Pruský pomník (německy též Schinkel-Tabernakel, Schinkelův tabernákl) je válečný památník ve vsi Varvažov, části severočeské obce Telnice, postavený na paměť pruských vojáků padlých v bitvě u Chlumce a Přestanova ve dnech 29. a 30. srpna 1813. Monument, jehož autorem je významný pruský architekt a sochař Karl Friedrich Schinkel, nechal vztyčit pruský král Fridrich Vilém III. v roce 1817. Jde o nejstarší památník chlumeckého bojiště.

Novogotický litinový obelisk je završený železným křížem a tvoří součást uceleného pietního areálu u křižovatky silnic I/13 a II/248, kde se nachází v těsné blízkosti mladšího rakouského pomníku. Objekt připomíná rozhodující manévr pruských vojsk generála Friedricha Kleista, která vpadla francouzskému sboru generála Vandamma do zad a završila jeho porážku. Celý areál je chráněn jako kulturní památka.

Historie

Bitva u Chlumce a Varvažova

vlevo|náhled|Výjev z bitvy u Chlumce a Přestanova od Vasilije Fjodoroviče Timma Bitva u Chlumce byla přímým důsledkem porážky spojeneckých vojsk v bitvě u Drážďan na konci srpna 1813. Zatímco se hlavní síly tzv. České armády stahovaly přes Krušné hory do vnitrozemí, vyslal císař Napoleon I. první armádní sbor pod velením generála Dominika Vandamma, aby postupem přes Nakléřovský průsmyk obsadil Teplice a odřízl spojencům ústupové cesty. Prvního dne bitvy, 29. srpna 1813, se Francouzi střetli u Přestanova a Chlumce s ruským zadním vojem pod vedením generála Ostermanna-Tolstého. Ruské gardové pluky za cenu značných ztrát udržely obrannou linii, čímž zabránily francouzskému průniku k Teplicím a ochránily přítomné monarchy – ruského cara Alexandra I. a pruského krále Fridricha Viléma III.

Rozhodující obrat nastal 30. srpna 1813, kdy na bojiště dorazily spojenecké posily, zejména druhý pruský armádní sbor generála Friedricha Kleista, který se neočekávaně objevil v týlu francouzských vojsk při sestupu od Nakléřova. Vandammův sbor se tak ocitl v obklíčení mezi pruskými jednotkami na severu a ruskými a rakouskými silami na jihu. Po urputných bojích v prostoru mezi Chlumcem a Varvažovem byla francouzská armáda poražena a sám generál padl do zajetí. Vítězství spojenců u Chlumce nejenže eliminovalo hrozbu dalšího francouzského postupu do Čech, ale stalo se také morálním povzbuzením před nadcházející „bitvou národů“ u Lipska.

Areál bojiště

vlevo|náhled|Černobílá pohlednice s krajinou Chlumce a souborem čtyř památníků na bojišti Oblast mezi obcemi Přestanov, Chlumec a Varvažov představuje poměrně unikátní krajinný celek s vysokou koncentrací architektonicky cenných monumentů, které dokumentují vývoj kultury vzpomínání na napoleonské války v průběhu 19. a počátku 20. století. Bojiště se stalo cílem zájmu lázeňských hostů z nedalekých Teplic i oficiálních delegací vítězných mocností již krátce po skončení střetu, což vedlo k postupné výstavbě „národních“ pomníků jednotlivých armád koalice. Chronologicky prvním se stal právě pruský pomník u Varvažova (1817), následovaný rakouským pomníkem generála Hieronyma Colloredo-Mansfelda (1825) a ruským pomníkem u Přestanova (1837). U některých památníků byly vybudovány i strážní domky pro válečné vysloužilce, kteří zajišťovali údržbu areálu a průvodcovskou činnost.

Pietní charakter krajiny byl v roce 1835 prohlouben aktivitou hraběte Josefa Westphalena z Fürstenbergu, který nechal shromáždit ostatky přibližně 10 000 vojáků z mělkých hrobů roztroušených po okolí a uložit je do hromadného hrobu v lesíku u Přestanova. Vzniklo tak největší hromadné pohřebiště z období napoleonských válek na území Česka. Další vlna výstavby proběhla v souvislosti se stým výročím bitvy v roce 1913, kdy byl v Chlumci vztyčen monumentální Jubilejní památník, jehož autorem byl sochař Adolf Mayerl. V té době byl rovněž označen prostor zajetí generála Vandamma na Asmanově louce u Žandova a vznikla řada menších lokálních připomínek, například ve Stradově či Nakléřově. Celý soubor památníků je ceněn nejen pro svůj historický význam, ale i pro vysokou uměleckou úroveň, na níž se podíleli významní doboví tvůrci jako Karl Friedrich Schinkel, Václav Prachner nebo Peter Nobile.

