Franziska Schervier, S.P.S.F. (3. ledna 1819, Cáchy – 14. prosince 1876, tamtéž) byla německá římskokatolická řeholnice, zakladatelka kongregace Chudých sester svatého Františka a kongregace Františkánských sester chudých. Katolická církev ji uctívá jako blahoslavenou.
Život Narodila se dne 3. ledna 1819 v Cáchách. Její otec, Johann Heinrich Schervier, byl bohatým majitelem továrny na jehly a místostarostou Cách. Její francouzská matka, Maria Louise Migeon, kmotřenka císaře Františka I. Rakouského, se starala o přísné domácí prostředí. Během studia patřily mezi její spolužačky bl. Clara Fey nebo bl. Pauline von Mallinckrodt. Po smrti matky a dvou sester na tuberkulózu, když jí bylo třináct let, se stala hospodyní svého otce a díky rostoucímu povědomí o jejich zoufalé situaci si vybudovala pověst štědré osoby k chudým.
V roce 1837 uvěznila pruská vláda kolínského arcibiskupa Clemense Augusta von Droste-Vischeringa, což vyvolalo velkou veřejnou odezvu. V návaznosti na toto duchovní probuzení založily některé prominentní cášské dámy společnost na pomoc chudým a oslovily jejího otce Johanna, aby jí dovolil stát se její členkou. Ten zpočátku souhlasil, ale později váhal, když začala ošetřovat nemocné v jejich domovech, protože se obával, že by mohla nemoc přenést do jeho vlastního domu. Joseph Istas, který byl kaplanem ve farnosti svatého Pavla v Cáchách, na ni hluboce zapůsobil a začal s ní velmi úzce spolupracovat, což však ukončila Istasova předčasná smrt v roce 1843. Následujícího roku se ona a čtyři další mladé dámy (Catherine Daverkosen, Gertrude Frank, Joanna Bruchhans a Catherine Lassen) staly členkami III. řádu svatého Františka.
V roce 1845 její otec zemřel. V té době uvažovala o vstupu do trapistického řádu, ale místo toho 3. října 1845 opustila spolu se čtyřmi dalšími ženami svůj domov, aby založila řeholní komunitu věnující se péči o chudé. S povolením kněze se společně usadily v malém domě a Schervier byla zvolena představenou této komunity. Život sester byl klášterní a svůj čas trávily duchovními cvičeními, domácími pracemi a péčí o nemocné chudé. Z této skupiny později vznikla jí založená ženská řeholní kongregace Chudých sester svatého Františka.
Mezi lety 1845–1848 sestry nadále pečovaly o nemocné ve svých domovech a provozovaly polévkovou kuchyň. Pečovaly také o prostitutky ve svém vlastním malém domě a ošetřovaly ženy trpící syfilidou. Sestry, které se spoléhaly výhradně na dary, však zažívaly extrémní chudobu. Předrevoluční neúroda brambor a obilí a odmítnutí některých mecenášů pokračovat v pomoci poté, co sestry začaly sloužit prostitutkám, jejich potíže ještě prohloubily. V roce 1849 se ke skupině připojilo více žen, čímž se služba rozšířila i mimo Cáchy, kde sestry se již nejen staraly o oběti cholery, neštovic, tyfu a rakoviny, ale také navštěvovaly vězeňkyně v cášské věznici a pomáhaly jim najít zaměstnání po propuštění.
Jí založená kongregace byla 2. července 1851 formálně uznána místním diecézním biskupem, a to navzdory námitkám některých úřadů proti jejímu přísnému postoji k osobní chudobě. Brzy poté se její kongregace rozšířila i do zahraničí. Během sedmi let byla založena americká pobočka, která měla sloužit německým emigrantům v New Yorku, New Jersey, Ohiu a severním Kentucky. Zároveň Schervier dohlížela na založení několika nemocnic a sanatorií v Evropě i ve Spojených státech amerických pro osoby trpící tuberkulózou, která byla tehdy rozšířenou příčinou úmrtí, zejména mezi chudými vrstvami. V roce 1857 povzbudila Philipa Hoevera, františkánského terciáře, v jeho úsilí o založení mužské kongregace Bratří chudých svatého Františka, která má podobný apoštolát.
V roce 1863 navštívila Spojené státy americké, aby podpořila své sestry při ošetřování raněných vojáků v americké občanské válce. Zemi pak navštívila znovu roku 1868. Během této druhé návštěvy se zúčastnila slavnostního otevření nového sídla nemocnice St. Elizabeth Hospital v Covingtonu v Kentucky, kde pracovalo dvanáct sester z její kongregace. Pobočka její kongregace ve Spojených státech amerických se časem oddělila, čímž vznikla nová kongregace Františkánských sester chudých, která ji taktéž považuje za svoji zakladatelku. náhled|327x327pixelů|Její socha před kostelem sv. Pavla v Cáchách Zemřela v Cáchách dne 4. prosince 1876. Nejprve byla pohřbena na východním hřbitově v Cáchách a o čtyři roky později byly její ostatky přeneseny mateřského domu jí založené kongregace v témže městě.
Úcta Její beatifikační proces započal dne 9. května 1934, čímž obdržela titul služebnice Boží. Dne 30. ledna 1969 ji papež sv. Pavel VI. podepsáním dekretu o jejích hrdinských ctnostech prohlásil za ctihodnou. Dne 18. října 1973 byly uznány zázraky na její přímluvu, potřebné pro její blahořečení.
Blahořečena pak byla dne 28. dubna 1974 v bazilice sv. Petra papežem sv. Pavlem VI.
Její památka je připomínána 14. prosince. Bývá zobrazována v řeholním oděvu.
Odkazy
Reference
Související články
Seznam světců a mučedníků katolické církve
Externí odkazy
Hagiography Circle Saints SQPN Santi e Beati
Kategorie:Němečtí blahoslavení Kategorie:Němečtí řeholníci Kategorie:Zakladatelé řeholních kongregací a institucí zasvěceného života Kategorie:Narození v roce 1819 Kategorie:Narození 3. ledna Kategorie:Narození v Cáchách Kategorie:Úmrtí v roce 1876 Kategorie:Úmrtí 14. prosince Kategorie:Úmrtí v Cáchách Kategorie:Pohřbení v Severním Porýní-Vestfálsku Kategorie:Ženy