Lajla a Madžnún (, ) je klasický milostný příběh arabského původu, jehož kořeny sahají do 7. století. Je spojován s arabským básníkem Nizámí Gandžaví, známým pod přízviskem Madžnún („posedlý“). Vyprávění zachycuje tragickou lásku Qajse a Lajly bint Mahdí, která se stala jedním z nejvlivnějších milostných motivů islámského světa.
Podle tradice se Qajs a Lajla do sebe zamilovali již v mládí. Když však Qajs požádal o její ruku, byl odmítnut, neboť byl považován za duševně nevyrovnaného. Lajla byla proti své vůli provdána za jiného muže. Qajs ze zoufalství ztratil rozum, odešel do pouště a žil jako asketa, oddaný pouze své lásce a poezii. Lajla později zemřela žalem a Madžnún byl nalezen mrtvý u jejího hrobu.
Původně se legenda šířila v arabském prostředí v podobě krátkých anekdot a ústních tradic, zaznamenaných mimo jiné v dílech Kitáb al-aghání a Aš-šiʿr wa-š-šuʿará. Zásadní podobu však příběh získal díky perskému básníkovi Nezámímu Gandžavímu, který roku 1188 vytvořil rozsáhlý epický poem Lajla a Madžnún jako součást svého cyklu Chamsa. Nezámí spojil světské milostné vyprávění s mystickými motivy a položil základ pozdější tradici.
Nezámího verze hluboce ovlivnila perskou, tureckou, ázerbájdžánskou i indoislámskou literaturu. Vlastní adaptace vytvořili například Amír Chusrav Díhlaví, Džámí či Fuzúlí. Zejména Fuzúlího ázerbájdžánská verze z 16. století patří k vrcholům turkické literatury. Motiv Lajly a Madžnúna se stal jedním z nejčastěji zpracovávaných námětů klasické orientální poezie.
V súfijské tradici bývá příběh vykládán alegoricky: Madžnúnova posedlost Lajlou symbolizuje absolutní touhu člověka po Bohu a jeho ochotu obětovat vše pozemské. Tento výklad přispěl k trvalé oblibě legendy v mystické literatuře.
Příběh inspiroval také hudbu, divadlo a film. Roku 1908 vznikla v Baku opera Leyli a Madžnún ázerbájdžánského skladatele Üzeyira Hadžibejova, považovaná za první operu v islámském světě. Motivy legendy se objevují v řadě indických filmových adaptací i v západní populární kultuře, například v písni Layla Erica Claptona.
Lajla a Madžnún jsou často přirovnáváni k Romeovi a Julii jako archetyp nenaplněné lásky. Jejich příběh se stal symbolem tzv. „panenské lásky“, tedy vztahu, který nikdy nedošel fyzického naplnění, a patří k nejvýznamnějším milostným legendám světové literatury.
Kategorie:Arabská literatura Kategorie:Perská literatura Kategorie:Středověká literatura