Vznik pomníku náhled|Křižovatka se starou poštou a pruským i rakouským pomníkem ve Stabilním katastru (1843) Iniciátorem vztyčení pruského pomníku byl král Fridrich Vilém III., který se bitvy u Chlumce osobně účastnil. Pomník je úzce spjatý s německým vlasteneckým hnutím z období tzv. osvobozeneckých válek () a představuje jednu z typových realizací „univerzálních pomníků vítězství“, jaké se nacházejí také u Lützenu, Grossbeerenu či Dönnewitz. Autorem návrhu byl pruský dvorní architekt Karl Friedrich Schinkel, jenž v té době byl považován za předního tvůrce memoriální architektury. Litinová část pomníku byla odlita v královských železárnách v Berlíně. Výběr lokality ve Varvažově (tehdy ) u silnice z Teplic do Drážďan byl strategický, neboť v blízkém hostinci „Stará pošta“ docházelo k pravidelnému přepřahání dostavníků, což zajišťovalo památníku vysokou publicitu u cestujících překračujících zemskou hranici.

vlevo|náhled|Pomník na kresbě Johanna Venuta z roku 1821, ještě před stavební úpravou. V pozadí zámek v Chlumci a kopec Horka s kaplí. Slavnostní odhalení se uskutečnilo 8. září 1817 za přítomnosti diplomatického sboru, vysoké šlechty a veteránů v čele s generálem Friedrichem von Kleistem, který za své zásluhy v bitvě získal predikát „von Nollendorf“ (z Nakléřova). Hlavní projev přednesl postupimský dvorní kazatel Eylert; jeho řeč byla téhož roku vydána v Litoměřicích i v českém jazyce, aby tragédii bitvy připomínala také místnímu obyvatelstvu. Původní podoba pomníku byla nižší, tvořená pouze litinovým neogotickým obeliskem o výšce přibližně 6,5 metru. Souběžně s pomníkem vznikl v roce 1817 nedaleko pruského pomníku na louce za obcí Varvažov také hrob pruského majora Rödera, tvořený balvanem se železným křížem, který však zanikl v 60. letech 20. století v důsledku povrchové těžby hnědého uhlí.

Pozdější úpravy a péče náhled|upright|Pomník po přidání podstavce na pohlednici z roku 1903 K zásadní stavební úpravě došlo v roce 1857 u příležitosti 40. výročí odhalení pomníku. Monument byl vyzdvižen na vysoký, třikrát odstupňovaný pískovcový sokl, čímž získal svou současnou podobu a monumentálnější výraz. Na čelní stěnu byl tehdy osazen zlacený klasicizující portrét krále Fridricha Viléma III. v profilu a na boční stěny reliéfy pruských orlic. Horní litinová část zůstala zachována v původním neogotickém tvarosloví se slepými kružbami a vimperky, přičemž vrchol je osazený symbolem Železného kříže, vojenského vyznamenání zavedeného právě v roce 1813.

Ve 20. století prošel pomník několika etapami údržby. V roce 1932, kdy byl objekt ve špatném technickém stavu, inicioval jeho opravu spolek německých říšských příslušníků z Ústí nad Labem. Práce provedla firma Alwin Köhler und Co., přičemž byla použita metoda pískování a torkretová (stříkaná) omítka pro sanaci kamenných částí. Od 18. června 1963 je pomník chráněn jako kulturní památka a od roku 1996 je součástí plošně chráněné památkové zóny bojiště u Přestanova, Chlumce a Varvažova. V novodobé historii byla na zadní stranu pomníku instalována pamětní deska věnovaná vojákům 1. francouzského sboru generála Vandamma, což doplnilo původní nacionální vyznění památníku o širší pietní rozměr.

Popis vlevo|náhled|upright|Pomník v roce 2008, pohled od jihu až jihovýchodu Pomník představuje novogotickou architekturu tvořenou kombinací pískovcového podstavce a litinových prvků. Celý monument stojí na několikastupňovém kamenném základu čtvercového půdorysu, na němž je osazený třikrát odstupňovaný hranolový sokl. Hlavní tělo památníku tvoří štíhlý pískovcový hranol, jehož stěny jsou zdobené slepými kružbami s hrotitými oblouky, které architektonicky stylizují gotická katedrální okna. V horní části tohoto hranolu jsou na třech stranách umístěné kruhové medailony; dva postranní obsahují reliéfy pruské orlice, zatímco čelní medailon nese zlacený portrét krále Fridricha Viléma III. Panovník je vyobrazený v klasicizujícím stylu z profilu jako triumfátor s vavřínovým věncem na hlavě, přičemž okruží portrétu doplňuje nápis „“.

