Krakovské knížectví (polsky Księstwo krakowskie) neboli seniorátní úděl (polsky Dzielnica senioralna) také seniorátní provincie, bylo v letech 1138–1227 předním knížectvím v Polsku v době seniorátu a panování Piastovců, kdy v důsledku bojů o moc mezi příslušníky vládnoucí dynastie došlo k decentralizaci a fragmentaci polského státu na mnoho menších knížectví. Polský seniorát získal území v Malopolsku (s výjimkou Sandoměře), zejména Krakovsko, ale také část Velkopolska s Hnězdnem a Kališí aj., odtud měl nejstarší člen rodu jako polský kníže-senior a vrchní kníže krakovský vládnout ostatním knížectvím. Sídlem se mu stal Krakov, který byl doposud centrem polského státu. Vrchní vláda ovšem slábla, až nakonec v roce 1226 zanikla zcela po vraždě Leška I. v Gasavě (Gąsawie). Po celou dobu se seniorátní knížectví drolilo a po obnově království se stalo lénem polských králů.
Dějiny Nadvláda knížat-seniorů (1138–1227) náhled|vlevo|upright=0.5|Boleslav III. Křivoústý, rekonstrukce na základě ostatků (1972) Rozpadu polského státu napomohl sám Boleslav III. v roce 1138 svým nástupnickým tzv. testamentem, jímž rozdělil polský stát na úděly pro své čtyři syny s tím, že nejstaršímu z nich zajistil seniorátní úděl s vrchní mocí nad ostatními. Boleslav se tak snažil zajistit jednotu svého státu do budoucna a zároveň vyřešit odstředivé tendence ambiciózních členů rodu. Již brzy po jeho smrti se toto opatření ukázalo jako naprosto chatrné, protože synové se ve svých údělech zcela osamostatnili a vrchní vláda rychle slábla. Nejstarší syn Boleslava III. Vladislav II. Vyhnanec nastoupil na trůn jako polský senior a vrchní kníže krakovský, ale nedokázal vyřešit spory mezi svými bratry, což výsledně skončilo jeho vyhnáním.
Na jeho místo nastoupil bratr Boleslav Kadeřavý. Ten i přes ztrátu Slezska, které musel odevzdat Boleslavovým synům, posbíral mnoho knížectví, což popudilo bratra Měška, proti kterému se s Vladislavovými syny krakovský kníže spojil. Když ale zemřel, začaly boje mezi Měškem, podporovaným Vladislavovým synem Měškem Křivonohým a bratrem Kazimírem, podporovaným Vladislavovým synem Boleslavem. Knížectví se pak dál drobilo, až roku 1226 zanikla zcela vrchní vláda nad ostatními knížectvími.
Krakovské knížectví (1227–1320) Ve 13. století čelilo Polsko stejně jako okolní země mongolským vpádům. Mongolské vojsko pod velením Kadana vpadlo na začátku března 1241 do Polska. Brzy byly dobyty Sandoměř a Krakov. Další porážku utrpěli Poláci v bitvě u Chmielnik. Mongolové poté oblehli Vratislav, kterou se jim však dobýt nedařilo. Slezský kníže Jindřich II. Pobožný sebral vojsko a vyrazil proti Mongolům. Nevyčkal však na příchod krále Václava I., který mu spěchal na pomoc se svým vojskem o síle 50 000 mužů. Mongolové, kteří měli zprávy od zvědů o postupu českého krále, nechtěli dopustit spojení křesťanských armád. Proto zanechali obléhání a vyjeli naproti polskému vojsku. Jindřich II. Pobožný v bitvě u Lehnice zemřel.
Království bylo obnoveno až ke konci 13. století Přemyslem II. Velkopolským, který byl ale nedlouho poté (1296) také zavražděn.
Odkazy
Kategorie:Zaniklé státy Polska