Bazilika Notre-Dame de Fourvière dominuje od konce 19. století z vrcholku stejnojmenného kopce francouzskému městu Lyon.
Stojí přibližně v místech starověkého římského Trajánova fóra, známého jako Forum vetus. Již od vrcholného středověku se zde rozvíjel kult svatého Tomáše z Canterbury a brzy poté i Panny Marie. Na základě slibu, který v roce 1642 učinili lyonští konšelé, aby odvrátili morovou epidemii, vznikla tradice každoročních poutí. V 19. století byla z iniciativy kardinála de Bonalda na zvonici kaple vztyčena pozlacená socha Marie, přičemž věž zvonice byla pro tento účel zvýšena a zpevněna.
Souběžně byl přijat návrh na výstavbu baziliky, která měla jednak pojmout stále rostoucí počet návštěvníků, a jednak sloužit jako poděkování za ochranu Lyonu během prusko-francouzské války v roce 1870. Samotná stavba byla zahájena v roce 1872.
Architektura baziliky v novobyzantském stylu je dílem Pierra Bossana, který však musel kvůli podlomenému zdraví na stavbu dohlížet z dálky a velkou část prováděcích prací svěřil Louisi Sainte-Marie Perrinovi. Velmi specifický vzhled stavby jí vynesl jak mnoho obdivovatelů, tak i ostrou kritiku.
Bazilika je od svého založení majetkem Komise pro Fourvière, nikoliv arcibiskupství. Proto se jí netýkal zákon o odluce církve od státu z roku 1905 a zůstala v soukromém vlastnictví, k čemuž přispěla i diplomatická obratnost starosty Édouarda Herriota. I přes tento status se bazilika koncem 20. století dočkala oficiálního uznání jako významná lyonská památka. Od roku 1977 je zapsána na seznamu historických památek francouzského ministerstva kultury. V říjnu 1998 byla uznána za veřejně prospěšnou a v prosinci téhož roku byla v rámci historického centra Lyonu zapsána na seznam světového dědictví UNESCO. Konečně 25. března 2014 byla klasifikována jako národní historická památka.
Bazilika tvoří jeden z nejviditelnějších orientačních bodů aglomerace a je symbolem Lyonu, kterému dodává status „mariánského města“. Ročně ji navštíví přibližně dva miliony poutníků a turistů. Celý komplex zahrnuje nejen baziliku, kapli svatého Tomáše a sochu na vrcholu zvonice, ale také panoramatické prostranství a Růžencové zahrady (Jardin du Rosaire).
Historie
Před bazilikou: kaple svatého Tomáše (Podrobnosti naleznete v článku: Kaple Saint-Thomas de Lyon) náhled|vlevo|Akvarel zobrazující kapli svatého Tomáše na Fourvière na začátku 19. století před rekonstrukcí zvonice
Středověká stavba V roce 1168 nechal na troskách římského fóra postavit kapli kanovník kapituly katedrály svatého Jana, Olivier de Chavannes. Tato malá svatyně, vybudovaná „u Venušina fóra“, byla zasvěcena nejprve svatému Tomáši a následně Panně Marii. Kaple byla bohatě obdarována a svěřena do správy kapitule u svatého Jana. V roce 1192 jí arcibiskup Jean Belles-mains přidělil vlastní kapitulu o čtyřech kanovnících;Durand 2014, s. 35 tato štědrost mu mimo jiné uvolnila ruce pro pokračující stavbu lyonské katedrály (primaciálního chrámu).
Slib konšelů z roku 1643 V 17. století zasáhlo Lyon několik morových epidemií, zejména v letech 1628 (nejničivější), 1631, 1637, 1639 a 1642. Tváří v tvář této pohromě se konšelé (radní) obrátili s prosbou k Panně Marii, pravděpodobně z iniciativy představeného kupců Alexandra de Mascrany. Dne 5. dubna 1642 padlo rozhodnutí o slibu: o dva dny později se mělo konat procesí k Panně Marii na Fourvière s prosbou o vysvobození z moru. Protože se pouť uskutečnila, bylo rozhodnuto v ní každoročně pokračovat. Dne 12. března 1643 stejné shromáždění odhlasovalo zasvěcení celého města Marii a potvrdilo každoroční pouť, stanovenou na 8. září, den svátku Narození Panny Marie.Durand 2014, s. 291 - 294
Úpravy kaple v 17. a 18. století náhled|Černá Madona. Kaple prošla v 17. a 18. století stavebními úpravami. Stěny obou lodí pokryly votivní obrazy (ex-voto) malované na plátně. Na hlavní oltář byla instalována socha Panny Marie s Ježíškem v náručí. Tato socha, vyřezaná z hruškového dřeva, postupem času ztmavla vlivem vnějších činitelů (vlhkost, dočasné ukrytí v zemi během revoluce) a stala se předmětem uctívání jako Černá Madona, v místě známá jako Notre-Dame de Bon Conseil (Panna Maria Dobré rady).fugier 1996, s. 30 - 36
Socha Panny Marie na vrcholu zvonice náhled|Půdorysy a nárysy zvonice se sochou Panny Marie na vrcholu, kreslené tužkou. náhled|vlevo|Panna Maria (1852), Lyon, bazilika Notre-Dame de Fourvière. V polovině 19. století byl kostel na Fourvière v zuboženém stavu. Průzkumy André Flachérona odhalily zejména značnou zchátralost staré zvonice. Její přestavba byla svěřena diecéznímu architektu Alphonsi-Constanci Duboysovi a zahájena v srpnu 1849. Tato věž se čtvercovou základnou si zachovala středověké první patro, na němž byla v roce 1849 vystavěna další dvě podlaží; třetí patro má osmiúhelníkový půdorys a je zakončeno kupolí.
