Antoni Edward Odyniec (25. ledna 1804 Giejstuny – 15. ledna 1885 Varšava) byl polský neoklasicistní a romantický básník, memoárista, dramatik, překladatel a redaktor, blízký přítel Adama Mickiewicze, jehož tvorbu napodoboval a propagoval.Ottův slovník naučný. 18. díl. Praha a Polička. Argo a Paseka 1999. S. 649.BARTOŠ, Otakar, a kol. Slovník spisovatelů - Polsko. 1. vyd. Praha: Odeon, 1974. 468 s. cnb000160226. S. 295.
Život Narodil se ve vesnici Giejstuny patřící do Vilenské gubernie Ruského impéria (dnes v Bělorusku). Pocházel z bohaté statkářské rodiny. Zpočátku byl vzděláván doma a v letech 1813 až 1820 navštěvoval šestitřídní bazilíanskou školu v klášteře v Borunách. Roku 1820 pak začal studovat práva na Imperátorské vilenské univerzitě, kde byl v listopadu toho samého roku přijat do tajné Filaretské společnosti.Odyniec Antoni Edward. Nowa Panorama Literatury Polskiej. Dostupné online
Ve Vilniusu (Vilno) a mezi filarety navázal četné společenské kontakty a studentská přátelství, z nichž některá trvala až do konce jeho života (především s Adamem Mickiewiczem) a stal se horlivým vyznavačem romantismu. Promoval roku 1823, ale v říjnu toho samého roku byl zatčen carskou policií v souvislosti s tzv. procesy s Filomaty a Filarety. Byl ale nakonec osvobozen.
Po osvobození zůstal ve Vilniusu téměř do konce roku 1825 a připravoval první vydání svých básní. Roky 1826–1829 strávil ve Varšavě, kde se rychle zapojil do bouřlivého literárního života. Brzy se stal uznávaným básníkem a překladatelem a také váženým redaktorem almanachů. V květnu roku 1829 odcestoval do Petrohradu, aby se setkal s Adamem Mickiewiczem. Oba se zde dohodli na společné cestě po Evropě, která začala v srpnu toho samého roku v Karlových Varech a trvala do října roku 1830. Spolu navštívili Německo, Itálii a Švýcarsko (Ženevu a Švýcarské Alpy). Tato cesta také vedla k navázání četných známostí v evropských uměleckých a literárních kruzích (např. s Goethem, Schlegelem, Manzonim nebo Hummelem). Odyniec pak pokračoval ve své evropské cestě sám a navštívil Paříž (setkal se zde s Victorem Hugem a Alfredem de Vigny) a Londýn. thumb|left|Odyniec na fotografii Awita Szuberta z roku 1877 Když se v Londýně dozvěděl o vypuknutí listopadového povstání v Polsku, rozhodl se vrátit se do vlasti. Jeho cesta skončila v Drážďanech, když zjistil, že povstání bylo poraženo a že mu ruské úřady uvalily nucenou správu na jeho panství v Giejstunách z důvodu jeho nepřítomnosti. V Drážďanech pobýval v letech 1831 až 1837. Pracoval jako překladatel a redaktor. Připravoval k publikaci překlady převážně anglických a německých romantických děl, stal se jedním ze zakladatelů a spolupracovníků časopisu Przyjaciel Ludu (Přítel lidu) a spolupracoval na populární ediční sérii Biblioteka Pieszonkowa Klasyków Polskich (Kapesní knihovna polských klasiků): Opět se zde setkal s Mickiewiczem a také s mnoha účastníky listopadového povstání, kteří byli nuceni opustit Polsko (byl mezi nimi např. básník Wincenty Pol).
