Marc-Antoine Bonin de la Boninière de Beaumont (23. září 1763 Beaumont-la-Ronce, Indre-et-Loire, Francie – 4. února 1830 Paříž) byl francouzský divizní generál v období francouzských revolučních a napoleonských válek. V čele dragounských jízdních jednotek se účastnil řady vojenských tažení, mimo jiné v severní Itálii, ulmského a slavkovského tažení roku 1805, pruského tažení 1806 či dunajského tažení 1809. Po pádu císaře Napoleona se vrátil do služeb Bourbonů.

Život a kariéra Pocházel ze starého šlechtického rodu. V dětství a mládí působil na královském dvoře, kde byl od roku 1777 pážetem krále Ludvíka XVI. V roce 1780 nastoupil vojenskou službu a roku 1784 dosáhl hodnosti kapitána dragounského pluku v Lotrinsku.

Revoluční války Po vypuknutí revoluce i přes svůj šlechtický původ neodešel ze země, vzdal se však služby. Počátkem roku 1792 se opět vrátil k vojsku, v červenci byl jmenován podplukovníkem 9. dragounského pluku a o několik týdnů později povýšen na plukovníka 5. dragounského pluku. V roce 1793 s ním bojoval v Severní armádě (Armée du Nord) proti Prusku. Ještě téhož roku při pobytu v Lyonu během tzv. bílého teroru byl kvůli šlechtickému původu zatčen, odsouzen k smrti a odveden na popraviště, kde zasáhli a zachránili jej před gilotinou dragouni z jeho pluku. V lednu 1794 jej zástupci lidu opět dosadili do velení jednotky a přiřadili k Italské armádě (Armée d‘Italie). Sloužil tam pod generálem Massénou a Schérerem.

V dubnu 1795 obdržel hodnost brigádního generála a stal se velitelem v Nice. Jako velitel jezdecké brigády se účastnil také italského tažení pod Bonapartovým velením v roce 1796, zpočátku v divizi generála Stengela, po jehož zranění krátce převzal velení, aby je 3. května přenechal Kilmainovi. V témže měsíci bojoval u Lodi a poté obsadil město Cremona. V srpnu bojoval u Castiglione a poté pronásledoval ustupujícího rakouského polního maršála Wurmsera. V lednu 1797 se se svým jezdectvem připojil k obléhání Mantovy a v březnu téhož roku převzal velení brigády v Guguaově divizi.

Další jeho bojovou akcí s Italskou armádou se stala ve válce proti druhé koalici v dubnu 1799 bitva u Magnana, kde byl postřelen do pravého ramene. V roce 1800 krátce velel záložním jednotkám pod Suchetovým vedením, v červnu vynikl v bitvě u Marenga a v červenci převzal velení brigády v Rivaudově divizi. Koncem roku se připojil k Delmasově divizi, s níž bojoval u Valeggia na řece Mincio (bitva u Pozzolla).

V červenci 1801 se Beaumont oženil se sestrou generála Davouta Julie Charlotte Davout a v pozdějších letech se jim narodili postupně dva synové a dcera. Na konci prosince 1802 (roku IX republiky) byl Beaumont povýšen na divizního generála a od léta 1803 velel dragounské divizi.

Napoleonské války vlevo|náhled|Maršál Murat vede útok dragounů v bitvě u Jeny. Když začala válka proti třetí koalici roku 1805, účastnil se jako velitel 3. dragounské divize v jezdecké záloze maršála Murata tažení Velké armády (Grande Armée) do Bavor a Rakous. V říjnu se zapojil do bojů u Wertingenu, Ulmu, Riedu a Lambachu. V listopadu však onemocněl a musel se dočasně vzdát velení, které za něj převzal dosavadní velitel 1. brigády generál Boyé. Ten také velel Beaumontově divizi v bitvě u Slavkova v prosinci 1805.

náhled|upright|Znak hraběte de Beaumont V roce 1806 se stal Beaumont pobočníkem Napoleonovy matky Madame Mére. V čele dragounské divize se pak opět zapojil do tažení proti Pruskému království, v říjnu 1806 bojoval u Jeny, Zehdenicku, Prenclova a v prosinci u Czarnowa. V srpnu 1807 byl jmenován senátorem a dekorován komandérem Železné koruny. Následujícího roku obdržel titul hraběte císařství (26. dubna 1808) a velkokříž Vojenského zásluženého řádu Maxmiliána Bavorského.

V průběhu dunajského tažení roku 1809 velel dragounské divizi v Německé armádě (Armée d’Allemagne) a v záložním sboru. Zapojil se do bojů ve Vorarlbersku, žádné ze známějších bitev se však neúčastnil. V létě 1809 kvůli nemoci opustil vojenskou službu. Na krátko pak byl povolán ještě v roce 1813 k velení lehké jízdní divizi, po několika měsících byl však definitivně penzionován a pobýval na svých statcích.

Bourbonská restaurace Po Napoleonově abdikaci v roce 1814 se přidal na stranu Bourbonů, byl dekorován rytířem Řádu svatého Ludvíka a 4. června jej král Ludvík XVIII. jmenoval francouzským pairem. V průběhu Napoleonova stodenního císařství krátce bránil Paříž, ale nijak významně se nezapojil. Po druhé královské restauraci se vrátil ke své politické funkci v senátu. V srpnu 1817 mu byl udělen dědičný titul hraběte, v srpnu 1824 obdržel velkokříž Řádu čestné legie.

Zemřel 4. února 1830 v Paříži ve věku 66 let a byl pohřben na zdejším hřbitově Père-Lachaise spolu se švagrem maršálem Davoutem a posléze také synovcem generálem Léopoldem Davoutem (1829–1904). Jeho syn Louis-Napoléon se v květnu 1833 stal dědičným členem Komory pairů (Chambre des pairs). Beaumontovo jméno bylo vytesáno na východním pilíři Vítězného oblouku.

Poznámky

Reference

Literatura

Externí odkazy

Marc Antoine Bonin de La Boninière de Beaumont na webu French Empire Marc Antoine Bonnin de La Bonniniere, comte de Beaumont na webu Cimetière du Père Lachaise Marc Antoine Bonnin de La Bonninière de Beaumont na webu Geneanet Marc-Antoine de la Bonninière, comte de Beaumont na webu francouzského Senátu

Kategorie:Osobnosti francouzských revolučních válek Kategorie:Osobnosti napoleonských válek Kategorie:Francouzští generálové Kategorie:Hrabata Prvního Francouzského císařství Kategorie:Jména vepsaná na Vítězném oblouku v Paříži Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu čestné legie Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Narození v roce 1763 Kategorie:Narození 23. září Kategorie:Narození v Centre-Val de Loire Kategorie:Úmrtí v roce 1830 Kategorie:Úmrtí 4. února Kategorie:Úmrtí v Paříži Kategorie:Pohřbení na Père Lachaise Kategorie:Muži