Katedrála Notre-Dame-de-Nazareth je římskokatolická katedrála v Vaison-la-Romaine ve francouzském departementu Vaucluse (region Provence-Alpes-Côte d'Azur).

Nezaměňujte ji s druhou městskou katedrálou, zasvěcenou Nanebevzetí Panny Marie (Sainte-Marie-de-l'Assomption). Na stavbě jsou patrné proměny křesťanského umění od jeho počátků až do 15. století a je dokladem středověkého významu města.

Od roku 1840 je katedrála zapsána na seznamu historických památek francouzského ministerstva kultury.

Historie V architektuře chrámu se prolíná merovejský, románský a gotický sloh. Interiér působí elegantně a vznešeně, původní výzdobu však znehodnotili dva zdejší biskupové, kteří při rozšiřování svého paláce nešetrně zasáhli do vybavení katedrály – jeden nechal odstranit lektorium a druhý zbavil chór mramorového obložení.

Téměř v původní podobě se dochovala apsida s antickými sloupy. Její klenba z drobného zdiva odkazuje na původní raně křesťanský (merovejský) kostel. Z téže doby pocházejí i dvě přiléhající boční apsidy. V té severní je umístěn bohatě zdobený deskový oltář, považovaný za umělecky nejcennější prvek katedrály. Od roku 1897 slouží stavba jako farní kostel.

Od roku 2009 je katedrála sídlem titulárního biskupa z Vaisonu.

Exteriér Závěr a zvonice Na východní straně má katedrála trojdílný závěr (chevet), který tvoří obdélníková hlavní apsida obklopená dvěma polokruhovými bočními apsidami.

Hlavní apsida má podobu mohutného obdélníkového bloku z velmi nepravidelného lomového zdiva, který zpevňují dva drobné opěrné pilíře. Osovou část prolamuje okno s lomeným (gotickým) obloukem, zatímco boční apsidy mají malá polokruhová okénka.

V odhalených základech apsidy jsou patrné fragmenty antických sloupů. Trojúhelníkový štít nad apsidou zdobí tesaný vlys, zubořez (dentikul) a kanelovaný pilastr.

Nad posledním polem severní boční boční lodi, těsně u severní apsidy, se tyčí čtvercová zvonice. Její horní část je prostoupena otvory pro lešení (trous de boulin) a zdobena vlysem s rostlinnými úponky (rinceaux), římsou s konzolami (modillony) a otvory s dekorativními kolonkami. Ornamenty na vlysu zvonice připomínají výzdobu portálu kostela Saint-Michel v Salon-de-Provence.

Do východní stěny této věže, která svým vzhledem připomíná cimbuří, je vsazen pohřební monument (cippus) s portrétem Publia Atilia Ingenua.

Křížová chodba (Ambit)

Křížová chodba, přiléhající k severnímu průčelí katedrály, tvoří čtyři přízemní galerie kolem zahrady. Tento ambit, propojený s katedrálou dvěma malými portály, původně sloužil jako přístup k již zaniklým obydlím, refektáři, dormitáři a kapitulní síni dvanácti kanovníků místní kapituly.

Založení ambitu a kanovnických budov spadá do první čtvrtiny 11. století; tuto první fázi výstavby lze datovat do let 1010 až 1030. Křížová chodba však prošla tolika opravami, že přesné určení stáří jejích jednotlivých částí je velmi obtížné. Některé sloupky západní galerie s dříky bez patek by mohly pocházet z 11. století, nelze to však tvrdit o všech částech: „na začátku 13. století, kdy kanovníci opravovali zdi svých zpustošených příbytků, obnovili téměř celé chodby ambitu.“ Jižní galerie, lemující severní boční loď kostela, byla zcela zničena a znovu postavena při celkové restauraci v 19. století.

Chodby ambitu prolamují trojice malých arkád pod mohutnými polokruhovými odlehčovacími oblouky. Výjimkou je střed severní galerie, kde se nacházejí dva velké obloukové otvory.

Mnoho sloupků zdobí hlavice s motivem vodních listů, některé jsou však figurativní – například ty ve východní galerii pocházejí z počátku 13. století. Jak zdůrazňuje L.-H. Labande: „Za pozornost stojí, že některé dříky sloupků a několik pilastrů, zejména ve východní a severní galerii, jsou z velmi kvalitního bílého mramoru. Je jisté, že stavitel ze 13. století využíval materiál z trosek antických památek, které ve Vaisonu, podobně jako v Arles a jinde, sloužily jako běžný zdroj kamene.“

Ambit s velmi poklidnou atmosférou dnes slouží jako lapidárium. Jsou zde uloženy například části náhrobků vaisonnských biskupů Guillauma II. a Guillauma III. z rodu Cheisolme.

