Kachna mauricijská (Anas theodori) je vyhynulý druh kachnovitého ptáka, který žil na ostrovech Mauricius a Réunion v Indickém oceánu. Jde zřejmě o téhož ptáka, jehož zmiňují dobové záznamy ze 17. století z obou ostrovů a může být dokonce vyobrazen i na jedné ilustraci. Vědeckého popisu se ale dočkal teprve v roce 1893 na základě souboru kostí z bažiny Mare aux Songes na Mauriciu. Nový druh dostal jméno Anas theodori po Théodoru Sauzierovi, jenž vykopávky vedl. Kosterní pozůstatky přiřazované témuž druhu nicméně pocházejí i z Réunionu. Byly popsány roku 1999 a naznačují příbuznost kachny mauricijské s kachnou australasijskou (Anas gibberifrons) z regionu Indického oceánu.
Kachna mauricijská představovala malý druh kachny a ve srovnání se žijícími madagaskarskými kachnami se velikostně pohybovala mezi čírkou černoskvrnnou (Anas bernieri) a kachnou madagaskarskou (Anas melleri). Nejpodobnější byla kachně australasijské, od níž se však odlišovala v detailech hrudní kosti a kostí dolních končetin. Podle jednoho dobového popisu mohla mít „šedé“ zbarvení. Proporce skeletu končetin ukazují na to, že na rozdíl od jiných ostrovních ptáků neztratila schopnost letu, což také vysvětluje její výskyt hned na dvou ostrovech. Pravděpodobně hnízdila v dutinách stromů jako jí příbuzné druhy. Podle zpráv tehdejších cestovatelů měla kachna mauricijské velmi chutné maso a ačkoli byla ještě v roce 1681 hojná, populace rychle poklesly a na Mauriciu druh vyhynul již kolem roku 1700, na Réunionu asi o dekádu později. K vyhynutí jej pravděpodobně dohnal nadměrný lov a predace nepůvodními savci, zejména kočkami.
Taxonomie O malé kachně z Mauricia a Réunionu se zmiňuje již několik sporých zpráv ze 17. století, ovšem bez jakýchkoli fyzických dokladů o její existenci. V roce 1889 si však mauricijská vláda vyžádala průzkum bažiny Mare aux Songes za účelem získání „historických pozůstatků“, poněvadž zde dříve bylo nalezeno značné množství kostí dronta mauricijského (Raphus cucullatus). Nové vykopávky pod vedením francouzského přírodovědce Théodora Sauziera skutečně přinesly úspěch, vyjma nových kostí dronta zde došlo k nálezu různých subfosilií známých i dosud nepopsaných druhů. Kosti se dostaly do Cambridgeského muzea, kde je v roce 1893 prozkoumali a popsali britský ornitolog Edward Newton a německý ornitolog Hans Gadow. Na základě přední části hrudní kosti, dvou krkavčích kostí (ty tvoří část ramenního pletence), osmi pažních kostí a dvou běháků popsali nový druh kachny lišící se od kachen z Madagaskaru. Do jisté míry se podobal kachně madagaskarské (Anas melleri), ale dorůstal menší velikosti. Na počest Sauziera výzkumníci novému druhu udělili jméno Anas theodori.
V roce 1987 britský ornitolog Graham S. Cowles publikoval zprávu o dosud nepopsané lebce kachny ze sbírky Louise Étienna Thiriouxe, amatérského přírodovědce působícího na Mauriciu. Poněvadž se lišila od lebek všech ostatních existujících kachnovitých z tohoto ostrova, považoval ji za první známou lebku náležící ke druhu popsanému Newtonem a Gadowem. Ve stejné publikaci britský ekolog Anthony S. Cheke naznačil, že zmínka o kachně z roku 1674 od francouzského cestovatele Sieura Duboise naznačuje existenci téhož druhu i na blízkém Réunionu, byť sem pravidelně zalétává i čírka modrá (Spatula querquedula). Poukázal na to, že v dobových zprávách z Réunionu lze kromě zmínek o husách najít zmínky také o sarcelles a canards, tedy „čírkách“ a „kachnách“, což naznačuje historickou existenci vícera druhů kachnovitých. Příbuzenské vztahy kachny mauricijské s ostatními kachnovitými ptáky nicméně zůstávaly nejisté; například britský ornitolog Hywel Glyn Young v roce 1996 spekuloval o vztahu s kachnovitými jižní polokoule, nebo naopak kachnou divokou (Anas platyrhynchos).
