Demetrius Augustine Gallitzin (rusky: Дими́трий Дими́триевич Голи́цын, Dimitrij Dimitrijevič Golicyn; 22. prosince 1770 Haag – 6. května 1840 Loretto) byl ruský šlechtic, římskokatolický duchovní a misionář. Katolická církve jej uctívá jako Služebníka Božího.
Život Narodil se 22. prosince 1770 v Haagu jako syn knížete Dimitrija Alexejeviče Golicyna, velvyslance v Nizozemsku, a jeho manželky Adelheid Amalie Gallitzin.
Když bylo princi Demetriovi asi dva roky, navštívila Haag carevna Kateřina Veliká a na znamení zvláštní přízně vůči jeho otci vzala dítě do náruče a jmenovala jej důstojníkem gardy. Byl vychováván jako formální člen Ruské pravoslavné církve, ačkoli jeho otec, stejně jako mnozí ruští aristokraté té doby, neměl k náboženství příliš blízký vztah ani náklonnost. Jak bylo tehdy zvykem, jazykem domácnosti byla francouzština, která byla princovým rodným jazykem.
V mládí byl jeho nejstálejším společníkem princ Vilém Fridrich, syn Viléma V., tehdejšího místodržitele Nizozemska. Toto přátelství pokračovalo i poté, co se Vilém stal nizozemským králem a lucemburským velkovévodou. Každé léto brávala jeho matka Demetria a jeho sestru na cesty do hlavních měst Německa a vysvětlovala jim důležité zeměpisné a historické souvislosti. Demetrius byl od přírody spíše uzavřený a plachý. Jeho sestra si navazovala přátelství snadněji, ale Demetrius si je udržoval déle.
Po matčině návratu ke katolicismu v roce 1786 byl silně ovlivněn jejím okruhem intelektuálů, kněží a aristokratů. Ve věku sedmnácti let byl oficiálně přijat do katolické církve. Aby potěšil svou matku, jejíž narození (1748) i sňatek (1768) připadly na 28. srpna, svátek svatého Augustina, přijal při biřmování toto jméno a od té doby se podepisoval jako Demetrius Augustine. Jeho sestřenice Jelizaveta Golicyna později rovněž konvertovala a vstoupila do Společenství dam Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Založila několik řeholních domů ve Spojených státech.
Jeho otec, který pro něj plánoval vojenskou kariéru, byl touto změnou velmi zklamán a jen stěží byl odrazen od toho, aby syna poslal do Petrohradu, kde doufal, že služba v gardovém pluku ho přivede zpět k pravoslaví. Roku 1792 byl Demetrius jmenován pobočníkem generála von Lilliena, velitele rakouských vojsk v Brabantském vévodství; po smrti Leopolda II. Rakouského a zavraždění švédského krále Gustava III. byl stejně jako ostatní cizinci z rakouské armády propuštěn.
Cesta do Ameriky Jak bylo tehdy mezi mladými aristokraty zvykem, vydal se poté dokončit své vzdělání cestováním. Francouzská revoluce však učinila evropské cesty nebezpečnými, a tak se jeho rodiče rozhodli, že stráví dva roky putováním po Americe, Západní Indii a dalších vzdálených zemích.
Jeho matka mu poskytla doporučující dopisy od biskupů z Hildesheimu a Paderbornu pro biskupa Johna Carrolla v Baltimoru. Spolu se svým vychovatelem, otcem Brosiem – později významným misionářem ve Spojených státech – vypluli z Rotterdamu 18. srpna 1792 a 28. října přistáli v Baltimoru.
Aby se vyhnul nepohodlí a nákladům spojeným s cestováním jako ruský princ, přijal jméno Augustine Schmettau. Toto jméno se později zjednodušilo na Schmet či Smith a po mnoho let byl znám jako Augustine Smith.
Nedlouho po svém příjezdu se začal zajímat o potřeby církve ve Spojených státech. K šoku a zděšení svého otce se rozhodl vstoupit do kněžského stavu a nabídl, že se vzdá svého dědictví. Ruský velvyslanec poté přesvědčil carevnu Kateřinu Velikou, aby jeho synovi udělila důstojnickou hodnost u jednoho z pluků palácové gardy, a oficiálně jej povolal k aktivní službě v Petrohradě.
Dne 5. listopadu 1792 vstoupil do nově založeného semináře svatého Sulpicia v Baltimoru. Na kněze byl vysvěcen 18. března 1795 arcibiskupem Carrollem. Gallitzin byl prvním, kdo absolvoval celé teologické studium ve Spojených státech.
Poté byl poslán působit na misii v Port Tobacco v Marylandu, odkud byl brzy přeložen do oblasti Conewago, kde sloužil v až do roku 1799. Jeho misijní území sahalo od Taneytownu v Marylandu po Martinsburg, a Chambersburg v Pensylvánii.
Roku 1794 cestoval Gallitzin do Middleway (dnešní Západní Virginie) poblíž Martinsburgu, aby doprovodil otce Dennise Cahilla při vyšetřování jevu známého místně jako „Wizard Clip“, tedy případu údajně strašidelného domu. O této zkušenosti psal Gallitzin mnohem později, kolem roku 1839.
