Emanuel Hanuš (24. prosince 1883 Týnec – 6. května 1942 zámek Hartheim) byl český armádní duchovní zavražděný nacisty.
Život Před první světovou válkou Emanuel Hanuš se narodil 24. prosince 1883 v Týnci u Klatov v rodině sládka. Vychodil obecnou školu a v roce 1903 odmaturoval na českém gymnáziu v Českých Budějovicích. V témže roce započal studium teologie v českobudějovickém diecézním semináři, během kterého v roce 1904 absolvoval zkrácený základní vojenský výcvik u pěšího pluku 11 v Písku, a které ukončil v roce 1907, kdy byl vysvěcen na kněze. Ve stejném roce začal působit jako kaplan v Kašperských Horách, od roku 1908 v Nýrsku, kde byl v roce 1910 ustanoven administrátorem. Od roku 1911 působil jako administrátor a výpomocný katecheta na měšťanských školách, v témže roce složil zkoušky pro samostatnou duchovní správu. V roce 1912 požádal o aktivaci pro armádní duchovní službu a ještě v tomto roce nastoupil jako polní kurát, duchovní správce a učitel náboženství v muniční továrně v rakouském Blumau. V roce 1913 složil katechetskou zkoušku pro české a německé střední školy.
První světová válka V září 1914 začal Emanuel Hanuš vyučovat náboženství, měřičství, kreslení a zeměpis na nižší vojenské reálce ve Fischau, též se stal školním knihovníkem. Přihlásil se ke studiu na právnické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity, které dokončil v roce 1918.
Mezi světovými válkami Již v prvních dnech po vzniku Československa se Emanuel Hanuš přihlásil ke službě v nově zřízené Československé armádě. Ve Fischau ale působil až do 22. prosince 1918, kdy byl povolán do Liberce, kde nastoupil službu duchovního správce posádky a místní záložní vojenské nemocnice. Následovala působiště v Plzni, Moravské Ostravě a Praze. Po dalších předepsaných zkouškách byl v roce 1921 promován doktorem obojího práva. K 1. prosinci 1923 byl převelen na velitelství 5. divize v Českých Budějovicích, kde byl jmenován duchovním správcem. Na přelomu let 1930 a 1931 byla na několik měsíců jeho působištěm 1. pěší divize v Praze. V roce 1934 byl ustanoven přednostou katolické duchovní služby u Zemského vojenského velitelství v Praze. Pro zhoršující se neurastenii byl nucen v roce 1935 ukončit v dosažené hodnosti podplukovníka své armádní působení a odejít do výslužby. Žil poté v Klatovech u svých dvou sester.
Druhá světová válka Po německé okupaci v březnu 1939 byl Emanuel Hanuš sledován gestapem. Datum jeho zatčení není známo, důvodem byl pravděpodobně fakt, že podporoval rodiny politických vězňů. Dne 13. února 1942 byl odeslán do koncentračního tábora Dachau. Dne 6. května téhož roku byl zařazen do transportu starých, nemocných a práce neschopných vězňů na zámek Hartheim, kde byl společně s ostatními pravděpodobně ještě týž den zavražděn v plynové komoře oxidem uhelnatým. Těla obětí byla spálena a popel zakopán v zámecké zahradě. Ostatky byly v roce 2002 exhumovány a pietně uloženy na hřbitově v blízkosti zámku.
Literatura Jiří Plachý - Emanuel Hanuš (článek na stránkách Ústavu pro studium totalitních režimů)
Kategorie:Duchovní 20. století Kategorie:Zavraždění duchovní Kategorie:Čeští katoličtí mučedníci z období nacismu Kategorie:Absolventi Právnické fakulty Univerzity Karlovy Kategorie:Českoslovenští vojáci Kategorie:Narození 24. prosince Kategorie:Narození v roce 1883 Kategorie:Narození v Týnci Kategorie:Úmrtí 6. května Kategorie:Úmrtí v roce 1942 Kategorie:Úmrtí v Horních Rakousích Kategorie:Pohřbení v Horních Rakousích Kategorie:Muži