vlevo|náhled|Příbuzná kachna australasijská
V roce 1999 francouzská paleontoložka Cécile Mourer-Chauviréová a její spolupracovníci popsali pozůstatky přední části hrudní kosti, loketní kost a tibiotarsus (holeň) z bažiny Marais de l’Ermitage na Réunionu. Jejich srovnání s kostmi ve sbírkách francouzského Muséum national d’histoire naturelle, které zahrnovaly mj. krkavčí kost, čtyři pažní kosti, neúplné záprstí (carpometacarpus) od nedospělého jedince, holeň a dva běháky od nedospělých jedinců, vedlo k přiřazení réunionských pozůstatků ke kachně mauricijské (holeně byly identické, hrudní kost byla pro srovnávací studie příliš špatně zachována). Porovnáním těchto kostí s kostmi jiných kachnovitých ptáků Mourer-Chauviréová se spolupracovníky určili největší podobnost s kachnou australasijskou (Anas gibberifrons) z východní a severovýchodní oblasti Indického oceánu, přičemž kachna mauricijská se velikostně pohybovala mezi čírkou černoskvrnnou (Anas bernieri) a kachnou madagaskarskou z Madagaskaru.
Mourer-Chauviréová a její spolupracovníci poznamenali, že na Réunionu nežili nelétaví ptáci charakterističtí pro blízký Mauricius, jako je dronte. Vzhledem ke stáří ostrova asi 3 miliony let je to nicméně překvapivé, protože jde o dostatečně dlouhou dobu potřebnou pro vznik nelétavosti. Spekulovali proto, že Mauricius i Réunion původně kolonizovali zástupci týchž ptačích skupin a mnoho z těchto ptáků ztratilo schopnost letu – ovšem réunionské druhy vyhynuly kvůli vulkanické aktivitě sopky Piton des Neiges před 300 000 až 180 000 lety. Ostrov následně znovukolonizovali jiní ptáci, například létavé kachny z Mauricia, ale žádný z nich zřejmě neměl dostatek času pro vývoj nelétavosti. Zmiňovaný výzkumný tým navíc ještě informoval o nálezu dvou záprstí z Réunionu, jež se podobala spíše polákům (Aythya) nežli zástupcům rodu Anas.
V roce 2008 Cheke a britský paleontolog Julian P. Hume poznamenali, že ačkoli se kachna mauricijská podobala kachně australasijské i čírce černoskvrnné, jeden dobový popis opět naznačuje její příbuznost s první jmenovanou, protože čírka černoskvrnná je hnědá, zatímco obě kachny měly sdílet spíše šedé opeření. Podle Chekeho a Humeho nicméně existuje možnost, že kosti kachny australasijské, které výzkumný tým Mourer-Chauviréové použil ke srovnávací studii, mohly ve skutečnosti patřit čírce bělohrdlé (Anas gracilis), historicky klasifikované jako poddruh právě kachny australasijské. Tito autoři také naznačili, že zprávy o větším počtu druhů kachnovitých na Réunionu mohou být vysvětleny také uvedenými pozůstatky rodu Aythya, které možná náležely dosud žijícímu polákovi madagaskarskému (Aythya innotata).
Popis náhled|Ilustrace nizozemské osady na Mauriciu z roku 1670, která může podle Anthonyho S. Chekeho vyobrazovat dvě kachny mauricijské (uprostřed levého proudu) Kachna mauricijská byla malým kachnovitým ptákem, ve srovnání se žijícími madagaskarskými kachnami se velikostně pohybovala mezi čírkou černoskvrnnou a kachnou madagaskarskou. Na základě známých pozůstatků činí rozměry hrudní kosti 27,7 mm na šířku a 21,7 mm na hloubku, délka krkavčí kosti 41,1–42,5 mm, délka pažní kosti 69,6–73,1 mm, délka loketní kosti 63 mm, délka holeně 71 mm a délka běháku 42 mm.
Nejpodobnějším druhem vůči kachně mauricijské je kachna australasijská, s níž kachna mauricijská sdílí zejména některé rysy kostí křídel, resp. ramenního pletence. Oba druhy například sdílejí malý, vzhůru směřující hrot na vnitřní straně zadní plochy krkavčí kosti, následovaný malou prohlubní. Na přední straně krkavčí kosti, poblíž vnitřní strany jejího dorzálního výběžku (acrocoracoid), se u obou druhů nachází téměř kruhová plocha pro svalový úpon. Taktéž pažní kosti vykazují různé podobnosti, například hlavice pažní kosti vytváří výrazný okraj nad prohlubní pro úpon trojhlavého svalu. Dobře vyvinuté jsou plochy pro úpon prsního svalstva. Loketní kost je u obou druhů krátká a silná, u kachny mauricijské odpovídá rozměrům pozorovaným u samců kachny australasijské. Vnější hrbolek (condylus) na dolním konci loketní kosti pokračuje u obou druhů úzkou, výraznou linií, která slouží pro úpon svalstva.
