Sergej Jakovlevič Repninskij (psáno ; 28. července 1775 – 25. března 1818 Uvarovskoje, Borovský ujezd, Kalužská gubernie) byl šlechtic a generál ve službách Ruského impéria v období napoleonských válek. Účastnil se slavkovského tažení roku 1805, bojoval proti Turkům v Rumunsku a Bulharsku a bránil vlast při Napoleonově ruském tažení roku 1812.

Život a kariéra Pocházel ze šlechtického rodu Cherskonské gubernie. Narodil se 28. července 1775 v rodině generálporučíka Jakova Nikolajeviče Repninského (1740–1790) a jeho manželky Alexandry Ivanovny Posnikovové († 1807) jako mladší bratr budoucího generála jezdectva Stěpana Jakovleviče Repninského (1773–1851).

Raná vojenská služba V lednu 1782 byl jako pětiletý zapsán k vojenské službě u Preobraženského pluku tělesné stráže a před koncem téhož roku povýšen na seržanta. V lednu 1791 získal hodnost praporčíka a byl přidělen k Semjonovskému pluku tělesné stráže. O rok později povýšil na podporučíka a v lednu 1793 na poručíka. V polovině dubna 1797 se stal štábním kapitánem a před koncem července následujícího roku kapitánem, v půli dubna 1799 byl povýšen na plukovníka a bylo mu svěřeno velení Vladimirského mušketýrského pluku.

Dne 6. října 1800 získal hodnost generálmajora a stal se šéfem (majitelem) Smolenského mušketýrského pluku. Z této funkce odešel 7. dubna 1801, kdy byl jmenován členem vojenského kolegia. V lednu byl pověřen velením Rjazaňského muškterýrského pluku a v listopadu téhož roku majitelem Novgorodského mušketýrského pluku, v mírovém období spadajícího pod Brestskou inspekci.

Napoleonské války Zúčastnil se války třetí protifrancouzské koalice v roce 1805. Jeho pluk byl zařazen do stavu Podolské armády (Подольская армия) generála Kutuzova, s níž pochodoval přes celé Rakouské císařství do Braunau na bavorských hranicích, odkud po ulmském fiasku rakouské Dunajské armády ustupoval zpět na Moravu k Olomouci. Na této ústupové trase se zapojil do bojů u Kremže. Jeho pluk byl koncem listopadu při celkovém přeskupení spojeneckých rusko-rakouských sil u Olomouce zařazen ke čtvrté koloně generálporučíka Miloradoviče a hraběte Kolowrata.

Sám Repninskij byl pověřen velením brigády sestávající z Apšeronského a Smolenského muškterýrského pluku. Jeho jednotka měla v bitvě u Slavkova za úkol s celou kolonou sestoupit z Prateckého návrší do údolí Zlatého potoka ke Kobylnicím a obsadit Šlapanice, byla však zaskočena útokem celé Vandammovy divize a Varého brigády ze Sainthilairovy divize. I přes podporu Rottermundovy brigády a Izmajlovského gardového pěšího pluku byla nucena ustoupit ke Křenovicím a vyklidit bojiště. Repninského Novgorodský pluk se pod náporem útočících Francouzů dal na útěk, za což jej posléze car Alexandr I. potrestal odebráním praporu. Sám Repninskij však z boje neutekl, ačkoli utrpěl pět střelných zranění do pravé nohy, hlavy a dolní části zad včetně zhmožděniny v boku. Po bitvě byl vyznamenán Řádem svaté Anny 3. třídy.

Od roku 1806 se účastnil bojových akcí rusko-turecké války. Od 30. června byl velitelem brigády ve 12. pěší divizi a od 16. srpna následujícího roku v 16. divizi. Vyznamenal se v bitvě u Galați, v dubnu 1809 byl při útoku na pevnost Braily postřelen do hlavy, účastnil se také dobytí Isaccey, obléhání Pazardžiku a v červenci 1810 bojů u Šumly (Šumen). Za zásluhy v těchto bojích byl vyznamenán Řádem svaté Anny 1. třídy a Zlatým křížem a za Šumlu v listopadu 1810 Řádem svatého Jiří 3. třídy. V roce 1809 navíc dočasně převzal velení celé 16. pěší divize. Bojoval pak ještě u Batiny a Vidinu na Dunaji a za své zásluhy byl vyznamenán Řádem svatého Vladimíra 3. třídy.

Vlastenecká válka a závěr života Repninského Novgorodský mušketýrský pluk byl 19. října 1810 přejmenován na 43. myslivecký pluk. V jeho čele byl počátkem roku 1812 součástí 3. brigády 16. pěší divize armádního sboru generálmajora Liděrse vyslaného do Srbska. Když vypukla vlastenecká válka a Napoleon vyrazil na svoje tažení do Ruska, připojil se k Dunajské armádě (Дунайская армия) admirála Čičagova a vyznamenal se v bitvě u Krasného 5. a 6. listopadu 1812. V letech 1813–1814 se účastnil dalších zahraničních tažení. Roku 1813 velel v Německu a následujícího roku bojoval 7. března u Craonne a o pár dní později u Laonu.

V půli dubna 1814 byl odeslán na zotavení po svých předchozích zraněních, přičemž zůstal ve služebním stavu armády. Dne 25. března 1818 však ve věku 42 let ve vesnici Uvarovskoje v Borovském ujezdu Kalužské gubernie (jihozápadně od Moskvy) zemřel. Z armádních seznamů byl úředně vyřazen jako zemřelý 13. dubna 1819. Jeho ostatky byly uloženy na hřbitově Novoděvičího kláštera v Moskvě (hrob se však nedochoval). Byl také nositelem pruského Řádu červené orlice 2. třídy.

Poznámky

Reference

Externí odkazy

Sergej Jakovlevič Repninskij ve Slovníku ruských generálů, účastníků bojových akcí proti armádě Napoleona Bonaparta v letech 1812–1815 Sergej Jakovlevič Repninskij na webu Vlastenecká válka roku 1812. Biografický slovník Sergej Jakovlevič Repninskij na webu Michaila Odinzova Napoleon a revoluce

Kategorie:Ruští generálové Kategorie:Osobnosti rusko-tureckých válek Kategorie:Osobnosti napoleonských válek Kategorie:Účastníci bitvy u Slavkova Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Nositelé Řádu svatého Jiří (Rusko) Kategorie:Nositelé Řádu svatého Vladimíra Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Narození v roce 1775 Kategorie:Narození 28. července Kategorie:Úmrtí v roce 1818 Kategorie:Úmrtí 25. března Kategorie:Úmrtí v Kalužské oblasti Kategorie:Muži