Sergej Michajlovič Kamenskij (psáno , česky též Kamenský; 5. listopadu 1771 – 8. prosince 1834 Moskva) byl šlechtic a generál ve službách Ruského impéria v období francouzských revolučních a napoleonských válek. Bojoval proti Turkům, Švédům i Polákům, účastnil se slavkovského tažení roku 1805 i vlastenecké války roku 1812. Byl jedním z nejbohatších lidí Ruska, vlastnil 6 tisíc rolníků. Byl také známý svými výstřednostmi. Financoval řadu periodik a byl majitelem známého nevolnického divadla.

Život a kariéra vlevo|náhled|upright|Sergej Kamenskij patrně kolem roku 1790 Narodil se v prominentní ruské šlechtické rodině jako syn polního generála-feldmaršála Michaila Fedotoviče Kamenského (1738–1809) a jeho choti Anny Pavlovny Ščerbatové (1749–1826). Jeho mladším bratrem byl Nikolaj Michajlovič Kamenskij (1776–1811), rovněž pozdější armádní generál.

Sergej získal vzdělání v kadetním sboru; již jako dvouletý byl v únoru 1774 zapsán jako kornet k Nižegorodskému karabinickému (později dragounskému) pluku, v dubnu 1777 byl převelen jako praporčík k Preobraženskému pluku tělesné stráže a na jaře 1789 se stal podplukovníkem Jekatěrinoslavského granátnického pluku. Záhy byl přidělen Moskevského granátnického pluku a odeslán bojovat proti Turkům. Zúčastnil se bojů u Maximeni a Galați. Následujícího roku bojoval proti Švédům a poté se v roce 1791 znovu vrátil do údolí Dunaje, kde se zúčastnil bitvy u Mačiny (Măcin).

Zúčastnil se polských tažení v letech 1792 a 1794, v květnu 1794 se stal velitelem 3. praporu Jekatěrinoslavského jízdního mysliveckého sboru, bojoval u Szczekocin v červnu 1794, u Piaseczna, v říjnu u Maciejowic a při útoku na varšavské předměstí Praga byl zraněn kartáčovou střelou do břicha. Byl poté vyznamenán Řádem svatého Vladimíra 4. třídy se stuhou a křížem.

V lednu 1797 byl povýšen na plukovníka Rjazaňského mušketýrského pluku a v březnu 1798 se stal generálmajorem a byl mu svěřen Polocký mušketýrský pluk. Brzy však upadl u cara Pavla I. v nemilost a v červnu 1798 byl z armády propuštěn. Po carově násilné smrti se Kamenskij koncem března 1801 vrátil do služby a v srpnu téhož roku byl jmenován velitelem Fanagorijského granátnického pluku, jenž byl v mírovém období součástí Smolenské inspekce.

Napoleonské války Zúčastnil se války třetí protifrancouzské koalice v roce 1805. Jeho pluk byl zařazen do stavu Volyňské armády (Волынская армия) generála Buxhöwdena, která byla soustředěna u hranic Ruska s Rakouským císařstvím s původním úkolem postupu do českých zemí a pak ve spolupráci s pruskými vojsky k Rýnu. Po fiasku u Ulmu však došlo ke změně plánů a Volyňská armáda zamířila na Moravu k Olomouci. Tam byl při celkovém přeskupení spojeneckých rusko-rakouských sil koncem listopadu zařazen ke druhé koloně generálporučíka Langerona. Kamenskij byl pověřen velením brigády sestávající z jeho Fanagorijského granátnického a Rjazaňského mušketýrského pluku, s podporou dvou eskadron Petrohradského dragounského pluku a jedné sotně Izajevových kozáků. Jeho jednotka měla útočit ve druhém sledu na vesnici Sokolnice, při sestupu z Prateckých výšin však byl Kamenskij informován o postupu Francouzů tímto směrem, podařilo se mu obrátit a ve spolupráci s Jirčíkovou brigádou ze čtvrté kolony se postavit na odpor útočící Sainthilairově divizi. Náporu však jeho jednotky neodolaly a byly nuceny ustoupit k východu a opustit bojiště. Po bitvě byl vyznamenán Řádem svaté Anny 1. třídy s diamanty.

V půli června 1806 byl Kamenskij povýšen do hodnosti generálporučíka a jmenován velitelem 15. pěší divize (v listopadu reorganizované na 12. pěší divizi) Moldavské armády (Молдавская армия). S ní se zúčastnil tažení proti Turkům v letech 1807–1809. Vyznamenal se v bitvě u Braily v květnu 1807 a zúčastnil se bojů u Konstancy (Constanța), Babadagu a Varny. V květnu 1809 dobyl pevnost Pazardžik, za což byl dodatečně v květnu či červnu 1810 povýšen na generála pěchoty. V roce 1810 sloužil pod svým mladším bratrem Nikolajem. V červenci rozprášil turecký sbor u Šumly (Šumen), poté bojoval ještě u Nikopolu a za tyto zásluhy v prosinci téhož roku obdržel Řád svatého Jiří 2. třídy. V bitvě u Batinu na přelomu srpna a září 1810 velel vojskům na ruském pravém křídle.

Vlastenecká válka a závěr života V roce 1812 při Napoleonově tažení do Ruska byl Kamenskij postaven do čela 3. sboru 3. záložní pozorovací armády (po sloučení s Dunajskou armádou od září 3. západní armáda) generála Tormasova. Bojoval s ním koncem července u Kobrynu a v srpnu u Gorodečna, poté však měl v důsledku prohry ostrý spor s Tormasovem, prohlásil se za nemocného, velení předal generálu Ščerbatovovi-1 a opustil bojiště. V říjnu 1812 dostal neomezenou dovolenou s pověřením zůstat v armádě a v březnu 1822 odešel do výslužby. Odebral se na svoje statky v Orlu, kde převážně strávil zbytek života. Zemřel 8. prosince 1834 v Moskvě ve věku 64 let a byl pohřben na hřbitově tamního Novoděvičského kláštera. Byl také držitelem Řádu svatého Alexandra Něvského.

Poznámky

Reference

Externí odkazy

Sergej Michajlovič Kamenskij ve Slovníku ruských generálů, účastníků bojových akcí proti armádě Napoleona Bonaparta v letech 1812–1815 Sergej Michajlovič Kamenskij na webu Vlastenecká válka roku 1812. Biografický slovník Sergej Michajlovič Kamenskij na webu Michaila Odinzova Napoleon a revoluce Sergej Michajlovič Kamenskij na webu The Napoleon Series

Kategorie:Ruští generálové Kategorie:Osobnosti rusko-polských válek Kategorie:Osobnosti rusko-tureckých válek Kategorie:Osobnosti napoleonských válek Kategorie:Účastníci bitvy u Slavkova Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Nositelé Řádu svatého Jiří (Rusko) Kategorie:Nositelé Řádu svatého Vladimíra Kategorie:Narození v roce 1771 Kategorie:Narození 5. listopadu Kategorie:Úmrtí v roce 1834 Kategorie:Úmrtí 8. prosince Kategorie:Úmrtí v Moskvě Kategorie:Muži Kategorie:Pohřbení v Moskvě Kategorie:Pohřbení v klášterech