Missak Manouchian (; 1. září 1909 Adıyaman – 21. února 1944 Suresnes) byl arménský básník a komunistický odbojář. V letech 1915–1916 se mu podařilo přežít arménskou genocidu, během které byli zabiti oba jeho rodiče. Následně byl umístěn do sirotčince v Libanonu a odtud emigroval v patnácti letech do Francie. Zde byl aktivní v komunistických literárních kruzích. Během druhé světové války byl součástí francouzského komunistického odboje a konkrétně skupiny tvořené imigranty, včetně Židů. Byl vůdce tzv. Manouchianovy skupiny, která v oblasti Paříže konala útoky na nacistické cíle. V listopadu 1943 byl nacisty zatčen a dne 21. února 1944 popraven v pevnosti Mont-Valérien ve městě Suresnes. Jeho ostatky byly v roce 2024 slavnostně uloženy do Pantheonu.
Biografie Mládí a emigrace Narodil se v roce 1909 ve městě Adıyaman v tehdejší Osmanské říši (a dnešním Turecku) do rodiny arménských rolníků. V roce 2024 se podařilo prokázat, že se narodil v roce 1909, ačkoliv ve francouzských dokumentech byl uváděn rok 1909. Důvodem mělo být, že když v roce 1925 emigroval do Francie, prokázal se jako osmnáctiletý, aby mohl lépe sehnat zaměstnání, ačkoliv mu bylo patnáct let. Jeho rodiče se stali oběťmi arménské genocidy. V roce 1920 se dostal do sirotčince ve městě Džunija ve francouzském protektorátu Velký Libanon. Roku 1925 se mu podařilo emigrovat do Francie. Zde získal práci jako soustružník v automobilce Citroën, kde vstoupil do odborů Confédération Générale du Travail. Během práce se sebevzdělával v městské knihovně.
Politická a literární činnost V roce 1934 vstoupil do Francouzské komunistické strany. V letech 1935 až 1937 řídil vydávání levicového týdeníku v arménštině s názvem Zangou (turkický výraz pro arménskou řeku Hrazdan). Ideologicky byly noviny zaměřeny proti fašismu, proti Arménské revoluční federaci, proti imperialismu a naopak inklinovaly k Sovětskému svazu.
Dále se věnoval psaní poezie a spoluzakládal další dva komunistické časopisy Tchank a Mechagouyt. Ty se věnovaly francouzské literatuře a arménské kultuře. Obsahovaly také překlady francouzské literatury do arménštiny.
V roce 1935 se dostal do vedení Main-d'œuvre immigrée (MOI), odborářské sekce tvořené imigranty v rámci Confédération Générale du Travail.
Druhá světová válka náhled|upright|Missak Manouchian na připomínkové arménské poštovní známce (2015) Po vypuknutí druhé světové války v září 1939 byl Manouchian zatčen pro podezření ze styků s komunisty (Francouzská komunistická strana byla v září zakázána). Ovšem již v říjnu 1939 byl propuštěn a následně povolán do armády, kdy byl nasazen v Bretani. Po porážce Francie v červnu 1940, a začátku nacistické okupace, se vrátil do Paříže. Poté, co nacistické Německo napadlo v červnu 1941 Sovětský svaz, Manouchian byl zatčen během velkého antikomunistického zátahu v Paříži. Byl internován v zajateckém táboře v Compiègne. I díky intervenci jeho manželky Mélinée Assadourianové však byl po pár týdnech propuštěn bez obvinění.
Na začátku 1943 ho naverboval Boris Milev, bulharský komunista, aktivní ve francouzském odboji. Manouchian se stal velitelem arménské sekce odboje, který se vytvořil z MOI. Později byl převelen k FTP-MOI, ozbrojené složce odboje, která páchala atentáty, sabotáže a útoky na nacisty. Krátce poté skupinu převzal po Borisovi Holbanovi, rumunskému komunistovi. Jeho skupinu tvořilo kolem padesáti mužů a žen. Jejich nejvýznamnější akcí byl atentát na plukovníka SS Juliuse Rittera (září 1943), který ve Francii řídil totální nasazení Francouzů v Třetí říši. Mezi srpnem a listopadem 1943 skupina provedla kolem třiceti úspěšných útoků na nacistické cíle. Se skupinou také spolupracovala rodina Charlese Aznavoura, která poskytovala úkryt Židům a odbojářům.
Dne 16. listopadu 1943 ho a jeho skupinu ve městě Évry zatknula kolaborující francouzská policie. Podle dohadů byli buď zrazeni jedním ze svých členů, který byl již dříve zatčen a brutálně vyslýchán, nebo dokonce svými nadřízenými v rámci odboje. Při výslechu byli mučeni a poté předáni tajné policii Geheime Feldpolizei. Skupina byla souzena v politickém procesu a následně dne 21. února 1944 byli její členové popraveni v pevnosti Mont-Valérien.
Ihned po konci druhé světové války byl Manouchian prohlášen za hrdinu v Sovětském svazu (díky svému komunistickému přesvědčení). V roce 1963 po něm byla pojmenována škola v Jerevanu. V roce 1955 po jeho skupině byla pojmenována ulice ve 20. pařížském obvodu. Roku 1978 byla odhalena busta pro jeho kenotaf na vojenském hřbitovu Ivry-sur-Seine v Paříži, kde měl hrob až do roku 2024. V roce 2010 v Marseille odhalily jeho bustu na náměstí, které po něm pojmenovali. Dne 21. února 2014 se při výročí 70 let od popravy konala připomínková akce v pevnosti Mont-Valérien, které se účastnil prezident François Hollande. Dne 21. února 2024 byly jeho ostatky (a ostatky jeho manželky) na pokyn prezidenta Emmanuela Macrona uloženy do Pantheonu.
Odkazy Reference
Externí odkazy
Kategorie:Arménští spisovatelé Kategorie:Arménští aktivisté Kategorie:Francouzští komunisté Kategorie:Osobnosti francouzského odboje během druhé světové války Kategorie:Odboráři Kategorie:Popravení zastřelením Kategorie:Pohřbení v pařížském Pantheonu Kategorie:Narození v roce 1909 Kategorie:Úmrtí v roce 1944 Kategorie:Muži