náhled|Soubor deseti různých provedení rychtářského práva, vystavený na Jubilejní zemské výstavě v Praze roku 1891 v expozici nazvané Česká chalupa (kresba Berta Havlíčková-Liebscherová) Rychtářské právo je podlouhlý, žezlu podobný předmět, který symbolizoval a reprezentoval práva, jímž rychtář disponoval.
Podoba a využití práva Symbolem rychtáře byl předmět připomínající drobnější žezlo, o délce zhruba 50 cm, nazvaný právo. To mělo často podobu palcátu, mohlo být omotané několika prameny kůže, často bylo zakončeno rukou sevřenou v pěst, někdy ale mělo pouze jednoduchou podobu hole se zahnutým koncem. Odtud pochází i další dobové názvy práva (žíla, palcát, ruka, křivule atp). Tento předmět symbolizoval fakt, že rychtář je nositelem práva. Podmínkou pro výkon práva tudíž bylo to, aby jej rychtář v dané chvíli fyzicky třímal v rukou. Při soudu lidé na právo přísahali. Pokud rychtář právo předal někomu jinému, byl dotyčný chápán po danou dobu jako rychtářův zástupce. Městské rady se v některých případech snažily tento způsob delegace rychtářské moci regulovat, tj. rychtář mohl pověřit zastupováním pouze předem stanovené osoby, typicky členy městské rady (konšele), případně musela rada rychtářova zástupce předem schválit.
Na právo bylo mimo to možné také jen upevnit list s instrukcemi, a to buďto do otvoru v jeho hlavě, v případě že měla tvar ruky sevřené v pěst do otvoru v této ruce, případně prostým omotáním listu kolem práva a přivázáním k hlavě pomocí řemínku. Právo s upevněným listem pak kolovalo od domu k domu po celé vesnici. Zíbrt přitom barvitě líčí, že „hospodář byv upozorněn od ženy neb od jiného, že ‚přišla palička,‘ že ‚je tu rozkaz,‘ přeslabikoval nařízení a poslal roubík po někom ze svých lidí k sousedovi“, který jej po přečtení opět poslal k sousedovi následujícímu. Zíbrt ovšem současně dokládá, že zvyk posílat s právem lístek mohl být až mladší inovací a původně bylo jako pozvánka posíláno pouze samotné právo.
náhled|Soubor devíti jednoduchých rychtářských práv, zpravidla pouze upravených ze zajímavě tvarovaných větví (viz popisek v obrázku, kresba Berta Havlíčková-Liebscherová) náhled|Detail předchozího obrázku s vyobrazením „De subita convocatione communitatis ad arma" z knihy Olafa Magnussona, Historia de gentibus septentrionalibus, Romae, 1555, str. 228, lib. VII. c. IV., ukazuje jezdce třímajícího hůl jako symbol zemské hotovosti
Rychtářské právo v jiných evropských zemích, původ a analogie Některé prameny především ze Slezska či některých německých zemí navíc hovoří o tom, že rychtář mohl disponovat větším počtem „žezel“ či „holí“ a volbou konkrétního z nich dával najevo na jaký typ události jsou sousedé svoláváni (soud, pohřeb, porada, zda jsou svolávání všichni obyvatelné nebo jen hospodáři atp atd). Doklady o jejich používání existují z Čech, Slezska, obou Lužic, i z velké části německých zemí, ze Skandinávie a v poněkud odlišných formách dokonce i z kultur mimoevropských. Původ či analogii práva, hole se symbolickým významem Zíbrt hledá v panovnickém žezle, maršálské holi, vojevůdcovském palcátu, holi jíž disponovali poslové, dveřníci, nebo dokonce dirigenti. Neopomine ani historické či etnografické doklady o svolávání vojska posíláním zbraně. V líčení Kosmovy kroniky o válce Lucké je takto posílán meč, který slouží zároveň jako míra, rozhodující o tom, zda je či není dotyčný muž ve věku pro boj dostatečném. V jiných historických dokladech je pro svolání zemské hotovosti posílána střela či kopí.
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Dějiny správy v Česku Kategorie:Středověká společnost Kategorie:Představitelé obcí Kategorie:Zaniklé profese Kategorie:Administrativní profese Kategorie:Vesnice