Tumulus de Kercado je dolmenový mohylový hrob nacházející se asi 2,5 km severovýchodně od centra francouzské obce Carnac ve francouzském departementu Morbihan v metropolitním regionu Bretaň. Mohyla, která je v pozoruhodně zachovalém stavu, ukrývá chodbový dolmen, v němž archeologické vykopávky odhalily bohatý archeologický materiál, který svědčí o jeho používání v období mezolitu a eneolitu.
Historie Mohyla se nachází na bývalém panství, což pravděpodobně přispělo k tomu, že mohyla nebyla rozebrána okolními obyvateli, kteří by z ní získali kameny pro své potřeby. V 19. století sloužila jako úkryt pro royalistické povstalce. V roce 1863 byl mohylový hrob prozkoumán Reném Gallesem, v té době byl přístup do vnitřku mohylového hrobu možný otvorem v severovýchodním rohu komory.
Tumulus je zapsán na seznamu historických památek francouzského ministerstva kultury na základě rozhodnutí ze dne 27. prosince 1923.
V roce 1925 Zacharie Le Rouzic dolmen znovu prozkoumal a poté jej poněkud nešetrně zrestauroval.
Popis
Mohyla má kruhový tvar. Její průměr je 30 m a výška přibližně 3,50 m. Mohyla je tvořena na sucho kladenými kameny bez jakékoli vrstvy zeminy mezi nimi. „Všechny kameny mohyly byly položeny ručně, jeden na druhý, a všechny se nakláněly směrem ke středu památky”. Celý mohylový hrob je obklopen obkladovou zdí. Vnější obvod mohylového hrobu byl poměrně rovnoměrně vydlážděn kameny položenými naplocho v šířce 3 m na východní straně, 4 až 6 m na západní straně a 4 m na jižní straně. Na okraji této dlažby Le Rouzic „odkryl dvacet sedm ležících a stojících kamenů, které tvořily půlkruhový nebo spíše excentrický obvod kolem mohyly, jehož severní a severovýchodní část však chyběla“, a které po objevení jejich podkladních kamenů postavil zpět na místo.
Mohyla obsahuje chodbový dolmen, otevřený na jihovýchod, který obsahuje jedinou komoru. Dolmen je ohraničen devíti bočními kameny (pět na severní straně, čtyři na jižní straně), částečně překrytými suchými kamennými zídkami. Je dlouhý 7,50 m a jeho šířka se pohybuje od 0,90 m u vchodu do 1,20 m v blízkosti komory. Celý komplex je zakryt pěti krycími deskami. Komora má čtvercový půdorys (2,90 m dlouhý a 3 m široký). Její výška uprostřed je 2,30 m. Komora je ohraničena osmi bočními kameny, na nichž jsou postaveny poměrně hrubé zdi, a celá je zakryta jedinou krycí deskou. Podlaha chodby a komory byla dlážděná. Le Rouzic objevil uprostřed komory dutinu vyhloubenou do podloží (0,60 m dlouhou, 0,40 m širokou a 0,15 až 0,20 m hlubokou).
Dvě desky chodby a jižní podpěra vchodu do komory jsou zdobeny rytým vzorem připomínajícím síťovinu, podobným tomu, který byl pozorován u dolmenů Mané-Kerioned a u mohyly de Petit Mont. Severní podpěra vchodu do komory má tvar antropomorfní siluety. Na krycí desce komory je vyryt motiv typu „sekera-pluh“, umístěný poblíž podpěr, což naznačuje opětovné použití desky.
Archeologické nálezy Galles objevil komoru a chodbu zaplněné směsí kamenů a zeminy do výšky asi 1 m, vnitřek dolmenu nebyl nedotčený, ale podařilo se mu shromáždit mnoho lidských kostí a malé zbytky pohřební výbavy. Bohaté nálezy přinesly zejména vykopávky Le Rouzica v roce 1925. Velkou část těchto nálezů objevil Le Rouzic na mohyle, pravděpodobně v sutinách po vykopávkách Gallese.
Studii kostí nalezených Gallesem provedl již v roce 1863 chirurg Gustave de Closmadeuc. Podle Closmadeuca jsou nalezené kosti lidského (dospělých a dětí) a zvířecího (ptačího) původu. Většina těchto kostí vykazovala stopy po spálení.
Rozmanitost nalezených předmětů odpovídá dlouhému osídlení od středního neolitu do pozdního neolitu (zvoncovitá kultura).
Datování Datování pomocí uhlíku 14 na uhlících nasbíraných Le Rouzicem ukazuje na období mezi 5200 př. n. l. a 4360 př. n. l.. V roce 1965 Jean L'Helgouach usoudil, že tato data „nelze brát v úvahu, protože byla stanovena na základě materiálu pocházejícího ze starších vykopávek a nebyla potvrzena“, ale v roce 1979 připustil datování do roku 4670 př. n. l..
Galerie
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Historické památky v Bretani Kategorie:Stavby v departementu Morbihan Kercado Kategorie:Světové dědictví (Francie)