V roce 1832 se Odyniec v Königsbergu oženil se Zofií rozenou Mackiewicz (1807–1871). Pár měl čtyři děti: nejstarší dcera zemřela krátce po narození v roce 1833, poté se narodily Antonina (1834–1841), Maria (1837–1843) a Teresa (1846–1907). thumb|Odyńcův hrob na Powazkowském hřbitově ve Varšavš V roce 1837 se mu podařilo zrušit nucenou správu svého majetku, takže se mohl vrátit do Gijestun a dosáhnout finanční stability. Od roku 1839 pracoval jako redaktor Encyklopedii powszechnej (Všeobecná encyklopedie), ze které ale vyšly pouze čtyři svazky. Roku 1840 se stal redaktorem Kurieru Wileńského (Vilenský kurýr), ruského vládního časopisu vydávaného v ruštině a polštině (tuto funkci Odyniec zastával dvacet let, až do roku 1860). V roce 1858 se podílel na vydání dvojjazyčného (polsko-ruského) loajalistického Albumu wileńskiego (Vilenské album), připraveného u příležitosti příjezdu ruského cara Alexandra II. do Vilniusu. Odyńcova báseň Przyjdź Królestwo Boże! (Přijď, království Boží!), která toto tributní album otevírala, vyvolala pobouření u vlastenecky smýšlející čtenářské veřejnosti. I další jeho konzervativní názory a procarské postoje mu na léta vynesly nechvalně známou pověst loajalisty, ba dokonce „odpadlíka“. thumb|left|Odyńcův pohřeb, dřevořez Czesława Jankowského V roce 1866 se Odyniec s manželkou přestěhoval do Varšavy, kde se usadila i jejich dcera Teresa s manželem. Spisovatel tam pokračoval ve své literární, redakční a publikační činnosti. Zpočátku byl přijat chladně, ale postupně se stále více začleňoval do varšavské kulturní scény. Tomu velmi napomohlo to, že litoval své účasti na vydání Vilenského alba a také vydání jeho vzpomínek na mladické putování s Mickiewiczem po Evropě Listy z podróży (Dopisy z cest). Toto dílo začal vydávat časopisecky po částech v roce 1867 a později je shromáždil do čtyřsvazkového souboru v letech 1875–1878. Odyniec pak vzbudil značnou pozornost ve varšavských salónech, zejména v salonu Jadwigy Łuszczewské nazývaném podle jejího uměleckého pseudonymu Deotyma. Toto postavení ještě upevnil časopiseckým vydáváním svých pamětí Wspomnienia z przeszłości opowiadane Deotymie (Vzpomínky z minulosti vyprávěné Deotymě). Paměti vydával po částech od roku 1879, knižně vyšly roku 1884.
Odyniec zemřel 15. ledna 1885 a jeho varšavský pohřeb na Powazkowském hřbitově se stal masivní vlasteneckou demonstrací.
Dílo Odyniec byl ve své době čteným spisovatelem a známou osobností v uměleckých kruzích. Navzdory dominanci romantických idejí se v jeho díle odrážela přesvědčení charakteristická pro klasicismus a biedermeier a také jeho světonázor: neochvějná katolická religiozita a konzervativní postoje. Jeho romantismus je tak spojený s klasickou umírněností.
Psal balady, písně a legendy ovlivněné lidovou slovesností, kterou chápal ve stylizaci anglické a německé romantiky. Většina jeho poezie však byla průměrné úrovně stejně jako jeho poměrně konvenční divadelní hry. Místo v literární historii získal svými vzpomínkami a pro polskou literaturu je významný jako překladatel z angličtiny (Thomas Moore, Walter Scott, Byron), němčiny (Bürger, Friedrich Schiller) a ruštiny (Žukovskij, Puškin).
Spolupráce s Mickiewiczem thumb|Mickiewcz a Odyniec na Vesuvu, obraz Michała Elwira Andriolliho z roku 1881 Odyniec tvorbu Adamem Mickiewiczm nejen napodoboval, ale také s ním spolupracoval. Dopsal jeho baladu Tukaj. Ta měla mít původně čtyři části. Mickiewcz vydal roku 1822 první dvě a další dvě již nikdy nenapsal. S jeho svolením Odyniec napsal roku 1829 třetí část a roku 1854 čtvrtou. MIKIEWICZ, Adam. Poezye Adama Mickiewicza, tom pierwszy. Kraków: Księgarnia Gustawa Gebethnera 1899.MICKIEWICZ, Adam. ODYNIEC, Antoni Edward. Tukaj, čili Zkoušení přátel. Praha: Josef R. Vilímek 1883. Překlad Jan Evangelista Nečas. Dostupné online Napsal také pokračování Mickiewiczovy balady Tři Budrysové pod názvem Branki Budrysów (1874, Zajatkyně Budrysů), které vypráví o osudech manželek tří Budrysů.Poezye (Odyniec, 1874)/Ballady. Dostupné online
Mickiewczovi je připisována Odyńcova balada Panicz i dziewczyna (Jinoch a panna, resp. Mládenec a dívka), která byla ještě ve vydání jeho Balad a romancí (Ballady i romanse) z roku 1899 uvedena v části Dodatek. Básně připisované Mickiewiczovi (Dodatek. Poezye przypisywane Mickiewiczowi). Báseň má tři části. Odyniec otiskl tuto baladu jako autor ve své sbírce básní z roku 1826 s poznámkou: „Poslední dvě sloky jsou z pera Adama Mickiewicze", což polský literární kritik Franciszek Salezy Dmochowski interpretoval tak, že autorem posledních dvou částí je Mickiewicz. Tuto interpretaci převzali další vydavatelé Mickiewiczových básní a tak to zůstává dodnes.MIKIEWICZ, Adam. Poezye Adama Mickiewicza, tom pierwszy. Kraków: Księgarnia Gustawa Gebethnera 1899. Dostupné online MICKIEWICZ, Adam. Balady a romance. Praha: Mladá fronta 1998. Překlad Vlasta Dvořáčková. S. 120