Hranol je zakončený výrazně profilovanou římsou s krycí deskou, na které spočívá masivní nástavec. Tato vrcholová část je pojednaná ve formě novogotického vimperku s bohatou plastickou výzdobou. Na vrcholu se tyčí velká fiála zdobená kraby, která je zakončená symbolem pruského Železného kříže. Nároží horního nástavce jsou rovněž osazená menšími fiálami s kraby. Na čelní straně tohoto nástavce se pod zlaceným vavřínovým věncem nachází hlavní německý nápis: „“ Na zadní stěně pomníku je dodatečně připrevněná pamětní deska, která je věnovaná vojákům 1. francouzského sboru generála Vandamma.

náhled|Pomník s okolní úpravou a doplňky, pohled od severovýchodu Okolí pomníku tvoří historická sadová úprava v duchu historismu, jejíž podoba prošla v průběhu let vývojem. Na nejstarších grafikách byla úprava okolí omezená pouze na oplocení, nezbytné terénní úpravy a volné mlatové či trávníkové plochy. Teprve na přelomu 19. a 20. století se kolem areálu objevil nízký živý plot, který opticky propojoval tento prostor s nedalekým rakouským pomníkem. Pozdější výraz areálu již dotváří okolní vzrostlý stromový porost. Od silnice je prostor chráněný kovovým plůtkem v novogotickém stylu, který tvoří svislé kované pruty na betonové zídce. K samotnému monumentu vede betonová přístupová cesta, vedle níž se směrem k zadní části areálu nachází zatravněný pás. Zadní hranici upraveného terénu vymezuje nízká zídka vybudovaná z kvádříkového zdiva.

Areál je dále doplněný omítanými pilíři a přístřeškem, ve kterém jsou umístěné informační panely s popisem bitvy v několika světových jazycích. Pylony ve čtyřech jazycích – německém, francouzském, ruském a českém – uvádějí totéžné sdělení: „Pruský pomník bitvy 1813 vybudován na paměť pruských vojáků padlých v boji s napoleonskými jednotkami v bitvě u Chlumce 29.-30. 8. 1813, podle návrhu K. Fr. Schinkela v r. 1817 a zvýšen v r. 1857“.

Památková ochrana

Pruský pomník je chráněn jako kulturní památka České republiky, do státního seznamu byl zapsán 18. června 1963 s retrospektivní platností ochrany od 3. května 1958 pod rejstříkovým číslem ÚSKP 42318/5-258. Předmětem památkové ochrany je jak samotný monument tvořený novogotickým pískovcovým hranolem s litinovými prvky, tak historická sadová úprava, která dotváří bezprostřední okolí objektu a je jeho nedílnou součástí. Hodnota památky spočívá v jejím stáří, neboť se jedná o nejstarší dochovaný pomník na celém chlumeckém bojišti, a také v jejím architektonickém původu, jelikož představuje v českém kontextu vzácnou realizaci podle návrhu významného pruského architekta Karla Friedricha Schinkela.

Od 1. července 1996 je areál pomníku rovněž součástí plošně chráněné krajinné památkové zóny s názvem „Území bojiště u Přestanova, Chlumce a Varvažova“ (rejst. č. ÚSKP 2387). Tato zóna byla zřízena za účelem ochrany historické krajiny a unikátního souboru monumentů připomínajících bitvu roku 1813. Památková ochrana se v rámci zóny vztahuje nejen na architektonickou kvalitu jednotlivých staveb, ale i na jejich vzájemné prostorové a pohledové vazby v krajině, které dokumentují vývoj kultury vzpomínání na napoleonské války. V rámci údržby chráněného areálu jsou pod dozorem orgánů památkové péče realizovány průběžné restaurátorské práce, které mají za cíl zachovat autentický výraz pískovcových i litinových částí pomníku včetně zlacených prvků a nápisů.

Reference

Literatura

Související články Seznam kulturních památek v okrese Ústí nad Labem#Telnice

Externí odkazy

Pruský pomník bitvy r. 1813 v Památkovém katalogu Národního památkového ústavu Rakouský pomník bitvy u Chlumce na webu Ústí-Aussig Pruský pomník na stránkách obce Telnice Pomník bitvy u Chlumce na webu Spolku pro vojenská pietní místa Pruský pomník na webu Hrady.cz Pruský pomník u Varvažova na počest bitvy r.1813 na webu Turistika.cz