Kardinál Louis-Jacques-Maurice de Bonald v roce 1851 schválil vytvoření bronzové sochy Panny Marie, která měla dominovat přestavěné věži. Socha od sochaře Josepha-Huguese Fabische byla na zvonici umístěna v roce 1852.Durand 2014, s. 72Durand 2014, s. 52 Socha je vysoká 5,60 metru, váží přes 3 tuny a nachází se v nadmořské výšce přes 300 metrů. Její proporce jsou záměrně nadsazené (ruce a obličej jsou v poměru k tělu příliš velké), aby při pohledu zdola působila ideálně.
Slavnostní odhalení, připomínající slib konšelů, bylo naplánováno na 8. září 1852. Nepřízeň počasí v severovýchodní Francii však způsobila rozvodnění řeky Saôny a zpoždění dodávky sochy. Oslava byla proto odsunuta na 8. prosince, tedy na den svátku Neposkvrněného početí Panny Marie (dogma bylo vyhlášeno o dva roky později papežem Piem IX.). Kvůli špatnému počasí na začátku prosince se uvažovalo o dalším odkladu na 12. dne, ale odpoledne 8. prosince se obloha vyjasnila. Lyonští měšťané na znamení zbožnosti zapálili malé svíčky (lumignons) a umístili je na okenní parapety. Tak se zrodil Svátek světel.Durand 2014, s. 366 - 368
Rozhodnutí o stavbě baziliky
Původní pozastavení všech projektů V polovině 19. století, kdy na Fourvière přicházelo stále více poutníků a místo se těšilo značnému přílivu věcných darů i milodarů, začal projekt na rozšíření původní kaple nabývat konkrétních obrysů. Oživení poutí v kontextu „sakrálního znovunabytí“, podporované lidovou zbožností a zbožnými tisky z lyonské čtvrti La Guillotière (litografie, fotografie, sošky, obrazy...), bylo takové, že pouť na Fourvière byla významnější než ta v Marseille. V roce 1858 uváděl abbé Bouillard, autor monografie o Notre-Dame de Fourvière, počet 1,3 milionu poutníků ročně.fugier 1996, s. 31
Aby bylo možné zakoupit potřebné pozemky, založil kardinál Louis-Jacques-Maurice de Bonald v roce 1850 Komisi pro Fourvière (Commission de Fourvière), sdružení katolických laiků. Jejím prvním cílem však nebyla stavba nové budovy, ale naopak „sanctuarizace“ (ochrana posvátnosti) kopce v jeho tehdejším stavu. Úkoly, které jí byly svěřeny (podle arcibiskupova dopisu duchovenstvu z 10. ledna 1853), spočívaly v osvobození kaple od „jejího nevalného okolí“, v „praktickém zabránění [...] vztyčování nových staveb na hoře Fourvière, zastavení těch rozestavěných a úpravě těch již dokončených“.Durand 2014, s. 53
Projekt baziliky náhled|První vyobrazení projektu baziliky z roku 1856. náhled|vlevo|Nerealizovaný návrh zvýšené zvonice v severním průčelí pro sochu Panny Marie.
Dne 7. března 1853 byla založena druhá Komise pro Fourvière, jejímž účelem bylo vytvořit „iniciační trasu, která povznáší duši i tělo a připravuje je na Setkání“. Teprve v roce 1866 se však komise a církevní autority shodly na projektu, který neznamenal pouhé rozšíření, ale výstavbu zcela nového kostela. Pierre Bossan získal od komise povolení zveřejnit 30. dubna 1856 první pohled na budoucí baziliku. Její plány načrtl již před rokem 1850 a postupně je přepracovával, zejména poté, co objevil krásy sicilské architektury.