Jižní průčelí Jižní stranu katedrály, obrácenou do ulice Avenue Jules Ferry, tvoří vysoké průčelí boční lodi. Je vyzděno z lomového kamene a zpevněno čtyřmi vysokými opěrnými pilíři z opracovaných kvádrů, na nichž je patrné velké množství kamenických značek.

Fasádu prolamuje portál, jehož široké stojky (ostění) zdobí výrazné kamenické značky (včetně křížů v polovině výšky). Portál zakončuje velký polokruhový oblouk s pravidelnými klenáky, které rámují plochý tympanon. Nad obloukem vystupuje ochranná římsa (larmier) z nahrubo opracovaných kamenů. Nad portálem se nachází řemeslně zdařilé polokruhové okno, rovněž obklopené četnými a dobře viditelnými značkami kameníků. Fasádu boční lodi uzavírá vlys s rostlinnými úponky (rinceaux) a římsa s falešnými konzolami (modillony), zdobenými motivy úponků a palmet.

Nad boční lodí se v úskoku tyčí horní část stěny hlavní lodi. Je postavena z velkých kamenných kvádrů a osazena zdobnými okny. Ta lemují štíhlé tordované (spirálové) sloupky, jejichž hlavice nesou bohatě dekorovaný polokruhový oblouk. Fasáda vrcholí plochým vlysem s řadami perlovce a římsou zdobenou vejcovcem, zubořezem a listovím (rais-de-cœur).

Interiér Apsida Apsida a její boční apsidy mají zásadní historický význam. Představují totiž jeden z důkazů, že podkovovitý oblouk (arc outrepassé) nepochází z Orientu, ale vyvinul se z oblouku polokruhového již v dobách pozdního římského císařství. Toto řešení pak přejala raně křesťanská architektura, jak dokládá právě půdorys zdejších apsid z konce 5. století.

Podle historika umění Andrého Corboze se „tento podkovovitý oblouk používal v půdorysu i v průčelí již v pozdním císařství; není tedy nutné hledat původ v Sýrii, abychom vysvětlili jeho výskyt v apsidě katedrály Notre-Dame-de-Nazareth ve Vaisonu (konec 5. století). Pokud jej později využívali i Arabové, bylo to až poté, co s ním pracovali architekti vizigótských králů.“

Zdivo a ornamentika Hlavní apsida, zaklenutá konchou, má řádkové zdivo blízké pozdně římskému drobnému kvádříkovému řádu (petit appareil), ovšem s menší pravidelností.

Zdobí ji pět polokruhových arkád, jejichž klenáky původně neslo šest sloupů z bílého nebo šedého mramoru, získaných pravděpodobně z některé antické stavby.

Jak popisuje L.-H. Labande: „Několik těchto původních arkád bylo později upraveno: první zleva byla v druhé polovině 14. století zvětšena kvůli biskupské hrobce, přičemž byl odstraněn jeden z jejích sloupů. Pod druhou arkádou vznikla, patrně ve 13. století, hluboká nika určená pravděpodobně k ukládání liturgických předmětů; osvětlovalo ji malé polokruhové okno, dnes zazděné. Prostřední arkáda pak byla v 15. století zvýšena, aby rámovala hlavní okno, které se v té době dočkalo zvětšení.“

V závěru apsidy, za třemi stupni, je umístěn kamenný biskupský stolec (cathedra), obklopený třístupňovou kněžskou lavicí (synthronon).

Hlavní loď a boční lodě Katedrálu tvoří hlavní loď o třech polích a dvě boční lodě bez transeptu. Hlavní loď zaklenuje lomená valená klenba s pasy, zatímco boční lodě mají klenby pultové (voûtes rampantes).

Odkazy

Reference

Kategorie:Historické památky v Provence-Alpes-Côte d'Azur Kategorie:Vzniklo v 11. století Vaison Kategorie:Stavby v departementu Vaucluse Vaison Kategorie:Románské stavby v Provence-Alpes-Côte d'Azur