Maria Margherita Diomira od Vtěleného Slova (světským jménem: Margerita Allegri; 26. dubna 1651 Firenzuola – 17. prosince 1677 Florencie) byla italská řeholnice kongregace Sester upevněných v lásce Dobrého pastýře a stigmatička. Katolická církev jí uctívá jako ctihodnou.
Život Narodila se ve Firenzuole 26. dubna 1651 Benedettu Allegrimu a Marii Nencetti. Měli celkem devět dětí, z nichž čtyři zemřely v útlém věku: Girolamo se stal biskupem v Cagli, Pier Domenico světským knězem a Teresa Antonia se stála řeholnicí ve stejné kongregaci jako její sestra.
Životopisy ji líčí jako tichou dívku, oddanou pokornou, se sklonem k zbožnosti a vnitřní modlitbě. Před hrami dávala přednost tichu, modlitbě a rozjímání u obrazu Panny Marie.
Kromě pokání a umrtvování, které praktikovala z vnitřního popudu, vynikala velkou láskou k Nejsvětější svátosti. K eucharistii se obracela jako k jedinému středu svého života a byla šťastná, když mohla doprovázet matku do kostela a setrvávat před svatostánkem.
Asi v osmi letech zažila ve Firenzuole ničivé zemětřesení: část domu Allegriů byla zničena, ale Margherita byla zázračně zachráněna.
S velkou horlivostí se účastnila městských misií vedených jezuity. Když dospěla, rodiče jí chtěli vybrat vhodného ženicha. Margherita však, toužící po řeholním životě, ze zármutku onemocněla. Nakonec jí otec dovolil uskutečnit její přání.
Po uzdravení prosila Pána o světlo při volbě kláštera. Byla přijata v Boldrone mezi kamaldulky, ale poznala, že není povolána spojovat aktivní život s kontemplací, ke které byla silně přitahována. Uvědomila si, že je volána jinam, do institutu s častějším přístupem ke svátostem, zejména k eucharistii.
Její zpovědník, který v ní rozpoznal mimořádnou duchovní citlivost, ji vedl k hlubšímu duchovnímu životu a uvažoval o dvou možnostech: klášteře Santa Maria degli Angeli podle karmelitánské řehole (nezávislém od roku 1520 na řádu karmelitánů) a o klášteře kongregace Sester upevněných v lásce Dobrého pastýře na Via della Scala. Volbu ponechal na ní a ona z pokory a poslušnosti zvolila druhou možnost.
Do kláštera byla přijata 24. června 1672. Dne 14. srpna 1673 přijala řeholní hábit a řeholní jméno Maria Margherita Diomira od Vtěleného Slova.
Zde poznala rozjímání o tajemství Vtělení. Stala se mu natolik oddanou, že si zvolila jako hlavní modlitbu slova „Verbum caro factum est“ (Slovo se stalo tělem). Z této modlitby čerpala sílu v pokušeních a přála si, aby ji papež rozšířil s odpustky, aby všichni mohli zakusit její duchovní plody. V rozjímání o Vtělení došla k přesvědčení, že kdo touží po řeholním životě a sjednocení s Kristem, nemůže hledat pohodlí, protože Kristus spočinul na seně. Hledala proto svůj odpočinek v probodeném Srdci Ježíšově, v jeho boku, v pokoře a modlitbě.
Z jejích zápisků je patrné, že se nechala „vychovávat“ Slovem, které ji vnitřně utvářelo a připodobňovalo k sobě, když ji povolalo, aby se v pokoře a poslušnosti obětovala za spásu duší.
Pověst o její svatosti se brzy rozšířila i mimo klášter: šlechtičny, kněží i biskupové ji vyhledávali pro radu a pomoc. Roku 1674 začala její účast na bolestech Kristova utrpení a 3. března 1677 byla tato účast dovršena přijetím stigmat během extáze trvající 26 hodin.
Zpráva o stigmatech dorazila až ke dvoru. Violante Bavorská, která ji často navštěvovala, poslala lékaře Francesca Rediho, aby věc posoudil. Redi prohlásil, že rány nejsou přirozeného původu.
Zemřela 17. prosince 1677.
Proces svatořečení Proces byl zahájen 24. ledna 1731 ve florentské arcidiecézi. Dne 19. ledna 2023 uznal papež František její hrdinské ctnosti.
Odkazy Reference
Externí odkazy The Hagiography Circle
Kategorie:Ženy Kategorie:Italští ctihodní Kategorie:Italské řeholnice Kategorie:Stigmatici Kategorie:Narození 26. dubna Kategorie:Narození v roce 1651 Kategorie:Narození v Toskánsku Kategorie:Úmrtí 17. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 1677 Kategorie:Úmrtí ve Florencii