Tato studie, za kterou Bossan obdržel honorář dvě stě franků a u níž bylo záměrně zkresleno měřítko, aby socha Panny Marie baziliku převyšovala, vyvolala smíšené reakce. Diskuse budily i předpokládané náklady ve výši dvou milionů franků. Přesto komise 25. dubna projekt schválila; k překvapení mnohých se k němu kladně vyjádřil i kardinál de Bonald. Přestože jeho souhlas nebyl nezbytný, projekt ocenil i tehdejší prefekt a starosta Lyonu Claude-Marius Vaïsse.Durand 2014, s. 76
Dne 2. června 1858 rozhodla komise o vyslání Pierra Bossana na pět měsíců do Říma, aby se plně soustředil na dokončení plánů. Nakonec tam strávil dva roky (1859 a 1860). V roce 1866 si Claude Louis Morel de Voleine při studiu plánů a nárysů všiml, že Fabischova zlatá Panna Maria je nižší než věže nové baziliky. Aby Bossan a Frédéric Giniez předešli kritice, navrhli stavbu velmi vysoké zvonice v severním prodloužení lodi, na jejímž vrcholu měla socha Panny Marie spočinout. Tento projekt byl však rychle opuštěn.Durand 2014, s. 78
Během této fáze projektování nezůstávala Komise nečinná a bojovala o získání pozemků potřebných pro vytvoření Růžencových zahrad (jardins du Rosaire). V té době byla cesta umožňující přístup na kopec ze čtvrti Vieux Lyon majetkem Pauline Jaricot a peníze, které toto (velmi skromné) mýtné vynášelo, byly rozdělovány chudým. Její dobročinnost byla tak rozsáhlá, že se dárkyně silně zadlužila, a to až do výše přibližně čtyř set tisíc franků. Komise se spojila s radou lyonské katedrály a věřiteli Pauline Jaricot a zahájila proti ní soudní proces. Ten sice vyhrála, ale nakonec jí byl k ničemu, protože mezitím získala sousední pozemky a vybudovala jinou přístupovou cestu. Vyčerpaná a zruinovaná Pauline Jaricot se nakonec svých pozemků vzdala a spálila svůj archiv, aby nemohl sloužit jako usvědčující dokument proti Komisi.
Krátce po roce 1870 několik okolností radikálně změnilo situaci. Hlavní z nich byl slib z 8. října 1870, kterým se svěřil Lyon, ohrožený během prusko-francouzské války, pod ochranu Panny Marie. Prusové, ač vítězní v první bitvě u Dijonu 30. října, byli v té druhé poraženi, a to zejména díky Giuseppu Garibaldimu a jeho dobrovolníkům. Údolí Saôny bylo ušetřeno německých vojsk a Lyon byl zachráněn. Souběžně s tím selhal pokus o nastolení Lyonské komuny poté, co město ovládla Národní garda. Město, stále traumatizované povstáním proti Národnímu konventu a krvavými represemi po obléhání Lyonu v roce 1793, pocítilo úlevu. Projekt baziliky, do té doby prosazovaný menšinou, se stal lidovou a diecézní záležitostí, navazující na tradici naplněných slibů.Durand 2014, s. 82
Kromě toho téhož roku zemřel kardinál Bonald, který nikdy nebyl projektu baziliky plně nakloněn, a na jeho místo nastoupil Jacques Ginoulhiac, iniciátor onoho slibu. V roce 1870 zemřelo také několik vlastníků pozemků sousedících s projektem. Nakonec v roce 1873 odešel ze zdravotních důvodů do Cannes městský architekt Lyonu Claude-Anthelme Benoit, jenž byl k záměru značně nepřátelský. Všechny tyto náhody náhle rozhodly o bezprostředním zahájení stavby baziliky, kterou si Bossan vysnil. Sám Bossan, který sledoval naplnění svého přání v době, kdy se musel ze zdravotních důvodů uchýlit do La Ciotat, byl až vylekán tím, že se realizuje projekt, který nosil v hlavě třicet let. Přestože byl od staveniště daleko, bedlivě a věrně dohlížel na jeho provádění.
Výstavba baziliky Pierre Bossan vyžadoval od svého zástupce Louise Sainte-Marie Perrina každodenní hlášení ze staveniště. Tato dochovaná korespondence umožňuje historikům detailně sledovat postup prací i řadu konstrukčních a programových prvků.Durand 2014, s. 20
Financování Oba architekti si rovným dílem dělili odměnu odpovídající 6 % z nákladů vynaložených na stavbu. Tato částka činila 11 698 franků v roce 1873, 12 937 franků v roce 1879 a 6391,08 franků v roce 1888. Sochaři pracující na lešeních dostávali 40 až 90 centimů za hodinu.