Staroměstský jezuitský konvikt v Praze je někdejší konvikt řádu jezuitů v Praze 1 – Starém Městě. Budova konviktu a přilehlý kostel svatého Bartoloměje ze 17. století se nachází na adrese Průchodní 291/1, v sevření mezi ulicemi Konviktská a Bartolomějská.
Historie vlevo|náhled|Jezuitský konvikt s kostelem sv. Bartoloměje na detailu Langweilova modelu Prahy. Na počátku 20. století byl v objektu konviktu proveden archeologický výzkum, který odhalil části zástavby z 12. století. Ve 14. století zdejší lokalita známá jako Benátky byla místem prostituce. Po apelaci teologa Jana Milíče z Kroměříže u Karla IV. byly domy zbořeny a z jeho iniciativy v roce 1372 byla na jejich místě založena kaple sv. Maří Magdaleny, sv. Affry a sv. Marie Egyptské a útulek pro kajícnice zvaný Jeruzalém.
V letech 1374–1420 předal král Václav IV. několik gotických budov řádu cisterciáků, kteří zde pro studijní účely zřídili kolej sv. Bernarda. V době husitských nepokojů kolej zanikla a části objektu byly rozprodány. Během 16. století vznikla renesanční klenba průjezdu z Konviktské ulice a části objektu byly propojeny.
V polovině 17. století zde stál Vyšínovský dům (U Hořejších) a čtyři další domy, které skoupil Šimon Petr Aulík z Třebenic. Po jeho smrti domy odkoupil v roce 1659 od jeho dědiců řád jezuitů a dle některých zdrojů byla v roce 1660 zahájena výstavba nového kostela svatého Bartoloměje. V roce 1669 jezuité přikoupili také Vyšínovský dům a zahájili rozsáhlou přestavbu, spojenou s výstavbou křídla s refektářem, kuchyní a dormitáři a propojení se staršími částmi objektu. Jezuitský konvikt, sloužící jako internát pro dospívající šlechtické syny, společně obývali za účelem studia teologie.
náhled|vlevo|upright|Kostel svatého Bartoloměje
V roce 1678 přilehlou Linhartskou čtvrť zachvátil požár a později byl zřejmě dokončen kostel svatého Bartoloměje. V 1731 byla vysvěcena kaple přestavěná Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem a při přibyla také dvoupatrová věž.
Po zrušení jezuitského řádu roku 1773 byl zrušen také internát a kostel profanován. Budovy konviktu byly v roce 1786 prodány ve veřejné dražbě a přeměněny na byty a dílny. Refektář byl přestavěn na taneční a koncertní sál, kde mimo jiné koncertoval Ludwig van Beethoven, Anton Rubinštejn nebo Hans von Bülow. V roce 1840 se zde konal první český bál.
V roce 1830 zde byla Spolkem pro pěstování církevní hudby v Čechách založena varhanická škola. Mezi jejími studenty bylo mnoho hudebníků a skladatelů, včetně Antonína Dvořáka, Karla Bendla učitelé Jan Nepomuk Vitásek, Josef Křička (pozdější sbormistr Hlaholu), Josef Leopold Zvonař ad.
V roce 1853 došlo k obnově kostela stavitelem Františkem Hruškou a přistavění řádového domu pro kongregaci Šedých sester, jejichž posláním bylo ošetřování nemocných.
V meziválečném období zde bylo oblíbené kino a po roce 1949 objekt pro své účely využívala Státní bezpečnost, kostel byl přeměněn na skladiště. Velký sál v letech 1947–1958 využívalo studio Krátkého filmu Bratři v triku Jiřího Trnky.
V roce 1982 byla zahájena rekonstrukce, kterou provedl Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů. Společenský sál byl veřejnosti jako kino Konvikt. Po listopadu 1989 byl objekt navrácen kongregaci.
Reference
Praha Kategorie:Stavby na Starém Městě (Praha) Kategorie:Náboženství na Starém Městě (Praha)