Městské opevnění v Rokycanech v Plzeňském kraji je částečně dochovaný systém středověkých hradeb, a bašt, založený ve čtrnáctém století. Pozůstatky opevnění jsou chráněny jako kulturní památka.
Historie Rokycany jsou jako biskupský dvorec doloženy už ve dvanáctém století. Někdy z let 1293–1295 pochází královské privilegium opevnit Rokycany příkopem a plaňkami. Není jasné, jaký charakter tehdejší sídlo mělo, ale mohlo už být městečkem. Jako město byly Rokycany poprvé uvedeny v listině krále Václava IV. z roku 1381. Nesporným dokladem existence městských hradeb je soubor úlev, který Rokycanům roku 1399 povolil arcibiskup Olbram ze Škvorce jako náhradu za válečné škody a náklady s opevňováním.
Na začátku husitských válek stálo město na katolické straně. Král Zikmund se je pokusil zastavit, ale v únoru 1421 město dobylo vojsko táborského svazu. Téhož roku v červenci však husity z města vytlačily plzeňské oddíly. Díky blízkosti Plzně se katolíci v Rokycanech udrželi až do roku 1424, kdy husité město znovu ovládli a udrželi je až do konce válek.
Po roce 1434 drželi město v zástavě Malovcové z Malovic a po nich páni ze Švamberka. Roku 1498 král Vladislav II. město vyplatil ze zástavy a připojil ho ke komornímu majetku, jehož součástí mělo zůstat až do řádné volby nového arcibiskupa. Arcibiskupství bylo obnoveno v roce 1561, ale měšťané začali usilovat o vykoupení z poddanství, čehož dosáhli roku 1584.
Stavební podoba Historické centrum Rokycan má rozlohu asi šestnáct hektarů a leží na levém břehu Klabavy. Na hraně terasy stojí Kostel Panny Marie Sněžné a v jeho severozápadním sousedství býval rokycanský hrad. Základem městského opevnění bývala hradba, před ní příkop a vnější val.
Hradba bývala 5–6 metrů vysoká a přibližně 150 centimetrů široká. Původní zakončení zdi se nedochovalo, pouze na severní a západní straně je na několika místech patrné cimbuří, které však bylo postaveno jako součást slabší zdi patrně po požáru roku 1784. Těleso hradby na některých místech spočívá na řadě vylehčovacích pasů, které naznačují založení zdi v nestabilním podloží náspu nebo na nepravidelných skalních výchozech.
Hradbu zesilovaly bašty či věže, které se dochovaly na západní a jižní straně do výše přízemí až prvního patra. Na západě to jsou tři půlkruhové (je doložena i existence čtvrté), dovnitř otevřené bašty vzájemně vzdálené 40–50 metrů. Doložena je existence nárožních hranolových bašt na západě a tří bašt na jižní straně. Krátký úsek příkopu se dochoval pouze v prostoru parcel mezi Hradební a Jiráskovou ulicí. Jedna z bašt se ve druhé polovině devatenáctého století stala součástí domu čp. 173 v Hradební ulici. Směrem k severu od ní vybíhala hradba k věži Plzeňské brány, z níž se ve zdi domu čp. 22 dochovalo nároží z pískovcových kvádrů.
Do města původně vedly tři brány: Pražská, Plzeňská a Saská (též Volová). Kromě nich hradbu prolamovaly menší branky, ale doba jejich vzniku je nejasná. Jedna z nich, v místech bývalého hradu, má barokní ostění. Všechny hlavní brány zanikly. Měly podobu průjezdních věží, z nichž je známá pouze podoba Saské brány (na severním konci Gottliebovy ulice). Její průjezd se uzavíral padacím mostem a vedle průjezdu bývala strážnice vybavená klíčovou střílnou. Pražská brána stávala přibližně v prostoru, kde z ulice vedoucí z Malého náměstí odbočuje Rokycanova ulice. Brána měla předbraní, které tvořil koridor souběžných zdí, který končil před příkopem vnější branou, pravděpodobně barbakanem.
Reference
Externí odkazy
Rokycany Rokycany Rokycany Kategorie:Kulturní památky v Rokycanech Kategorie:Stavby v Rokycanech