Michail Ščigol (ukr. Михайло Мордкович Щиголь, český přepis Mychajlo Mordkovyč Ščyhol, 26. srpna 1945 Čeljabinsk, dnes Ruská federace – 20. července 2022 Jičín, Česko) byl český malíř a architekt ukrajinského původu.
Život Narodil se do židovské rodiny architekta Mordka Moškovyče ŠčyholaPříjmení Щиголь bylo chybně úředně přepsáno v 1990. letech do tvaru Ščigol, malíř si ho nikdy nenechal opravit a v tomto tvaru užíval do konce života. Tento chybný tvar převzali také syn Daniel a manželka Olga. Ostatní členové rodiny však žádný český doklad s tímto přepisem nikdy neobdrželi, s výjimkou syna Svatoslava, který ho obdržel, ale následně nechal tvar příjmení úředně opravit. Proto je na místě uvádět jejich jména v korektním tvaru dle nařízení vlády č. 594/2006 Sb. a Sary Pivčyk v ruském Čeljabinsku, kam byla rodina evakuována začátkem války z Oděsy společně s projektovým ústavem Prombudprojekt, jehož ředitelem byl Mordko Ščyhol.Ščigol, Michail: U zrcadla času. Praha: Michail Ščigol, 1998, s. 99. Na jaře 1948 se rodina vrací do Ukrajiny, a to do Kyjeva, kam byl malířův otec pracovně přidělen.… s. 99.
V roce 1958 byl Ščigol po dokončení 7. třídy přijat na stavební průmyslovku, kde si v letech 1958–1964 osvojil praktické znalosti stavebních profesí.… s. 99. Po dostudování byl zaměstnán u projektového ústavu Kyjivprojekt, v ateliéru architekta Lva Katoka.… s. 99. V letech 1964–1970 studoval večerně Vysokou školu architektury v Kyjevě, kde jeho profesorem kresby a malby byl Jurij Chymyč.Ščigol, Michail: Nekončící příběh malby. Praha: Atelier Ščigol, 2021, s. 252. Na jaře 1975 absolvoval stáž na katedře urbanistiky Vysoké školy architektury v Moskvě.… s. 99.
V letech 1967–1977 byl zaměstnán v bývalé Akademii architektury Ukrajiny, v ateliéru architekta a malíře Boryse Lekara, který se staljeho přítelem.… s. 99. V roce 1974 byl přijat do Unie ukrajinských architektů jako její nejmladší člen.… s. 252. Na léta 1977–1990 připadá architektonicko-designérská konceptuální práce v podniku Chudožprojekt, který byl součástí Unie ukrajinských výtvarníků.… s. 252. V letech 1981–1988 intenzivně umělecky spolupracoval s manželkou, keramičkou a sochařskou Marynou Chusid, po jejíž tragické smrti společně s jejími kolegy dokončil její monumentální díla.… s. 252.
Na jaře 1990 poprvé navštívil Československo, kde se synem Danielem absolvoval léčebný pobyt v lázních Železnice, který přinesl zjevný pokrok v Danielově stavu.… s. 252. V roce 1991 se sem vrátil, od roku 1992 dostal povolení k trvalému pobytu v Československu z humanitárních důvodů.… s. 252. V roce 1995 se k němu připojil i starší syn Svatoslav, který právě dostudoval vysokou hudební školu v Kyjevě. Rodina se usadila v Hradci Králové.
V roce 1993 byl na základě doporučení sochařů Viktora Konečného a Jiřího Seiferta přijat do Unie českých výtvarníků.… s. 99.
Na jaře 1996 se přestěhoval do Prahy.… s. 99. V roce 1999 získal státní občanství ČR, v tomtéž roce koupil zchátralý dům v Železnici, který upravil na ateliér, výstavní síň a komorní divadlo.… s. 253.
V roce 2005 vzniklo komorní a kulturní středisko s názvem Ateliér Ščigol.… s. 253. V letech 2011 až 2019 společně s Milošem Starým založil Jičínský mezinárodní malířský plenér.… s. 253. V roce 2018 prodal dům v Železnici a přestěhoval ateliér do Prahy na Žižkov, kde otevřel též komorní galerii Ščigol.… s. 253.
Rodina
Sourozenci: Viktor Ščyhol (nar. 1945), dvojče, působil jako zvukař na filmovém studiu Kyjivnaukfilm, od roku 1992 žije v Izraeli Dora Ščyhol (1939–1958), utopila se v Černém moři za bouřky… s. 99.