Misie V pohoří Allegheny založil Gallitzin roku 1799 osadu Loretto. Loretto navazovalo na malou mýtinu zvanou „McGuire Settlement“, kterou roku 1788 založil kapitán Michael McGuire. Ten zemřel roku 1793 a odkázal 400 akrů půdy (asi 160 ha) do správy biskupu Carrollovi, aby zde mohla vzniknout plnohodnotná katolická komunita s trvale přítomným duchovenstvem.
Gallitzinovo vojenské vzdělání mu poskytlo základy inženýrství, a tak roku 1816 vytyčil plán města Loretto na jižním svahu kopce. Město pojmenoval podle mariánského poutního místa v Itálii.
Pod jeho vedením se Loretto stalo první anglicky mluvící katolickou osadou ve Spojených státech západně od Alleghenského předhůří. Farní kostel v Loretto zasvětil svatému archandělu Michaelovi – jednak jako připomínku svých ruských kořenů, jednak nepřímo na počest Michaela McGuirea. Po několik let byl kostel sv. Michaela jediným katolickým kostelem mezi Lancasterem v Pensylvánii a St. Louis v Missouri. Dnes je znám jako Bazilika sv. Michaela archanděla.
Roku 1802 se Gallitzin stal občanem Spojených států pod jménem Augustine Smith. O sedm let později přijal zákon schválený zákonodárným shromážděním Pensylvánie, který mu umožnil znovu používat své původní jméno Demetrius Augustine Gallitzin a současně si zachovat všechna práva a výhody, jež mu náležely pod jménem Augustine Smith.
Ztráta dědictví V průběhu let dostával Gallitzin určité finanční prostředky od své matky. Čas od času si také půjčoval. Po smrti svého otce však jako katolický kněz podle ruského práva nemohl dědictví převzít. Jeho zástupci v Evropě ho ujišťovali, že tento problém lze vyřešit, a jeho sestra Maria Anna mu slíbila, že se postará, aby obdržel svůj podíl. Situace se však změnila, když se provdala za zadluženého německého prince, čímž byla většina majetku pohlcena, přestože mu čas od času posílala určité částky.
Nizozemský král Vilém I. byl přemluven, aby odkoupil některé cennosti z majetku kněžny Gallitzinové s tím, že výtěžek bude zaslán jeho starému příteli. Peníze však byly předány Gallitzinovu švagrovi a on z nich viděl jen málo. Sestra mu odkázala roční rentu, avšak ani z té mnoho neobdržel. Gallitzin byl často vybízen, aby se vrátil do Evropy a domáhal se svých práv. Protože se však zdráhal opustit své věřící, ponechal záležitost svým zástupcům, kteří nebyli vždy dostatečně horliví.
Brzy se ocitl hluboko v dluzích. Kromě nákupu půdy poskytl svým farníkům také mlýn na obilí a pilu, aby podpořil hospodářský rozvoj komunity. Získal půjčku od Charlese Carrolla. Kardinál Cappellari, pozdější papež Řehoř XVI., mu daroval dvě stě dolarů. Ruský velvyslanec ve Spojených státech mu půjčil 5 000 dolarů a směnku pak údajně použil k zapálení doutníku.
Když byl Gallitzin roku 1814 navržen na biskupský stolec ve Filadelfii, biskup Carroll proti tomu vystoupil. Uznával, že Gallitzinovy dluhy vznikly z ušlechtilých a charitativních důvodů, avšak pochyboval, zda má dostatečné finanční schopnosti řídit tak významnou diecézi, jakou byla Filadelfie. Roku 1815 byl navržen na biskupa v Bardstownu v Kentucky a roku 1827 na stolec v Pittsburghu. Odmítl návrhy na jmenování prvním biskupem v Cincinnati i v Detroitu, přijal však úřad generálního vikáře pro západní Pensylvánii.
Ke konci svého života se mu podařilo splatit dluhy, které vznikly při budování komunity.
Konec života Po dobu 41 let Gallitzin putoval po Alleghenských horách, často v náročných podmínkách, kázal, vyučoval, sloužil věřícím, modlil se a uděloval svátosti. Lékař mu doporučil klid na lůžku, protože byl zcela vyčerpán, on však nechtěl omezit žádné postní ani velikonoční bohoslužby.
Otec Gallitzin sloužil až do samého konce svého života. Zemřel 6. května 1840, krátce po Velikonocích. Byl pohřben poblíž kostela svatého Michaela v Loretto.
Proces svatořečení Proces byl zahájen 6. června 2005 v diecézi Altoona-Johnstown.
Odkazy Reference
Externí odkazy The Hagiography Circle
Kategorie:Muži Kategorie:Služebníci Boží Kategorie:Ruští šlechtici Kategorie:Ruští římskokatoličtí duchovní Kategorie:Golicynové Kategorie:Narození 22. prosince Kategorie:Narození v roce 1770 Kategorie:Narození v Haagu Kategorie:Úmrtí 6. května Kategorie:Úmrtí v roce 1840 Kategorie:Úmrtí v Pensylvánii