K zemětřesení a tsunami v Nikarague (1992) došlo večer 1. září 1992 v 18:16 místního času (2. září v 00:16 dle UTC). Epicentrum zemětřesení s magnitudem 7,7 Mw leželo na dně Tichého oceánu, necelých 80 km od pobřeží Nikaragui, přičemž otřesy vycházely z hloubky 44,8 km.

Tektonika

Nikaragua leží v tektonicky aktivní oblasti. Nachází se totiž v tzn. Pacifickém ohnivém kruhu, což je asi 40 tisíc km dlouhý pás styku několika litosférických desek, který lemuje okraje Tichého oceánu. V něm leží 75 % všech známých aktivních sopek a dochází tam k 90 % všech zemětřesení na světě.

Kolem tichomořského pobřeží Nikaragui vede konvergentní rozhraní (subdukce) dvou tektonických desek. Oceánská kokosová deska subdukuje pod karibskou desku. Rychlost tohoto pohybu činí přibližně 73 mm/rok, což je příčinou zdejší seismické a vulkanické činnosti.

Popis Zemětřesení náhled|268px|Okolí města San Juan del Sur na jižní části tichomořského pobřeží Nikaragui (2007) K zemětřesení s magnitudem 7,7 Mw došlo večer 1. září 1992 v 18:16 místního času. Délka prasklého segmentu zlomu se odhaduje na 160 km.https://ui.adsabs.harvard.edu/abs/1995PApGe.144..441K/abstract Zemětřesení bylo poněkud netypické, neboť na svou velikost trvalo anomálně dlouho (100 až 150 sekund) a rychlost šíření ruptury (prasknutí zlomu) byla neobvykle nízká; odhadovaná na 0,5 až 1,0 km/s. To mělo za následek relativně mírné pohyby země, jenž na Mercalliho stupnici dosáhly stupně III. Vlivem toho nebyl hlavní otřes v některých pobřežních oblastech pocítitelný, přestože jeho epicentrum leželo méně než 100 km od pobřeží. Proto nebyla následná vlna tsunami na určitých částech pobřeží místními obyvateli očekávaná. Další zvláštností zemětřesení byl anomálně velký rozdíl mezi magnitudem z povrchových vln 7,0 až 7,2 (Ms) a momentovým magnitudem 7,6 až 7,7 (Mw). Postupné a pomalé uvolnění energie vedlo k podhodnocení počátečních odhadů magnituda.

Šlo o první tsunamigenní zemětřesení, které bylo zaznamenáno pomocí moderních širokopásmových seismometrů.

Tsunami

Nikaragua v té době neměla vlastní národní varovný systém. Vzhledem k netypickým parametrům zemětřesení nevydalo Pacifické varovné centrum (PTWC) varování před tsunami, neboť vycházelo z magnituda povrchových vln, které při prvním měření činilo 6,8 Ms (až pozdější analýza ukázala, že pro dané účely vhodnější momentové magnitudo dosahovalo až 7,7 Mw). Další problém představovaly slabé záchvěvy země na pobřeží, způsobené pomalým prasknutím zlomu, které obyvatele nevybudili k vlastní evakuaci na vyvýšená místa. Tsunami k pobřeží dorazilo v rozmezí 48 až 77 minut po konci zemětřesení. Průměrně dosahovalo výšky 3 až 8 m. Na jižním pobřeží Nikaragui činila výška 6 až 8 m. Nejvyšší vlna byla zaznamenána ve střední části pobřeží, v obci El Tránsito, kde dosáhla výšky 9,9 m.

Tsunami bylo mimo jiné neškodně zaznamenáno až ve vzdálenosti 12 tisíc km v Japonsku, na druhém konci Tichého oceánu. Přílivometry tam detekovaly anomální nárůst mořské hladiny s amplitudou 7 cm.

Následky

Zemětřesení a tsunami si vyžádaly nejméně 116 obětí, přibližně 500 zraněných a více než 13 500 lidí přišlo o domov. Většinu ztrát na lidských životech, včetně materiálních škod, způsobil právě vodní živel. V obci El Trásito bylo zničeno 80 % budov. V obci Popoyo spočívaly některé domy na vyvýšené konstrukci z dřevěných sloupů, díky čemuž vydržely příchod tsunami. Katastrofa vedla k vytvoření nikaragujského národního systému varování před tsunami a založení Středoamerického poradního centra pro tsunami (CATAC).

Odkazy Reference

Související články Seznam živelních katastrof podle počtu obětí

Kategorie:Tsunami Kategorie:Události roku 1992 Kategorie:Zemětřesení roku 1992 Kategorie:Zemětřesení v Severní Americe Kategorie:Severní Amerika v roce 1992