Ange Del Pas, O.F.M. (1540 Perpignan – 23. srpna 1596 Řím) byl francouzský římskokatolický duchovní, františkán a teolog. Katolická církev jej uctívá jako Služebníka Božího.

Život Narodil se v listopadu 1540 jako syn šlechtice Jeana Del Pas a jeho manželky Anny Pincard. Při křtu dostal jméno Charles.

Brzy projevil vůli vydat se na církevní dráhu a začal studovat. Už ve třinácti letech získal prebendu v katedrále v Elne, kde byl jeho strýc Miquel Pincard kanovníkem. V patnácti letech dokončil studia s vynikajícími výsledky.

Byl velmi zbožný, měl vážnou a laskavou povahu a věnoval mnoho času modlitbě. Chtěl vstoupit do Řádu menších bratří v jeho reformované větvi rekoletů a požádal o přijetí do kláštera svatého Františka v Perpignanu, kde nastoupil jako novic. Jeho otec si však přál, aby si zvolil jinou církevní kariéru, a přiměl ho klášter opustit a poslal ho do Elny ke strýci. Charles však utekl a vrátil se do kláštera v Perpignanu, kde požádal, aby mohl ihned přijmout řeholní hábit, aby ho už nikdo nemohl odvést. Představení ho znovu přijali a poslali ho do kláštera v Barceloně, kde pokračoval ve formaci.

Brzy se stal příkladem dodržování řeholní kázně a vzorem ctnosti. Poté byl poslán studovat teologii na univerzitu v Alcalá de Henares; během tří let zde získal doktorát a ve věku 25 let se vrátil do Katalánska. Odešel do františkánského kláštera ve Figueres, kde začal kázat. Jako kazatel se vyznačoval velkou horlivostí, pevností argumentů a zároveň jednoduchým a srozumitelným stylem, díky čemuž měl při kázání velký úspěch.

Tradice vypráví, že jednoho odpoledne, po kázání o Nanebevzetí Panny Marie, ho na cestě zastihl silný déšť; sandály mu uvízly v kaluži bláta a bratr, dychtivý co nejdříve dorazit do kláštera k modlitbě, pokračoval v chůzi bez nich. Tehdy se rozhodl, že už nebude nosit obuv, leda ve zcela mimořádných případech, a tímto způsobem napodoboval Krista. Od té doby všechny cesty a misie, které podnikl po Katalánsku, Francii a Itálii, konal bos.

Roku 1565 ho řád pověřil vyučováním teologie ve Vicu a o rok později byl jmenován profesorem svobodných umění v klášteře v Toulouse, kde působil dva roky a zároveň pokračoval v lidovém kázání. Jeho kazatelská činnost mu přinesla pověst svatosti a lid ho již za jeho života považoval za svatého, což v něm samém vyvolávalo obavy jako projev nedostatku pokory. Požádal proto, aby byl poslán do jiného kláštera, kde by ho nikdo neznal. Představení, vědomi si jeho hodnoty, mu dovolili kázat, kde uzná za vhodné. Začal kázat a evangelizovat po celém Katalánsku.

Roku 1572 byl zvolen kvardiánem kláštera v Tortose a navzdory své pověsti se ujímal i těch nejpokornějších prací, aby byl příkladem ostatním. Roku 1573 byl provinční kapitulou jmenován definitorem a krátce nato kvardiánem kláštera v Perpignanu, přičemž kázal i v katedrále svého rodného města. Přispěl k upevnění reformy Řádu svatého Františka v Katalánsku a požádal generálního představeného o zřízení kustodie z reformovaných klášterů provincie (Tortosa, Figueres, Horta de Sant Joan, Villefranche-de-Conflent, Illa), která byla ustavena roku 1576 a jejímž představeným byl zvolen právě on. Na provinční kapitule v Barceloně roku 1579 byla nová kustodie schválena a dostala název Kustodie Nejsvětějšího jména Ježíš; připojen byl i klášter v Lleidě.

Zúčastnil se generální kapituly v Paříži roku 1580 a po návratu pokračoval v šíření reformy, k níž připojil klášter v Escornalbou. Požádal papeže Řehoře XIII., aby se reformovaní rekoleti oddělili od observantských františkánů a podléhali přímo jurisdikci generálního představeného řádu. Papež tomu vyhověl, avšak apoštolský nuncius v Katalánsku dekret pozastavil; Ángel proto odjel do Říma, aby případ předložil přímo papeži. Řehoř XIII. bulou povolil oddělení a v únoru 1581 vytvořil novou provincii z reformovaných klášterů Katalánska, Valencie a Aragonie. Tlak františkánského řádu a španělského krále Filipa II. však způsobil, že papež zřízení samostatné provincie odvolal.

Generální představený poslal tohoto bratra z Perpignanu do Janova. Působil tam dva roky, během nichž měla jeho kázání velký úspěch, a byly mu připisovány uzdravení i jiné zázraky, například vzkříšení dítěte. Začalo se mu říkat „svatý“ a stejně jako dříve chtěl město opustit a vrátit se do Katalánska, avšak jedno vidění ho přimělo své rozhodnutí přehodnotit. Odešel na Sicílii a kázal v Palermu, kde vzbudil velké nadšení. Poté se uchýlil do Messiny, aby se věnoval modlitbě a psaní asketických děl.

Roku 1585 ho nový papež Sixtus V., který ho osobně znal, povolal do Říma. Ange mu věnoval a předal své dílo De symbolis Apostolorum, které bylo velmi chváleno. Papež ho poté požádal, aby se vzdal svých reformních plánů a věnoval se psaní, a svěřil mu vypracování exegetického díla o evangeliích. V Tivoli během následujícího roku napsal 28 knih o Evangeliu podle Matouše a traktát o božské lásce.

Usadil se v San Pietro in Montorio, kde strávil zbytek života v modlitbě a studiu. Jako zvláštní výsadu ho papež zprostil poslušnosti vůči představeným řádu a podléhal pouze jurisdikci kardinála protektora a samotného papeže. Zdá se, že mu papež nabídl jmenování kardinálem, které však bratr z pokory odmítl.

Dne 14. srpna 1596 onemocněl a 23. téhož měsíce zemřel v pověsti svatosti. Byl pohřben v kostele San Pietro in Montorio a jeho pohřbu se zúčastnilo velké množství lidí.

Proces svatořečení Proces byl zahájen roku 1624 papežem Urbanem VIII., ale došlo k jeho pozastavení. Roku 1863 byl proces obnoven, avšak v současné době je opět pozastaven.

Odkazy Reference

Externí odkazy The Hagiography Circle

Kategorie:Muži Kategorie:Služebníci Boží Kategorie:Františkáni Kategorie:Francouzští římskokatoličtí duchovní Kategorie:Francouzští teologové Kategorie:Narození v roce 1540 Kategorie:Narození v Okcitánii Kategorie:Úmrtí 23. srpna Kategorie:Úmrtí v roce 1596 Kategorie:Úmrtí v Římě