Fonologie polštiny popisuje výslovnost a funkce jednotlivých hlásek používaných v polštině.
Samohlásky Polština má 6 samohláskových fonémů orálních (ústních) a 2 nazální (nosové). +Orální samohláskyPředníStředníZadníZavřenáiɨuStředováɛɔOtevřenáa Systém samohlásek v polštině je třístupňový, trojúhelníkový – podobný jako v češtině. Na rozdíl od češtiny však polština nerozlišuje délku samohlásek. V minulosti též měla dlouhé a krátké samohlásky, tento systém však zanikl. Dlouhé samohlásky se staly krátkými. Dlouhé /ɔː/ se změnilo na krátké /u/, což se v písmu projevuje tak, že se tato samohláska zapisuje také jako <ó>, např. mój [muj]. (Srov. v češtině změnu /ɔː/ > /u̯ɔ/ > /uː/, např. ve slově můj.)
Distinktivními rysy samohlásek v tomto systému jsou otevřenost/zavřenost a horizontální poloha jazyka (přední/střední/zadní). Zaokrouhlenost v polštině není samostatným rysem vytvářejícím fonologický protiklad. Zaokrouhlené jsou pouze zadní samohlásky, zatímco ostatní jsou nezaokrouhlené. Zaokrouhlenost prohlubuje akusticky vnímatelný rozdíl mezi předními a zadními samohláskami.
Oproti češtině má polština navíc i ve výslovnosti „tvrdé“ /ɨ/, psané jako <y>. Vyskytuje se výhradně po souhláskách považovaných za tvrdé nebo obojetné. Nikdy nemůže stát na začátku slova. „Měkké“ /i/, psané jako <i>, může stát i na začátku slova nebo následuje souhlásky považované za měkké či obojetné. U většiny samohlásek, které /i/ následuje, způsobuje ve výslovnosti změkčení (palatalizaci) – viz dále. +Nazální samohláskyPředníZadníStředováɛ̃ɔ̃ Polština je spolu s kašubštinou jediným slovanským jazykem, který si zachoval původní praslovanské nosové samohlásky /ɛ̃/ a /ɔ̃/, v písmu zapisované jako <ę> a <ą>. U většiny mluvčích však nejde o čisté nosovky jako např. ve francouzštině, ale spíše o spojení ústní hlásky následované nosní souhláskou (nazálou). V koncových pozicích a před /l/ nebo /w/ je pak nosovost značně omezená, případně zcela mizí. +/ɛ̃//ɔ̃/PozicePříklad[ɛn][ɔn]kąt [kɔnt] (kout)[ɛŋ][ɔŋ]před zadními souhláskamidziękuję [d͡ʑɛŋˈkujɛ] (děkuji)[ɛɲ][ɔɲ]před palatálamipięć [pʲɛɲt͡ɕ] (pět)[ɛm][ɔm]před /b, p/gęba [ɡɛmba] (ústa)[ɛ][ɔ]před /l, w/, na konci slovabędę [bɛndɛ] (budu) Krátké nosní /ɔ̃/, psané <ą>, se vyvinulo ze staršího dlouhého /ãː/. V češtině mu často odpovídá dvojhláska /ɔu̯/, např. są (jsou), wodą (vodou). wąsy (vousy).
Krátké nosní /ɛ̃/, psané <ę>, se vyvinulo ze staršího krátkého /ã/. V češtině mu často odpovídá /u/, např. wodę (vodu), będę (budu). +IPAV písmuIPAV písmu/i/i/ɔ/o/ɨ/y/a/a/u/u/ó/ɛ̃/ę/ɛ/e/ɔ̃/ą
Souhlásky Následující tabulka obsahuje přehled souhláskových fonémů v polštině: BilabiályLabiodentályAlveoláryRetroflexní(Alveolo)palatályVeláryNazály m n ɲ Plozivyp b t d k gAfrikáty t͡s d͡zt͡ʂ d͡ʐ t͡ɕ d͡ʑ Frikativy f vs zʂ ʐ ɕ ʑx Vibranty r Aproximanty j wLaterální aproximanty l
Sykavky Polština má na rozdíl od češtiny a některých dalších slovanských jazyků tři řady sykavek a polosykavek:
Alveolární /s, z, t͡s, d͡z/, v písmu <s, z, c, dz>, které odpovídají stejným hláskám v češtině (resp. slovenštině). V češtině však je foném /d͡z/ okrajový a obvykle obvykle mu odpovídá /z/ – např. pol. między, čes. mezi a slov. medzi. Retroflexní /ʂ, ʐ, t͡ʂ, d͡ʐ/, v písmu <sz, ż/rz, cz, dż/, považované za tvrdé souhlásky. V češtině odpovídají postalveolárním /ʃ, ʒ, t͡ʃ, d͡ʒ/, v písmu <š, ž, č, dž>. Foném /d͡ʐ/ se polštině vyskytuje převážně v přejatých slovech (hlavně z angličtiny). V domácích slovech jde o znělou realizaci /t͡ʂ/. Foném /ʐ/ se zapisuje též jako <rz>. Odpovídá českému /r̝/ <ř>. V minulosti se tato hláska vyslovovala podobně jako v češtině, později však splynula se /ʐ/, např. rzeka [ʐɛka] řeka. V obou jazycích se tato hláska vyvinula z praslovanského palatalizovaného /rʲ/. Alveolopalatální /ɕ, ʓ, t͡ɕ, d͡ʑ/, v písmu <ś, ź, ć, dź>. Frikativy /ɕ, ʓ/ se vyvinuly z palatalizovaných /sʲ, zʲ/. V češtině jim odpovídají nepalatalizované /s, z/, např. świat [ɕfʲat] svět. Afrikáty /t͡ɕ, d͡ʑ/ vznikly z palatalizovaných /tʲ, dʲ/. V češtině, a v mnohem větší míře ve slovenštině, jim odpovídají palatální /c, ɟ/ <ť, ď>, např. pol. dzień [d͡ʑɛɲ], čes. den [dɛn] a slov. deň [ɟɛɲ]; pol. ciasto [t͡ɕastɔ], čes. těsto [cɛstɔ].
Palatalizace
Asimilace znělosti +IPAV písmuAlofonyIPAV písmuAlofony/m/m/d͡ʑ/dź/dz(i)/n/n/f/f/ɲ/ń/n(i)/v/w/p/p/s/s/b/b/z/z/t/t/ʂ/sz/d/d/ʐ/ż/rz/k/k/ɕ/ś/s(i)/g/g/ʑ/ź/z(i)/t͡s/c/x/ch/h/d͡z/dz/r/r/t͡ʂ/cz/j/j/d͡ʐ/dż/w/ł/t͡ɕ/ć/c(i)
Externí odkazy
Kategorie:Fonetika Polština Kategorie:Polština