Vasco Ascolini (10. května 1937 Reggio Emilia – 10. února 2026 tamtéž) byl italský fotograf. Dokumentoval divadelní scénu, fotografoval architekturu a muzejní sbírky, proslul kontrastní černobílou fotografií inspirovanou divadlem, sochařstvím a japonskou kulturou
Životopis Svou kariéru zahájil v polovině 60. let. V letech 1973 až 1980 spolupracoval s městským divadlem Romolo Valli v Reggio Emilia a staral se o fotografickou dokumentaci prozaických a tanečních představení .
Kolem roku 1980 se začal zajímat o fotografii architektonických námětů a muzejních exponátů a o několik let později, v roce 1983, vystavoval v Chalon-sur-Saône (Francie) v Muzeu fotografie Niépce. Ve Francii získal různé zakázky od institucí a ústavů Ministerstva kultury: Musée du Louvre, Musée Rodin, Tuileries, Versailles, Parc Royal, Archive du Parc de Saint-Cloud . Tím zahájil sérii výstav: v roce 1985 vystavoval ve veřejné knihovně Lincoln Center v New Yorku; v roce 1991 uspořádal samostatnou výstavu v Arles (Francie); v roce 1992 v Reggio Emilia uspořádal samostatnou výstavu L'idea metafisica a v roce 1996 se zúčastnil výstavy s názvem Metti il fotografo al Museo, prezentace snímků Městských muzeí Reggio Emilia vytvořených různými fotografy, kurátorem byl Massimo Mussini .
V roce 1998 mu obec Salon-de-Provence (Francie) věnovala retrospektivní výstavu Noir lumière. Také ve Francii, v Lille, se zúčastnil výstavy Une incertaine Folie, která se konala v Sala du Conclave, s obrazy z míst psychiatrické péče. V roce 2000 se zúčastnil výstavy D'Après l'Antique v Louvru .
V letech 2002–2003 si od něj město Mantova v rámci projektu Tajemství města objednalo publikaci s texty Ernsta Gombricha, Jacquese Le Goffa a Pierra Sorlina. V roce 2004 vystavoval v Káhiře na pozvání egyptského ministerstva kultury, kde se konala antologická výstava kurátorovaná A. Gioém . Další výstava byla uspořádána ve stejném roce na Lyonské univerzitě .
Ascolini zemřel 10. února 2026, bylo mu 88 let.
Kritická linie Charakteristickým rysem stylu Vasca Ascoliniho je tmavá, černá linie, kontrast s trochou bílé přítomné v černobílém obrazu.
V divadelní fotografii, se silnou zálibou v tanci a mimice, dominuje lidská postava, která se díky úplné eliminaci přechodů tónů transformuje v plasticky fixované tělo, téměř objekt, sochu .
V „mramorovém období“ jsou předchozí řádky adaptovány do (zdánlivě) chladného a stylizovaného výrazu. Charakteristickým rysem je naprostá absence (živé) lidské postavy .
Některé scénické snímky se zdají být citáty z divadla Nó. Ascoliniho kontakt s japonskou kulturou proběhl ještě předtím, než se začal věnovat fotografii. Studium „VIA“ ho také vedlo k tomu, že se stal mistrem japonských bojových umění a získal černý pás 6. danu v džudu.
Ocenění Fotografie z jeho divadelního období jsou uchovávány a vystaveny v New Yorku v MOMA, Metropolitním muzeu umění a Guggenheimově muzeu, stejně jako v dalších významných mezinárodních institucích, jako je Veřejná knihovna v Lincoln Center, Texaská univerzita v Austinu, Italská nadace pro fotografii v Turíně, Národní knihovna a Musée Carnavalet (Paříž).
Získal mnoho ocenění, včetně:
nominace na Řád umění a literatury (Chevalier de l'Ordre des Arts et des Lettres), kterou mu udělilo francouzské ministerstvo kultury (2000) Velká medaile města Arles
Odkazy
Reference
Externí odkazy http://www.vascoascolini.it|Sito ufficiale di Vasco Ascolini
Kategorie:Italští fotografové Kategorie:Narození v roce 1937 Kategorie:Narození v Reggio Emilia Kategorie:Narození 10. května Kategorie:Úmrtí 10. února Kategorie:Úmrtí v Reggio Emilia Kategorie:Úmrtí v roce 2026 Kategorie:Muži