Félix Varela y Morales (20. listopadu 1788 Havana – 25. února 1853 St. Augustine) byl kubánský římskokatolický duchovní a pedagog. Katolická církev jej uctívá jako ctihodného.
Život Narodil se 20. listopadu 1788 v Havaně jako syn vojenského kapitána Francisca Varela y Pérez a Maríi Josefy Morales y Medina. Měl dvě starší sestry; María de Jesús a Cristina. Byl pokřtěn týden po narození v kostele Iglesia del Santo Ángel Custodio dominikánským knězem Miguelem Hernándezem, kaplanem havanského pluku, ke kterému patřil jeho otec i dědeček Bartolomé Morales.
Roku 1792 mu zemřela matka. Félix a jeho dvě sestry se tak ocitli v péči kmotrů, babičky a tet Margarity a Isabely. Jejich otec se kvůli vojenské kariéře často nacházel na služebních cestách, a proto svěřil péči o děti rodině z matčiny strany.
Ve stejném roce byl dědeček Bartolomé přeložen do St. Augustine na Floridě (tehdy ještě pod španělskou nadvládou) a vzal s sebou tříletého Félixe. Zde začal své základní vzdělání u otce O'Reillyho, který ho učil latinu, gramatiku a hru na housle.
Když nadešel čas začít středoškolská studia, Félix se vrátil do Havany. Jeho otec již zemřel a dědeček si přál, aby se stal statečným a čestným vojákem podle rodinné tradice. Když mu bylo čtrnáct let, navrhl mu vstup do vojenské školy, ale Félix požádal, aby mohl vstoupit do semináře a stát se knězem.
Proto začal studovat v Real y Conciliar Colegio Seminario San Carlos y San Ambrosio v Havaně. Zároveň začal studovat na Havanské univerzitě. Již v devatenácti letech vynikal takovou pílí a schopnostmi, že později převzal vyučování některých předmětů od svých vlastních profesorů.
Kněz a profesor Ve 23 letech byl vysvěcen na kněze v Catedral de La Habana biskupem Juanem José Díazem de Espada y Landa. Dne 21. prosince 1811 slavil svou první mši v Convento de Santa Teresa v Havaně. Následující rok byl jmenován profesorem filozofie, fyziky a etiky v havanském semináři . Právě tam také založil první laboratoř fyziky a chemie v zemi.
Otec Varela přikládal velký význam metodám vyučování a používal na svou dobu velmi inovativní pedagogické postupy. Chtěl, aby se jeho studenti učili přemýšlením a skutečným zájmem, a ne učením nazpaměť.
Proto Kubánci často nazývají Félixe Varelu „tím, který je naučil myslet“. Vždy totiž kladl důraz na reflexi a praktické uvažování, na rozdíl od tehdejšího školství, které bylo založeno hlavně na učení nazpaměť.
Otec Varela vychoval mnohé významné osobnosti své doby, například José Antonio Saco, Domingo del Monte a José de la Luz y Caballero. Jeho rozsáhlá činnost se však neomezovala jen na výuku. Založil také první Filharmonickou společnost v Havaně, spolupracoval se Sociedad Económica de Amigos del País a psal divadelní hry i filozofická díla.
Dne 18. ledna 1821 založil v semináři Real y Conciliar Colegio Seminario San Carlos y San Ambrosio první katedru práva v Latinské Americe, kde se vyučovaly principy zákonnosti a občanské odpovědnosti.
Politik Jeho politická činnost byla neméně významná. Byl zvolen poslancem do Cortes Generales jako zástupce Kuby a ve věku 34 let odcestoval do Španělska – aniž by tušil, že svou vlast už nikdy neuvidí.
Ve Španělsku zahájil náročnou práci. Organizoval skupinu spolu s dalšími zástupci španělských zámořských provincií – z Kuby, Portorika a Filipín – aby lépe hájili společná práva těchto území.
Podílel se také na několika delegacích, které předkládaly králi návrhy na zlepšení veřejného školství v zámořských provinciích. Vypracoval také návrh zákona na zrušení otroctví, proti němuž se rozhodně stavěl, protože ho považoval za zcela odporující křesťanským hodnotám.
Dále navrhoval uznání nezávislosti některých amerických národů, které již získaly svobodu, a předložil také nový návrh zákona o autonomní vládě pro zámořské provincie.
Nicméně v Cortes Generales zastupoval Kubu pouze jeden rok. V roce 1823 totiž došlo k invazi vedené Ludvíkem Antonínem, vévodou z Angoulême. Jeho vojska byla vyslána absolutistickými silami, aby ukončila liberální režim ve Španělsku. Varela hlasoval proti králi Ferdinandu VII., který chtěl zrušit ústavu. Kvůli tomuto postoji byl spolu s dalšími poslanci, kteří sdíleli stejné přesvědčení, odsouzen k trestu smrti.
Konec života Po odsouzení k trestu smrti unikl ze Španělska a odešel do Spojených států. Byl přesvědčen, že nejlepším řešením pro Kubu je nezávislost, protože španělský král opustil svůj lid a nevěnuje pozornost zámořským provinciím.
Ve Spojených státech začal organizovat a později vést hnutí za nezávislost Kuby. Ve věku 35 let se pustil do intenzivní propagandistické činnosti ve prospěch nezávislosti a založil ve Filadelfii první kubánský nezávislostní časopis „El Habanero“ (1824–1826), ve kterém publikoval články podporující svobodu a samostatnost své země.
Ačkoli je mu připisováno autorství historického románu Jicoténcal, který byl anonymně vydán ve Filadelfii v roce 1826, dílo je rovněž připisováno autorům, jako byli José María de Heredia a Félix Mejía. Během více než 30 let svého života v exilu zakládal školy, stavěl kostely, kázal evangelium nejchudším, hájil katolickou víru proti převaze protestantismu a poslední roky jeho života byly poznamenány chudobou, nemocemi a osamělostí. Zemřel 25. února 1853 ve městě St. Augustine na Floridě. Jeho ostatky dnes spočívají v Aule Magna Univerzity v Havaně.
Od roku 1981 vláda Kubánské republiky zřídila Řád Félix Varela, nejvyšší vyznamenání udělované Kubáncům i cizincům, stejně jako kulturním kolektivům, na počest jejich mimořádného přínosu k zachování a rozvoji trvalých hodnot národní a světové kultury.
Proces svatořečení Proces byl zahájen 21. ledna 1996 v arcidiecézi San Cristobal de la Habana. Dne 14. března 2012 uznal papež Benedikt XVI. jeho hrdinské ctnosti.
Odkazy Reference
Externí odkazy The Hagiography Circle
Kategorie:Muži Kategorie:Ctihodní Kategorie:Kubánští římskokatoličtí duchovní Kategorie:Kubánští politici Kategorie:Narození 20. listopadu Kategorie:Narození v roce 1788 Kategorie:Narození v Havaně Kategorie:Úmrtí 25. února Kategorie:