Městské opevnění v Třebíči je soustava středověkých a raně novověkých hradeb, bašt a bran, které v minulosti chránily historické jádro města Třebíče, dnešní Vnitřní Město. Vznikalo ve 14. století, po dobytí a vypálení města v druhé polovině 15. století bylo obnoveno a vylepšováno. Od 18. století však ztrácelo svůj význam a v průběhu 19. století byly zbořeny všechny tři brány. Do současnosti se dochovalo v torzálním, ale na severní straně při řece Jihlavě velmi výrazném stavu. Celý systém opevnění je chráněn jako kulturní památka.

Historie Historie fortifikací v Třebíči úzce souvisí se založením benediktinského kláštera v roce 1101 moravskými knížaty Oldřichem Brněnským a Litoldem Znojemským. Zatímco město na pravém břehu Jihlavy vznikalo až v polovině 13. století jako poddanské sídlo vybudované „na zeleném drnu“, samotný klášterní areál byl opevněn mnohem dříve a tvořil první fortifikované jádro oblasti. Klášter byl ze západu uzavřen hradbou s příkopem, přičemž jeho obranný systém byl postupně zdokonalován a v pozdním středověku disponoval podle dobových pramenů až sedmi věžemi.

vlevo|náhled|Opevněná Třebíč kolem roku 1720 V době, kdy město samo ještě postrádalo hradební zeď, byla jeho nevýhodná strategická poloha v údolí kompenzována systémem předsunutých opevnění na okolních výšinách. Tato strážní stanoviště na Hrádku, Strážné hoře a v lokalitách Domky, Rámy či Hadlíz tvořila vnější obranný perimetr sídla. Rozhodující zlom přinesl rok 1335, kdy král Jan Lucemburský a markrabě Karel (pozdější císař Karel IV.) udělili Třebíči městská privilegia včetně práva a povinnosti vybudovat kamenné hradby, čímž začala vznikat ucelená městská fortifikace nahrazující dosavadní provizorní opatření. Okruh hradeb vykrojil zřetelnou ústřední část starší dispozice a mimo zůstala četná předměstí.

Během husitských válek bylo opevnění pravděpodobně značně poškozeno. V roce 1454 potvrdil král Ladislav Pohrobek dřívější výsady a povolil měšťanům opětovné ohrazení zdmi, věžemi a příkopy. Osudovým se pro město stal rok 1468, kdy jej během česko-uherských válek dobylo a vypálilo vojsko Matyáše Korvína. Při následné obnově byla zachována původní linie hradeb, došlo však k jejich postupnému zdokonalování. Severní úsek s cimbuřím a střílnami pochází z pohusitského období 15. století, zatímco jihovýchodní části s pozůstatky krytého ochozu vznikaly kolem roku 1500 až v první třetině 16. století.

Svůj vojenský význam začaly hradby ztrácet v 18. století. V průběhu 19. století pak došlo z důvodu rozvoje dopravy k postupné demolici všech hlavních městských bran: v roce 1844 jižní Vídeňské (Znojemské), v roce 1868 západní Jihlavské (Klášterní) a v roce 1898 východní Brněnské (Jejkovské) brány. K dalším citelným ztrátám došlo v 70. letech 20. století při asanaci západní části města pro výstavbu hotelu a obchodního centra.

Popis vlevo|náhled|upright|Městská věž (hláska), později začleněná do kostela Městské opevnění obepínalo oválný půdorys historického jádra, přičemž jeho konstrukce se lišila podle charakteru okolního terénu. Zatímco severní strana využívala přirozenou ochranu toku řeky Jihlavy, jižní, východní a západní strana musela být zajištěna komplexnějším systémem příkopů a valů. Celý hradební okruh prostupovalo původně dvanáct hranolových bašt, dvě válcové věže v severních rozích a dvě hranolové věže. Významnou fortifikační roli hrála i městská věž u kostela sv. Martina, která stála až do roku 1716 samostatně a sloužila jako hláska.

Severní úsek hradeb, sledující nábřeží řeky, je dodnes nejlépe dochovanou částí. Tvoří jej mohutná zeď z místního durbachitu o tloušťce u terénu přibližně 1,3 m. Ve výšce kolem 2 až 2,5 m se nachází odskok nesoucí padesát centimetrů silnou nástavbu s cimbuřím. Jednotlivé zuby (stínky) jsou široké 2,5 m a jsou opatřeny svislými střílnami, za nimiž se dochovaly kapsy pro trámkové zarážky palných zbraní. V této části je do zástavby domu na Karlově náměstí č. p. 35 pojmuta jedna z původních hranolových bašt vysunutá směrem do koryta řeky.

Jižní úsek opevnění, procházející dnešním Komenského a Masarykovým náměstím, byl tvořen vnější hradební zdí (kontreskarpou), příkopem a hlavní vnitřní hradbou. Hlavní zeď zde dosahovala tloušťky 140 cm a výšky přes 400 cm k úrovni ochozu. I když je dnes příkop převážně zasypaný, jeho stopa je v terénu a uliční síti stále patrná. Pro napájení těchto vodních příkopů byl v roce 1335 na pozdějším Masarykově náměstí vybudován umělý rybník Jordán. Ten byl zásobován Kožichovickým potokem a sloužil svému účelu až do roku 1889, kdy byl během parkových úprav definitivně zrušen.

náhled|Jejkovská brána na východním konci Karlova náměstí Do města se vstupovalo třemi hlavními věžovými branami. Západní Jihlavská (Klášterská) brána, východní Jejkovská (Brněnská) brána a jižní Vídeňská (Znojemská) brána byly doprovázeny předbraními, přičemž jižní a východní vstup chránil také barbakan. Kromě hlavního městského okruhu existovala i předsunutá opevnění na strategických vyvýšeninách v okolí, z nichž se do současnosti dochovala válcová bašta na Hrádku.

Památková ochrana Třebíčské opevnění představuje významný urbanistický prvek, který dodnes definuje historické jádro města. Kromě historické a architektonické hodnoty plnilo hradební zdivo po staletí také funkci protipovodňové ochrany. Později byly hradby ohrožovány náletovou vegetací narušující zdivo svými kořeny a také nevhodnými stavebními zásahy na soukromých pozemcích, do nichž jsou fragmenty hradeb často začleněny.

Dne 2. října 1968 došlo k zápisu městského opevnění do státního seznamu kulturních památek, v říjnu 1977 však byla z jeho části památková ochrana sejmuta. V listopadu 1990 bylo zahrnuto do památkové zóny Třebíč. V červenci 2003 byla vyhlášena nárazníková zóna památky světového dědictví UNESCO.

Reference

Související články Vnitřní Město (Třebíč) Městská věž (Třebíč) Hrádek (Třebíč) Seznam kulturních památek ve Vnitřním Městě (Třebíč)

Externí odkazy

Městské opevnění v Památkovém katalogu Národního památkového ústavu Městské hradby na webu Spolku za starou Třebíč

Třebíč Kategorie:Stavby v Třebíči Kategorie:Kulturní památky v Třebíči