Manželky: Larysa Ščyhol (rozená Rabinovyč, v 1. manželství Vurhaftyk, nar. 1941), ekonomka, v manželství 1970–1980 Maryna Chusid (1956–1988), keramička a sochařka, v manželství 1981–1988, 21. září 1988 tragicky zemřela při dopravní nehodě… s. 99. Olga Ščigol (rozená Bištuťová, v 1. manželství Pušová, nar. 1951), zahradní architektka, v manželství 2008–2022… s. 253.
Děti: Svatoslav Ščyhol, nar. 1972, původně klavírista a hudební skladatel, aktuálně tlumočník a překladatel. Michail Ščigol opakovaně tvrdil, že není jeho biologickým synem, žádný důkaz ani zdroj však neuvedl. Malíř v závěti Svatoslava vydědil s odůvodněním, že o něj neprojevoval opravdový zájem, jaký by projevovat měl, syn však toto tvrzení rozporuje a platnost vydědění napadl žalobou. Daniel Ščigol, nar. 1982, od narození trpí dětskou mozkovou obrnou, která se projevuje kombinovaným postižením (sluchovým a pohybovým).… s. 252. Je zaměstnán u Pražské židovské obce.Spisové podklady ve věci sp. zn. 6 C 209/2025 u Obvodního soudu pro Prahu 3. Jeho příběh zachytil ve filmovém dokumentu Michail a Daniel z roku 2017 režisér Andrei Zagdansky.
Památka alt=Náhrobek Michaila Ščigola|náhled|Náhrobek Michaila Ščigola na Novém židovském hřbitově na Olšanech V roce 2023 byl založen spolek Ateliér Ščigol, z.s., jehož posláním je propagace malířova díla, zejména pořádáním výstav. Spolek provozuje Galerii Ščigol v Jičíně na Valdštejnově náměstí, čp. 74. Na Ščigolově hrobě v židovské části Olšanských hřbitovů v Praze byl osazen pomník od architekta Davida Vávry. 26. srpna 2025, při příležitosti umělcových nedožitých 80. narozenin, byla na domě na adrese Husova 101 v Železnici, kde působil, odhalena pamětní deska připomínající tuto skutečnost.
Dílo Ščigolův malířský styl prošel od roku 1968 velkým vývojem, navíc na roky 1977 až 1990 připadá dlouhá přestávka, kdy nemaloval. Jeho tvorbu lze stylově nejpřesněji zařadit jako poetický symbolický figurativismus, sám výtvarník ji označoval za figurativní umění. Kritici vyzdvihují inspiraci tvorbou Marca Chagalla.… s. 13.
Obrazové cykly Na cestách domů (1969–1995) Koně (1990–1996) Návrat k romantismu (1990–1996) Začátek (1991–1992) Tristan a Isolda (1993) Velká třešňová loupež (1994–1996) Ateliér – tempery z černobílého soukromí (1995–2013) Skicák strýčka Thea (1997) Jsem Tančící dům (1997–2001) Povodňová zátiší (1998–2006) Noci v Železnici (2001) Se Šporkem a Braunem (2001–2002) Chorvatská nostalgie (2002–2003) Koně II (2002–2004) A. V. E. Valdštejn, aneb Barokní sny Albrechta Václava Eusebia (2003) Jen krátká návštěva potěší (2004) Lidé a ptáci (2004–2006) Má Saskie (2005) Notre dame de Paris (2005) Velké Meziříčí (2005) Zátiší s mrtvou krásou (2006) Jičínské náměstí (2008) Křížová cesta totality (2009) Křížová cesta (2010) Rivarolo (2010) Noční procházky (2012) Příběh papírové lodičky (2012) Deníky FK (2012–2015)
Samostatné výstavy
1970 Akademie architektury, Kyjev, Ukrajina
1973 Dům architekta, Kyjev, Ukrajina (hned druhý den zavřena jako neodpovídající směru socialistického realismu)
1990 Muzeum města Železnice Muzeum moderného umenia Andy Warhola, Medzilaborce, Slovensko Dom kultúry národov, Humenné, Slovensko Ruský dům, Prešov, Slovensko
1991 Galerie AR Studio, Jičín Salon Ambra, Pardubice