Kachna mauricijská měla oproti kachně australasijské odlišný tvar hřebene hrudní kosti (carina), poněvadž u ní vyčníval více dopředu. Naopak spodní výběžek rukojeti hrudní kosti je u kachny australasijské úzký a protáhlý, zatímco u kachny mauricijské spíše kratší. Kachna mauricijská měla také o něco delší a robustnější, na spodním a horním konci širší běhák a holeň, ovšem proporce kostí dolních končetin opět vykazují velkou podobnost.
Soudobé popisy Jediný záznam popisující vzhled kachny mauricijské pochází z lodního deníku britské lodi President z roku 1681:
Cheke a Hume v roce 2008 navrhli, že výraz „žádné kachny“ má poukazovat na nepřítomnost velkých, masitých kachen. Jedinou dobovou zmínku o malých kachnovitých ptácích z Réunionu zanechal Dubois roku 1674:
V roce 2001 se Cheke pokusil identifikovat druhy ptáků na ilustraci nizozemské osady ve Foul Bay na Mauriciu z roku 1670, na níž byly vyobrazeny zemědělské metody a různá zvířata. Cheke se primárně zabýval ptákem prve interpretovaným jako slavný dronte mauricijský, zatímco on jej namísto toho považoval za husici mauricijskou (Alopochen mauritiana). Ostatní ptáky shledal jako hůře rozeznatelné, včetně dvou vodních ptáků vyobrazených v potoce. Dospěl k závěru, že by mohlo jít o kormorány či kachny, ovšem zatímco v dobových záznamech nebyly objeveny žádné zmínky o kormoránech, kachny mauricijské byly v tuto dobu stále hojné a těmito záhadnými ptáky proto mohou být spíše ony.
Ekologie náhled|Umělecká rekonstrukce vyhynulé husice a kachny mauricijské (vpravo) od Juliana P. Humeho, 1996 Kachna mauricijská je z hlediska chování a ekologie velmi špatně známý druh. Na základě výzkumů Mourer-Chauviréové a jejích spolupracovníků z roku 1999 vyšlo najevo, že proporce končetin kachny mauricijské se velmi podobají hodnotám pozorovaným u létavé kachny australasijské. Naopak se výrazně odlišují od hodnot pozorovaných u nelétavých kachnovitých, jako je čírka hnědá (Anas aucklandica) a kachna amsterdamská (Anas marecula). Dá se tedy očekávat, že kachna mauricijská ve srovnání s mnoha ostrovními ptáky uměla létat a zřejmě přelétávala mezi Mauriciem a Réunionem, což vysvětluje výskyt na obou ostrovech. Hume a britský ornitolog Michael Walters ve své publikaci z roku 2012 spekulovali, že kachny snad mohly během roku i migrovat. Cheke a Hume v roce 2008 považovali za pravděpodobné, že stejně jako místní špačci a papoušci, i kachna mauricijská pravděpodobně hnízdila v dutinách stromů, což je koneckonců chování typické i pro její příbuzné.
Po příchodu lidí na oba ostrovy vyhynula řada původních tvorů a místní ekosystémy byly lidskou činností výrazně narušeny. Před příchodem lidí zůstávaly ostrovy zcela zalesněné, nicméně kvůli odlesňování z místních porostů zůstalo pouze několik malých zbytků. Přežívající endemitní fauna je i nyní vážně ohrožena. Na Mauriciu žila kachna mauricijská po boku dalších nedávno vyhynulých ptáků, jako je dronte mauricijský, příbuzná husice mauricijská, chřástal rezavý (Aphanapteryx bonasia), papoušek širokozobý (Lophopsittacus mauritianus), holub lesní (Alectroenas nitidissimus), sovka Sauzierova (Mascarenotus sauzieri) nebo kvakoš mauricijský (Nycticorax mauritianus). Na Réunionu žila po boku příbuzné husice Alopochen kervazoi, ibise réunionský (Threskiornis solitarius), špačka dudkovitého (Fregilupus varius), papouška běloskvrnného (Mascarinus mascarinus), slípky réunionské (Porphyrio caerulescens), sovky réunionské (Otus grucheti), kvakoše Duboisova (Nycticorax duboisi) nebo poddruhu holuba růžového (Nesoenas mayeri duboisi). Na obou ostrovech žila také lyska mauricijská (Fulica newtonii) a papoušek Bensonův (Psittacula bensoni). Na Mauriciu stále přežívá alexandr réunionský (Psittacula eques), poštolka mauricijská (Falco punctatus) nebo holub růžový, na Réunionu například moták réunionský (Circus maillardi), bulbulčík réunionský (Hypsipetes borbonicus) nebo bramborníček réunionský (Saxicola tectes).
Vyhynutí náhled|Rytina z roku 1601 zobrazující práci Nizozemců na pobřeží Mauricia