Salcburská katedrální kapitula je sdružení kanovníků odpovědných za duchovní správu katedrály svatých Ruperta a Virgila a v rakouském Salcburku. Její historie pravděpodobně sahá až do dob Ruperta Salcburského. Společně se salcburským opatstvím sv. Petra byla katedrální kapitula významným centrem vzdělanosti a umění ve městě.
Historie vlevo|náhled|Salcburská katedrála, perokresba kolem roku 1710 Přesné datum založení salcburské kapituly je nejisté. Podle jedné z teorií měl první sdružení kanovníků založit již svatý Rupert spolu s klášterní komunitou v opatství sv. Petra. Za biskupa Vergila v roce 774 je v Salcburku doloženo dvanáct kanovníků. Zdroj citovaný v tomto dokumentu, pocházející z let 1170–1178, je však sporný. Kniha bratrstva od sv. Petra (Salzburger Verbrüderungsbuch) z roku 784 zmiňuje samostatný řád kanovníků (canonicorum ordo). Kronika arcibiskupa Odalberta uvádí, že v roce 931 vlastnila katedrální kapitula a opatství sv. Ruperta samostatně spravované majetky a jako hlava katedrální kapituly je zmiňován kněz jménem Liutfried. K definitivnímu oddělení katedrální kapituly od opatství sv. Petra došlo v roce 987. Předpokládá se, že salcburští kanovníci žili podle Institutio canonicorum, vydaného na synodě v Cáchách v roce 816. S jistotou to lze říci až od začátku 11. století, neboť toto pravidlo bylo v té době zaznamenáno v knize tradic salcburské kapituly. Na jižní straně katedrály byl postaven nový katedrální klášter, skládající se ze tří částí, z nichž každá měla vlastní křížovou chodbu pro kanovníky, jeptišky a laiky (Vousatí bratři). Klášter jeptišek byl v roce 1462 rozpuštěn arcibiskupem Bernhardem von Rohrem. Na tomto místě byla zřízena rezidence pro arcibiskupovy konkubíny. Tuto praxi zachoval i jeho nástupce (Jan III. Beckenschlager ). 20. ledna 1122 arcibiskup Konrád I. zavedl pro katedrální kapitulu augustiniánskou řreholi a přeměnil kapitulu na kolegiátní kostel řeholních kanovníků. Papež Kalixt II. to potvrdil listinou ze dne 19. února 1123 s bohatými dary. Kromě toho byla farní práva v Salcburku přenesena ze svatopetrského opatství na kapitulu. Kanovníci získali tak velký vliv, že arcibiskup brzy nemohl provádět žádné majetkové transakce bez jejich souhlasu.
V době působení kardinála Matyáše Langa z Wellenburgu byla salcburská kapitula sekularizována. Lang, zkušený diplomat, přesvědčil papeže Julia II., aby ho v roce 1512 jmenoval koadjutorem arcibiskupa Linharta z Keutschachu s nástupnickým právem. Papež zároveň katedrální kapitule zakázal konat nové volby. Protože Matyáš Lang kapitule pohrozil jejím rozpuštěním, dokázal si zajistit souhlas kanovníků se svým jmenováním navzdory odporu stavů Salcburského knížecího arcibiskupství. Dne 8. prosince 1514 papež Lev X. uznal sekularizaci katedrální kapituly a dokončil transformaci z kláštera augustiniánů kanovníků na sekulární.
Reforma kapituly po roce 1514 Sekularizovaná katedrální kapitula ukončila svou činnost 1. ledna 1807 po sekularizaci Salcburského knížecího arcibiskupství v roce 1803 a po zániku kurfiřtství v roce 1806. Nadále však existovala podle kanonického práva, protože nikdy nebyla formálně rozpuštěna. Z iniciativy císaře Františka I. byla dekretem ze dne 8. května 1817 obnovena salcburská arcidiecéze včetně katedrální kapituly s omezením na dvanáct kanovníků. Dne 7. března 1825 papež Lev XII. nařídil církevní obnovení katedrální kapituly včetně práva volit arcibiskupa. Toto právo však bylo značně omezeno v roce 1934 konkordátem mezi Rakouskou republikou a Svatým stolcem, kdy katedrální kapitula mohla nyní volit arcibiskupa pouze ze tří kandidátů nominovaných papežem ve svobodném a tajném hlasování. Díky tomu je salcburská katedrální kapitula jedinou v Rakousku s právem volit arcibiskupa.
V roce 1968 papež Pavel VI. nařídil, že infusoria se již nebudou provádět. Další dodatky ke stanovám byly přijaty 19. prosince 1983 a schváleny arcibiskupem Karlem Bergem 1. ledna 1984.
Odkazy
Reference
Literatura Friedrich Hermann: St. Peter und das Salzburger Domkapitel. In: Amt der Salzburger Landesregierung – Kulturabteilung (Hrsg.): Das älteste Kloster im deutschen Sprachraum. St. Peter in Salzburg. 3. Landesausstellung, 15. Mai – 26. Oktober 1982. Schätze europäischer Kunst und Kultur. Salzburg 1982, S. 70–74. Heinz Dopsch: Das Domstift Salzburg. Von den Anfängen bis zur Säkularisation (1514). In Land Oberösterreich (Hrsg.): 900 Jahre Stift Reichersberg. Augustiner Chorherren zwischen Passau und Salzburg. Ausstellung des Landes Oberösterreich, 26. April bis 18. Oktober 1984 im Stift Reichersberg am Inn, Linz 1984, S. 171–188. Domstift Salzburg (Beschreibung der Ausstellungegenstände im Winterrefektorium). In: Land Oberösterreich (Hrsg.): 900 Jahre Stift Reichersberg. Augustiner Chorherren zwischen Passau und Salzburg. Ausstellung des Landes Oberösterreich, 26. April bis 18. Oktober 1984 im Stift Reichersberg am Inn, Linz 1984, S. 344–359. Alessandro Cont: Leopoldo Ernesto Firmian (1708-1783) e l'arcidiocesi di Salisburgo, “Annali dell’Istituto storico italo-germanico in Trento”, 32 (2006), S. 71–126.
Kategorie:Arcidiecéze salcburská Kategorie:Kapituly Kategorie:Římskokatolická církev v Rakousku