Výběrová bibliofrafie Poezie Pieśń więzienna Filaretów (1823, Vězeňská píseň Filaretů), báseň, kterou Odniec napsal ve vězeňské cele baziliánského kláštera ve Vilniusu. Jedná se o typickou veselou pijáckou píseň, která vznikla pravděpodobně jako reakce na stres a strach uvězněných studentů, kteří chtěli na chvíli zapomenout na to, co prožili a co je ještě čeká,PACAK, Piotr. Pieśń Więzienna Filaretów. Śpiewnik Niepodległości. Dosatupné online thumb|page=5|Poezye, vydání z roku 1874 Poezye (Básně, 1825–1826), dva svazky, sbírka básní, v předmluvě se Odyniec věnoval charakterizaci balady jako nového literárního žánru.ODYNIEC, Antoni Edward. Poezye, tom pierwszy. Przemowa. Wilno: Józef Zawadzki 1925. S. XV-XXX. Dostupné online Sbírka se dočkala několika dalších vydání, které Odyniec doplňoval.Album biograficzne zasłużonych Polaków i Polek wieku XIX, Tom pierwszy. Warszawa: Marya Chełmońska 1901. Dostupné online Divadelní hry Izora (1829), divadelní hra o třech dějstvích odehrávající se v rytířském středověku v jednom hradu na Rýnu.Izora: drammat we 3 aktach. Polona. Dostupné online Felicyta, czyli męczennicy kartagińscy(1849, Felicita neboli kartagiňští mučedníci), divadelní hra o pěti dějstvích, křesťanské drama o osudu sv. Felicity, umučené na počátku 2. století v římském Kartágu. Barbara Radziwiłłówna, czyli początek panovania Zykmunta Augusta (1858, Barbora Radziwillówna, neboli počátek vlády Zikmunda Augusta), dramatická báseň o šesti jednáních, příběh lásky Zikmunda II. Augusta a Barbory Radziwiłłówny popisující konflikt mezi státními zájmy a city. V předmuvě Odyniec formuloval vlastní koncept historického dramatu.<ref>Barbara Radziwiłłówna” w ramach cyklu „Romantyzm". Encyklopedia teatru polskiego. Dostupné online</ref> Jerzy Lubomirski, czyli wojna domowa w Polsce (1861, Jerzy Lubomirski, neboli Občanská válka v Polsku), historické drama o dvou jednáních o povstání polského knížete Jerzyho Lubomirského proti královské moci. Próza Listy z podróży (časopisecky 1867, knižně 1875–1878, Dopisy z cest), romantický cestopis s fiktivními prvky o jeho cestě po Evropě s Adamem Mickiewiczem. Dílo vyšlo nejprve roku 1867 v časopise Kronika Rodzinna, knižně v letech 1875-1878 jako čtyřsvazkový soubor. Wspomnienia z przeszłości opowiadane Deotymie (časopisecky 1879, knižně 1884, Vzpomínky z minulosti vyprávěné Deotymě), vzpomínky autora na studentská léta rozšířené v knižním vydání roku 1884 o vzpomínkové skici na romatické básníky. Překlady Tłómaczenia ( 1838—1843, Překlady), pět svazků, druhé vydání roku 1874. Díla, která redigoval Novoroční almanach romantické poezie Melitele, tří díly (1829, 1830, 1836), první dva vyšly ve Varšavě, třetí v Lipsku. Dvojjazyčné (polsko-ruské) tributní album Album Wileńskie (1858, Vilenské album) připraveného u příležitosti příjezdu ruského cara Alexandra II. do Vilniusu. Dílo vyvolala pobouření u vlastenecky smýšlející čtenářské veřejnosti a Odyniec se léta potýkal s tím, že byl považován za loajalistu, ba dokonce za „odpadlíka".
Česká vydání Tukaj, čili Zkoušení přátel. Praha: Josef R. Vilímek 1883. Překlad Jan Evangelista Nečas. Balada Adama Mickiewicze, který napsal první dva zpěvy s dokončením od Antoniho Edwarda Odyńce (třetí a čtvrtý zpěv). Dostupné online Vybrané balady a legendy Ant. Edv. Odyňca. Praha: Josef R. Vilímek 1883. Překlad Jan Evangelista Nečas.
Odkazy Reference
Externí odkazy
CZARTORYSKI-SZILER, Piotr. Antoni Edward Odyniec - poeta i pamiętnikarz. Nasz Dziennik. 2009, Nr. 97. Dostupné online Antoni Edward Odyniec. Open Library. Dostupné online Czternaście miesięcy byliśmy razem. Antoni Edward Odyniec i jego podróże z Mickiewiczem''. Polskie Radio 24. Dostupné online
Kategorie:Polští básníci Kategorie:Polští novináři Kategorie:Polští dramatici Kategorie:Polští překladatelé Kategorie:Překladatelé do polštiny Kategorie:Překladatelé z angličtiny Kategorie:Překladatelé z němčiny Kategorie:Překladatelé z ruštiny Kategorie:Romantičtí spisovatelé Kategorie:Narození 25. ledna Kategorie:Narození v roce 1804 Kategorie:Narození v Hrodenské oblasti