Dělnická přípravka, oficiálně Státní kurs pro přípravu pracujících na vysoké školy byl kurz, jehož absolventi (především dělníci) mohli v 50. letech 20 století v Československu absolvovat ve zkrácené lhůtě maturitní zkoušky. Následně mohli studovat na všech fakultách vysokých škol vyjma lékařských.
Sovětský svaz Dělnické přípravky vznikly v Československu po roce 1948 podle sovětského vzoru. V SSSR se těmto institucím říkalo rabfak - rabóčij fakultět (dělnická fakulta) První dělnická fakulta byla otevřena v roce 1919 při moskevském komerčním institutu. Dekretem Rady lidových komisařů ze září 1920 bylo zavedeno zřizování rabfaků při všech vysokých školách RSFSR. Denní studium bylo tříleté, večerní studium bylo čtyřleté. Koncem třicátých let v důsledku rozvoje středního školství ztratily rabfaky svůj přechodný význam a byly zrušeny.
Rabočij fakultět byl založen i v Makarenkově komuně jako součást kolektivní výchovy. Byl však přebudován na standardní střední školu.
Známým absolventem rabfaku byl Nikita Sergejevič Chruščov nebo zapomenutý konstruktér zbraní German Alexandrovič Korobov.
Název RABFAK nesla hudební skupina, která vyhrála soutěž vypsanou zavražděným Alexejem Navalnym s hitem Náš blázinec hlasuje pro Putina.
Situace v Československu Vzdělanost v Československu byla nesouměřitelná se Sovětským svazem. přesto existoval dluh způsobený uzavřením českých vysokých škol 17. listopadu 1939. Studentům bylo znemožněno, některým před dokončením fakulty, získat vysokoškolský diplom, který byl podmínkou pro vykonávání mnoha profesí. V nejvíc citlivé oblast – zdravotnictví – bylo vládním nařízením č. 101 ze dne 9. dubna 1946 usnadněno získání lékařských titulů těm, kteří po uzavření vysokých škol vykonávali praxi ve zdravotnictví. V ostatních oborech byl dluh doháněn mimořádným nasazením, například přednáškami ve velkých sálech, kterých se zúčastnilo až 200 posluchačů.
Ať už lidé absolvovali vysokou školu po válce nebo před válkou, Komunistická strana Československa, která provedla v únoru 1948 puč, měla vůči nim nedůvěru. Řešení našla ve vytvoření „pracující inteligence", která bude věrná straně. Politicky prověření lidé mohli absolvovat dvouletý inženýrský kurz (DIK) při libovolné fakultě mimo fakult lékařských. Nástup těchto studentů na fakulty byl komunistickým trojským koněm, který překonal hradby akademických svobod. Akční výbory prosazovaly reformy, které měly odstranit „tradičně falešné pojetí takzvaných akademických svobod studentů a profesorů". KSČ získala moc, nepohodlní vyučující byli podrobováni marxistické kritice, někteří museli ze škol odejít. Učitelé museli ukázat, že si zaslouží důvěru pracujícího lidu. Po ukončení studia zůstala řada absolventů dělnických přípravek na vysokých školách jako asistenti pro kádrové posílení jednotlivých kateder.
Státní kurz pro přípravu pracujících na vysoké školy Podmínkou studia na vysoké škole bylo složení maturitní zkoušky, kterou bylo možno absolvovat 11 měsíců po nastoupení do dělnické přípravky. První dělnické přípravky byly otevřeny ještě před únorem 1948, dne 20. ledna 1948. Termín nebyl náhodný, 760 absolventů se mohlo přihlásit do podzimního semestru. Do kurzů byli vybíráni pracující ve věku 18-30 let (výjimečně starší), kteří se osvědčili na závodech jako stachanovci.
Vyhláška č. 940 ministerstva školství, věd a umění a ministerstva informací a osvěty ze dne 31. července 1949 uložila krajským národním výborům mimo jiné tyto povinnosti:
spolupůsobit při zřizování státních kursů pro přípravu pracujících na vysoké školy provádět nábor pro tyto kursy sestavovat komise pro přijímací zkouškyčastnit se na sestavování komisí pro závěrečné zkoušky (zkoušky dospělosti)
Dne 25. května 1951 vydalo ministerstvo školství, věd a umění výnos č.19 293 - II., který byl směrnicí o zřizování kurzů pro přípravu pracujících na vysoké školy.
Ke studiu byla vybrána pouze osoba, která splňovala tato kritéria:
věk 18 - 28 let dělnický nebo malorolnický původ rok práce ve výrobě kladný, politickou prací potvrzený poměr k socialistické vlasti
Existovaly i zvláštní dělnické přípravky. Ta v Houšťce u Staré Boleslavi byla určená pro studium na AMU a trvala 8 měsíců. Mimořádný kurz pro důlní dozorce uranových dolů konaný v Příbrami trval jen tři měsíce. Naopak inženýrský kurz při vysoké škole železniční trval tři roky, ale účastníci neměli středoškolské vzdělání.
Výuka a studium probíhalo denně v období 8–11 měsíců. Účastníci byli ubytováni v internátech a byla jim zajištěna strava. Později si účastníci ubytování a stravování platili z poskytnutého stipendia. Účastníkům byly poskytovány jednorázové příspěvky na ošacení.
Dělnickým přípravkám se říkalo „bolševická nalejvárna". Dělnickými přípravkami však prošli i lidé, kteří ve svém oboru dosáhli vědeckých úspěchů. Absolventům dělnických přípravek se říkalo „ádékáři" podle zkratky ADK – absolvent dělnického kurzu.
Postupem času klesala kvalita výběrů do dělnických přípravek. Po třech letech byla tato forma přípravy dělnických kádrů pro vysokoškolské studium zrušena.
V dobách normalizace byla uveřejněna zpráva, že bude dělnická přípravka otevřena v Plzni.
Dělnické přípravky byly zřízeny na mnoha místech Československa. Často byly vybrány obce ve vysídleném pohraničí, kde se nacházely vhodné objekty a byla naděje, že absolventi zde zůstanou. Houšťka u Staré Boleslavi, Šluknov, Mariánské Lázně, Liberec, Varnsdorf, Brandýs nad Labem, Jičíněves, Lomnice u Tišnova, Hrubá Skála
Propaganda Dělnické přípravky doprovázela hesla: Maturita – první splátka dělnické třídě, Dělnická třída nám dala důvěru, my ji nezklameme, Mládež si musí osvojit vědu (citát J. V. Stalina)
Tisk psal, že učební plán byl nejsmělejší, jaký kdy byl u nás ve škole vytyčen. Látku, kterou probírali žáci v normální škole v jednom roce, bylo nutno probrat v dělnickém kurzu za 2 měsíce. Do učebních osnov kurzu, který probíhal od 20. ledna 1948 do 20. září 1948 bylo zařazeno učivo čtyř posledních ročníků gymnázia.
Reference
Kategorie:Typy škol Kategorie:Vzdělávací programy Kategorie:Vzdělávací politika