Rogunská přehrada (tádžicky Нерӯгоҳи барқи обии Роғун, rusky Рогунская ГЭС; často též Roghun Dam) je přehrada ve výstavbě s vodní elektrárnou na řece Vachš v jižním Tádžikistánu. Leží přibližně 110 km od hlavního města Dušanbe a je součástí soustavy vodních děl na Vachši (tzv. „Vachšská kaskáda“). Po úplném dokončení má mít hráz výšku 335 m (bude nejvyšší přehradou světa) a vodní elektrárna instalovaný výkon 3 780 MW. Dokončení stavby je plánováno na rok 2035.
Výstavba přehrady začala již v éře SSSR v roce 1976, ale stavba byla v roce 1993 po rozpadu Sovětského svazu opuštěna, probíhaly jen některé udržovací práce. Stavba se znovu rozběhla v roce 2016. V roce 2018 a 2019 byly zprovozněny dvě dočasné turbíny o celkovém instalovaném výkonu 780 MW. Tyto pomáhají redukovat výpadky proudu v zimě a získávat finanční prostředky na pokračování výstavby, v roce 2024 tvořila jimi vyrobená elektřina 5,5 % tádžické výroby elektřiny.
Stavbu financuje velké množství institucí, mimo jiné Asijská rozvojová banka, Asijská infrastrukturní investiční banka, Evropská banka pro obnovu a rozvoj, Evropská investiční banka, Fond OPEC pro mezinárodní rozvoj, Islámská rozvojová banka, státní rozvojové fondy Abú Zabí, Kuvajtu, Saúdská Arábie nebo Světová banka.
Jelikož řeka Vachš je hlavní zdrojnicí Amudarji, z projektu mají obavy Uzbekistán a Turkmenistán, když používají vodu z řeky mimo jiné na závlahu bavlníkových polí. Pro Tádžikistán by naopak měla znamenat energetickou soběstačnost a proto je vnímána jako národní a vlastenecký projekt. Až 70 % produkce elektřiny z elektrárny by mělo být exportováno do okolních zemí.
Historie Přípravy projektu spadají do sovětského období, práce na stavbě se rozběhly v roce 1976. V roce 1987 došlo k prvnímu přehrazení Vachše, po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 se práce zastavily. V roce 1993 bylo staveniště výrazně poškozeno povodní, která spláchla i celou ochrannou hráz.
V roce 2004 uzavřela tádžická vláda smlouvu s ruskou hliníkárenskou společností Rusal, která měla přehradu dostavět a získat v ní 51% podíl a používat elektřinu pro novou hliníkárnu v Tursunzodě. Proběhly některé přípravné práce, ale smlouva byla v roce 2007 vypovězena hlavně z důvodu neshod na konečné podobě hráze a elektrárny. Práce pokračovaly dále až do roku 2012, kdy byly znovu přerušeny.
V roce 2016 tádžická vláda uzavřela novou smlouvu na dostavbu přehrady a elektrárny s italskou společností Salini Impregilo, která odhadla náklady na 3,9 mld. USD, a koncem roku 2016 se stavební práce znovu rozběhly. V roce 2018 a 2019 byly zprovozněny dvě dočasné turbíny o celkovém instalovaném výkonu 780 MW, když byla využita část strojů ještě z dob sovětské výstavby.
Technický popis Plánovaná výška hráze je 335 m, přehradní nádrž má mít celkový objem přibližně 13,3 km3. Elektrárna má mít šest 630 MW turbín s celkovým instalovaným výkonem 3 780 MW.
V první fázi, která má být dokončena v roce 2029, má hráz dosáhnout výšky 200 m (kóta 1 185 m n. m.) m a mají být spuštěny celkem 4 turbíny o celkovém instalovaném výkonu 1 660 MW. V druhé fázi, která má být dokončena v roce 2035, má hráz dosáhnout plné výšky 335 m (kóta cca 1 300 m n. m.) a má být spuštěno všech 6 turbín.
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Přehradní nádrže v Tádžikistánu Kategorie:Vodní elektrárny Kategorie:Povodí Amudarji Kategorie:Stavby ve výstavbě