1992 Muzeum města Železnice Středočeské divadlo, Mladá Boleslav
1993 Zámek Staré Hrady, Libáň Divadlo Drak, Hradec Králové Katholische Akademie Schwerte, Německo Státní židovské muzeum, Praha Galerie Barbara, Hradec Králové
1994 Gemäldegalerie SIHK, Hagen, Německo Kultur-Forum, Hof, Německo Galerie Svět, Mladá Boleslav
1995 Galerie Gong, Pardibuce Velvyslanectví České republiky, Vídeň, Rakousko Galerie Don, Tábor
1996 Okresní muzeum a galerie, Jičín Galerie Valdická brána, Jičín Šolcův statek, Sobotka Salon Koňmo, Praha Muzeum moderného umenia Andy Warhola, Medzilaborce, Slovensko
1997 Galerie Řasnovka, Praha Zámek Staré hrady, Libáň Muzeum Policie ČR, Praha Městské muzeum Železnice
1998 Výstavní síň Divadlo, Tábor Lincoln Terrace Art, Chicago, USA Klamar House, New York, USA Hankův dům, Dvůr Králové nad Labem Galerie u Klicperů, Hradec Králové Galerie AVE-ART, Šumperk Galerie Golan, Jičín
1999 Galerie Tančící dům, Praha Galerie U radnice, Beroun Galerie Melantrich, Rožďalovice Restaurace Don Giovanni, Praha Městské muzeum Mariánské Lázně Galerie Zelený dům, Praha Galerie Tadzio, Kyjev, Ukrajina
2000 Zámek Kuks u Jaroměře Muzeum západního a východního umění, Oděsa, Ukrajina Galerie Zelený dům, Praha Galerie Hradčanská, Praha
2001 Městské muzeum a galerie Hořice Zámek Staré hrady, Libáň Galerie Silberstein, Schwarzenberg (Sachs), Německo
2002 Zámek Kuks u Jaroměře Galerie Fons, Pardubice Muzeum západního a východní umění, Oděsa, Ukrajina Městská knihovna Jičín Galerie Celebris, Hradec Králové Galerie svatého Jiljí v kostele, Železnice Státní okresní archiv, Semily
2003 Městský palác Templ, Mladá Boleslav Biskupský palác, Hradec Králové Městská knihovna v Jičíně Městské muzeum a galerie Hořice Suchardův dům, Nová Paka Městské muzeum, Nová Paka
2004 Kartuziánský klášter, areál věznice, Valdice Regionální muzeum a galerie Jičín Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, Praha Galerie svatého Jiljí v kostele, Železnice
2005 Galerie V, Brno 2006 Galerie 36, Kyjev, Ukrajina Galerie Rakurs, Oděsa, Ukrajina
2009 Evropský parlament, Brusel, Belgie
2010 Klášter Rajhrad u Brna
2011 Art-centr, Oděsa, Ukrajina
2012 Katedrála sv. Víta, Praha
2013 Galerie Zlatá husa, Praha Galerie U Klicperů, Hradec Králové Státní okresní archiv, Semily Hudební divadlo, Hradec Králové
2014 Galerie PRE, Praha Regionální muzeum a galerie v Jičíně Galerie Na Hradě, Hradec Králové Galerie Špejchar, Chomutov Galerie v Zahradě, Kolín
2015 Galerie Tančící dům, Praha
2016 Muzeum moderného umenia Andy Warhola, Medzilaborce, Slovensko
2018 Galerie Toyen, Praha
2019 Kostel svatého Antonína Velikého, Liberec Výstavní síň Antonína Navrátila, Praha Obrazárna Kamenný stůl, Praha Galerie Ščigol, Praha
2020 Výstavní síň Antonína Navrátila, Praha Divadlo Bez zábradlí, Praha Muzeum města Železnice
2021 Galerie Špejchar, Želeč u Tábora Regionální muzeum a galerie v Jičíně Galerie Ščigol, Praha
Autorské publikace: Malby 1968–1997: U zrcadla času (Praha, 1998) Návraty Valdštejna (Valdice, 2003) A.V.E. Valdštejn (Jičín, 2005) Jen krátká návštěva potěší – Pocta Vladimíru Komárkovi (Jičín, 2008) Malby 1997–2006: Ohlížení na budoucno (Praha, 2008) Modlitebník – Kalvárie XX. století (Praha, 2010) Nekončící příběh malby (Praha, 2021)
Recenze