého Ludvíka Kategorie:Účastníci bitvy u Slavkova Kategorie:Narození v roce 1768 Kategorie:Narození 30. května Kategorie:Narození v Bordeaux Kategorie:Úmrtí v roce 1815 Kategorie:Úmrtí 12. února Kategorie:Úmrtí v Paříži Kategorie:Pohřbení na Père Lachaise Kategorie:Muži