Bedřich Karel Vilém kníže z Hohenlohe-Ingelfingenu ( nebo ; 16. února 1752 Ingelfingen, hrabství Hohenlohe-Ingelfingen, Svatá říše římská – 16. června 1815 Košice, Uhersko, Rakouské císařství) byl generál ve službách Rakouského císařství v období francouzských revolučních a napoleonských válek. Velel výhradně kavalerii, s níž bojoval proti Turkům, revoluční Francii i pozdějímu Francouzskému císařství.
Život a kariéra Pocházel z německého šlechtického rodu Hohenlohe-Ingelfingen. Narodil se na panství v Ingelfingenu v jihozápadním Německu (pozdější spolková země Bádensko-Württembersko). V roce 1764 bylo hrabství povýšeno na knížectví, roku 1806 však bylo připojeno k Württembergu. vlevo|náhled|upright|Rakouský dragoun ve 2. polovině 18. století Friedrich Karl Wilhelm v roce 1772 vstoupil do rakouského císařského jezdectva ke kyrysníkům. V roce 1781 povýšil na majora a byl převelen ke dragounskému pluku č. 39 Waldeck. Později v letech 1788/1789 pluku velel jako plukovník v rakousko-turecké válce.
V průběhu války proti Francouzské republice se s plukem účastnil bojových akcí na Rýně. Nejprve v roce 1793 sloužil v Hornorýnské armádě pod velením generála kavalerie hraběte Wurmsera, v roce 1794 pak pod velením polního zbrojmistra Hohenlohe-Kirchberga. Vyznamenl se v bitvách u Kaiserslauternu v září a u Oggersheimu v říjnu 1794 a 11. října téhož roku byl povýšen na generálmajora (se zpětnou platností již od května). V roce 1795 se účastnil dalších bojů u Mohuče koncem října a ve vítězné bitvě u Bacharachu v půli prosince. V roce 1796 sloužil pod arcivévodou Karlem v Německu a v září toho roku velel jízdní brigádě v bitvě u Würzburgu.
Od března 1799 již v hodnosti generála velel jízdní brigádě v divizi polního podmaršálka hraběte Riesche. Vyznamenal se v březnu v bitvě u Stockachu a počátkem listopadu u Löchgau-Erligheimu na řece Enz. Za to byl 21. listopadu vyznamenán rytířským křížem Vojenského řádu Marie Terezie. Počátkem prosince téhož roku bojoval pod velením polního podmaršálka hraběte Sztáraye u Wieslochu. V březnu 1800 byl povýšen do hodnosti polního podmaršálka (s platností od září předchozího roku) a se střídavými úspěchy velel jízdní divizi v jižním Německu. Po uzavření mírové dohody se podílel na reorganizaci císařských dragounských pluků. V roce 1801 byl jmenován majitelem dragounského pluku č. 7. Následně se stal velitelem divize v haličském Gródku.
V roce 1805 se zúčastnil války třetí protifrancouzské koalice, na konci listopadu při velkém přeskupení rusko-rakouských sil u Olomouce mu bylo svěřeno velení rakouské jízdní divize ve smíšené 5. koloně polního podmaršálka knížete Liechtensteina. Jednotka o síle 18 jízdních eskadron a něco přes tisíc mužů s podporou šesti děl se členila na Caramelliho a Weeberovu brigádu.V bitvě u Slavkova 2. prosince 1805 bojovala se střídavými úspěchy s podporou ruské Uvarovovy kavalerie proti francouzské jízdě Nansoutyho divize u Holubic a později kryla ústup Bagrationova předvoje z bojiště podél císařské silnice na severovýchod.
Po uzavření míru se Hohenlohe opět vrátil do čela divizního velitelství v Haliči a 26. prosince 1809 odešel do výslužby. Zemřel 16. června 1815 v hornouherském Kaschau (dnešní Košice) ve věku 63 let.
Reference
Literatura
Externí odkazy Hohenlohe-Ingelfingen, Friedrich Karl Wilhelm Fürst zu na webu The Napoleon Series
Kategorie:Rakouští válečníci Kategorie:Rakouští generálové Kategorie:Osobnosti napoleonských válek Kategorie:Účastníci bitvy u Slavkova Kategorie:Narození v roce 1752 Kategorie:Narození 16. února Kategorie:Narození v Bádensku-Württembersku Kategorie:Úmrtí v roce 1815 Kategorie:Úmrtí 16. června Kategorie:Úmrtí v Košicích Kategorie:Muži