Válka čtvrté koalice () byla válka probíhající v letech 1806–1807, v níž mnohonárodní koalice bojovala proti Napoleonovu Francouzskému císařství a byla následně poražena. Hlavními členy koalice byly Prusko a Rusko, přičemž přispěly také Sasko, Švédsko a Velká Británie. S výjimkou Pruska bojovali někteří členové koalice proti Francii již dříve v rámci války třetí koalice a mezi těmito konflikty neexistovalo žádné mezidobí všeobecného míru. 9. října 1806 Prusko vyhlásilo Francii válku a připojilo se k obnovené koalici, neboť se obávalo nárůstu francouzské moci po porážce Rakouského císařství a vzniku Francií podporovaného Rýnského spolku, a zároveň se dozvědělo o francouzských plánech postoupit Pruskem požadované Hannoversko Británii výměnou za mír. Prusko a Rusko mobilizovaly k nové kampani proti Francii a soustředily vojska v Sasku.
Napoleon rozhodujícím způsobem porazil Prusy v rychlé kampani, která vyvrcholila v bitvě u Jeny a Auerstedtu dne 14. října 1806. Francouzské síly pod Napoleonovým velením obsadily Prusko, pronásledovaly zbytky rozbité pruské armády a dobyly Berlín. Poté postupovaly až do Východního Pruska, Polska a k ruským hranicím, kde svedly s Rusy nerozhodnou bitvu v bitvě u Jílového ve dnech 7.–8. února 1807. Napoleonův postup k ruské hranici byl na jaře krátce zastaven, zatímco obnovoval svou armádu novými zásobami. Ruské síly byly nakonec Francouzi rozdrceny v bitvě u Friedlandu dne 14. června 1807 a o tři dny později Rusko požádalo o příměří.
Prostřednictvím tylžského mírů v červenci 1807 uzavřela Francie mír s Ruskem, které souhlasilo s připojením ke kontinentálnímu systému. Smlouva byla však obzvláště tvrdá vůči Prusku, neboť Napoleon požadoval velkou část pruského území podél dolního toku Rýna západně od Labe a dále v oblastech, které byly součástí bývalé Polsko-litevské unie. Tato území byla následně začleněna jednak do nového Království vestfálského, v jehož čele stál jeho bratr Jérôme Bonaparte, a jednak do nového Varšavského knížectví, polského klientského státu, jemuž vládl jeho nový spojenec, saský král. Na konci války panoval na kontinentální Evropě mír a Napoleon byl pánem téměř celé západní a střední kontinentální Evropy, s výjimkou Španělska, Portugalska, Rakouska a několika dalších menších států.
Navzdory zániku čtvrté koalice zůstávala Velká Británie s Francií ve válečném stavu. Válka se na kontinentální Evropu vrátila později v roce 1807, když se Napoleon rozhodl napadnout Portugalsko, aby jej přinutil připojit se ke kontinentálnímu systému. Společné francouzsko-španělské síly napadly britského spojence Portugalsko, čímž započala poloostrovní válka, v jejímž průběhu Napoleon rovněž vpadl do Španělska. Další pátá koalice byla vytvořena poté, co se Rakousko v roce 1809 znovu zapojilo do konfliktu.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Napoleonské války Kategorie:Události roku 1805