Skatuve (lotyšsky Jeviště, v ruské transkripci Скатуве) bylo lotyšské státní divadlo, působící v letech 1932–1937 v Moskvě. Navazovalo na předchozí divadelní studio let 1919–1932. Většina herců a pracovníků divadla byla zastřelena během velké čistky v letech 1937 a 1938 v rámci kampaně proti údajným špiónům, převážnou většinou byli zavražděni 3. února 1938.

Dějiny V roce 1919 v prostorách moskevské lotyšské vzdělávací společnosti „Prometheus“, jeden ze studentů E. B. Vachtangova, herec a režisér Osvald Fjodorovič Glazunov (Osvalds Glāznieks, 1891–1947) založil divadelní studio Skatuvė. Volně přístupná představení se pravidelně konala od roku 1921 vždy v neděli a účastnili se jich absolventi i starší studenti. První ročník studentů absolvoval v roce 1924. V roce 1930 vystoupilo divadelní studio Skatuve na První všesvazové olympiádě národnch divadel s Lerberghovými hrami Pánev a Trhlina.

V roce 1932 bylo divadelní studio reorganizováno na Lotyšské státní divadlo Skatuve. V témže roce se kvůli popularitě divadla a jeho statusu „státního“ divadla k souboru připojila hvězda němého filmu Maria Leiková, která dříve působila v Německu. Mezi herce patřili také J. Baltau, R. Bancan, E. Mischke a další. Největší úspěch u publika i kritiky zaznamenaly hry Trhlina (1927), Věj, vánku! od Rainise (1932), Po plese od Pogodina (1934), Dobrodružství od Apina a Jokuma (1935) a Vlci od Eidemana (1935). Divadlo působilo na Strastném bulváru 8 v Moskvě v budově bývalého kina Furor. Dnes se v této budově nachází knihovna A. P. Čechova č. 5.

Poslední představení se v divadle odehrálo 8. listopadu 1937. Na jeviště nastoupily pouze ženy, protože všichni mužští členové divadelního souboru již byli zatčeni NKVD. O několik dní později byly zatčeny i ženy. Dne 27. prosince 1937 nařídila moskevská radnice uzavření lotyšského divadla z důvodu jeho „nevhodnosti“. V té době nezůstal na svobodě ani jeden divadelník; byli obviněni z účasti v „lotyšské nacionalistické fašistické organizaci“.

Většina herců a zaměstnanců divadla byla zastřelena 3. února 1938 na střelnici NKVD Butovo poblíž Moskvy jako část 229 Lotyšů popravených tento den. Zakladatel a ředitel divadla Osvalds Glazunov (Glaznieks) unikl zatčení, protože byl členem souboru Vachtangovova divadla. Glazunov, později za války odsouzený za spolupráci s Němci, zemřel v roce 1947 v lágru. Popravení umělci, včetně hvězdy němého filmu Marie Leikové, jsou pohřbeni na střelnici Butovo v neoznačených hromadných hrobech.

V roce 2002 se Lotyšská kulturní společnost v Moskvě pokusila o instalaci pamětní desky poblíž budovy bývalého divadla, ale její úsilí bylo neúspěšné, protože to úřady ruského hlavního města nepovolily. V roce 2019 se díky velkému úsilí lotyšského velvyslanectví v Rusku podařilo zajistit podporu Moskevské městské dumy pro uctění památky divadla. Dne 6. března 2020 mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Lotyšské republiky v Ruské federaci Māris Riekstinš spolu se zástupci Moskevské městské dumy odhalili pamětní desku Lotyšského státního divadla Skatuve na Strastném bulváru 8 v Moskvě. Pamětní desku navrhl umělec Jānis Strupulis.

Osudy členů divadla 3. února 1938 bylo zastřeleno dvacet členů divadla. Mezi nimi byl Teodors Amtmanis (*1883), herec a režisér, a herečka Irma Balodeová (*1907). Dále zahynuli bratři Jānis (*1894) a Kārlis (*1904) Baltausisovi, oba herci, Roberts Bancāns (1891–1938), herec a ředitel divadla, spolu se svým příbuzným Rūdolfsem Bancānsem (1897–1938), rovněž hercem. Dále herečky Lidija Bērziņová (*1901), Zelma Boksbergová (*1912), Zelma Zudragová (*1910) a Marta Kalniņová (*1892), herci Roberts Cīrulis (*1896), Vilis Forstmanis (*1894), Augusts Krūmiņš (*1894), Kārlis Krūmiņš (*1897), který působil jako zástupce uměleckého vedoucího, Andrejs Oše (*1899), Oskars Zēbergs (*1905) a Ādolfs Vanadziņš (*1884), jenž byl zároveň režisérem. Dále významná herečka Marija Leiková (*1887), Elfrīda Lesiņová (*1896), která pracovala jako sekretářka a herečka a Fricis Ulmanis (*1899), vedoucí inscenačního oddělení a elektromontér.

Další členové divadla byli popraveni v následujících dnech a měsících. Dne 5. února 1938 byl zastřelen herec Alberts Zvagulis (*1904). O tři týdny později, 26. února, byli popraveni herec Ēriks Feldmanis (*1913) a dekoratér Kārlis Veidemanis (*1897). 28. února pak zastřelili herce Voldemārse Baltgalvise (*1911) a Nikolajse Zubovse (*1904). Jako poslední z této skupiny byl 5. dubna 1938 popraven Pāvils Zudrags (*1881), truhlář a otec herečky Zelmy Zudragové.

Někteří členové divadla byli zatčeni, ale popravě unikli. Herec Kārlis Balodis, který naposledy pracoval v tiskárně Prometejs, byl uvězněn. Umělecký vedoucí Osvalds Glāznieks (1891–1947) byl zatčen, ale později propuštěn. Zatčen byl také grafik Ernests Grīnvalds a vedoucí hudebního oddělení Ansis Lauberts. Režisérka Anna Lācisová (1891–1979) a herečka Anna Peiková (1904–1987) byly odsouzeny k deseti letům vězení, obě gulag přežily.

Herečka Elza Miškeová (1899–1973) zatčení unikla a později byla v letech 1944–1946 ředitelkou Státního divadla mládeže Lotyšské SSR.

Reference

Literatura Вейден Я. Латышский театр «Скатувэ» // «Советский театр». — 1930. — № 7. — С. 18-19.

Kategorie:Velká čistka Kategorie:Lotyšská kultura Kategorie:Divadla v Rusku Kategorie:Masakry v Sovětském svazu