Bohuslav Bouček (2. dubna 1886 Poděbrady – 22. listopadu 1953 Praha) byl český farmakolog, legionář a vysokoškolský učitel, v letech 1933 až 1935 děkan Lékařské fakulty Masarykovy univerzity (LF MU), v roce 1945 první děkan Lékařské fakulty v Hradci Králové Univerzity Karlovy.
Životopis Narodil se v dubnu 1886 v Poděbradech otci Bohumilovi a matce Boženě. Po absolvování gymnázia v Rychnově nad Kněžnou vystudoval v roce 1911 Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, po studiu působil jako asistent na fakultě, v roce 1912 působil jako lékař v rámci Balkánských válek. Po vypuknutí první světové války působil v rakousko-uherské armádě jako lékař ve 36. pěším pluku. V listopadu 1914 nebo 1916 byl zajat v obci Nova Bezeska v Haliči. Posléze působil za války v Srbsku a následně v jihoslovanském armádním sboru v Oděse. V srpnu 1917 se stal členem Československých legií jako starší lékař; působil jako velitel nemocnic v Omsku a ve Vladivostoku. Legie opustil v lednu 1920 v hodnosti podplukovníka. Poté, co se vrátil do nově vzniklého Československa, ještě krátce působil v Československé armádě, nicméně posléze se opětovně vrátil k medicíně a stal se učitelem na Masarykově univerzitě v Brně.
Na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity se v roce 1923 stal vedoucím Farmakologického ústavu (předtím se v roce 1922 habilitoval), v tomtéž roce byl jmenován mimořádným a posléze v roce 1928 také řádným profesorem v oboru farmakologie. V roce 1933 nahradil Viléma Laufbergera ve funkci děkana LF MU. Funkci vykonával do roku 1935, kdy jej vystřídal Hubert Procházka. Kromě toho působil v této době i jako správce radiologické stanice. Po německé okupacu Čech, Moravy a Slezska byl v září 1939 v Brně za své protifašistické postoje zatčen (vězněn na Špilberku) a krátce poté odeslán do Koncentračního tábora Dachau a následně do Koncentračního tábora Buchenwald. V roce 1940 byl z důvodu nemoci propuštěn, od prosince 1941 byl následně několik měsíců držen v Kounicových kolejích v Brně.
Po konci druhé světové války se podílel na založení Lékařské fakulty v Hradci Králové Univerzity Karlovy a v do prosince 1945 krátce působil jako její první děkan (v roce 1946 jej vystřídal František Smetánka), na fakultě posléze působil až do roku 1952. V roce 1946 stál u zrodu Ústavu lékařské etiky na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Během života několikrát měnil svou víru (katolicismus, pravoslaví, evangelicismus, svobodné zednářství). Od roku 1912 byl ženatý, zemřel v listopadu 1953 v Praze. Měl tři dcery a jednoho syna.
Byl členem celé řady odborných i zájmových organizací, například Sokola, Moravské přírodovědecké společnosti, Československé kardiologické společnosti, Německé farmakologické společnosti či Biologické společnosti, které v roce 1937 předsedal.
Vyznamenání
Řád svatého Sávy (1914) Královský srbský Kříž Milosrdí Řád srbského Červeného kříže (1913) Revoluční medaile (1920) Řád Sokola s hvězdou (1923) Řád za zásluhy (1936)
Odkazy
Reference
Kategorie:Narození v roce 1886 Kategorie:Narození 2. dubna Kategorie:Narození v Poděbradech Kategorie:Čeští vysokoškolští pedagogové Kategorie:Čeští farmakologové Kategorie:Čeští profesoři Kategorie:Děkani Lékařské fakulty Masarykovy univerzity Kategorie:Českoslovenští legionáři v Rusku Kategorie:Úmrtí 22. listopadu Kategorie:Úmrtí v roce 1953 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži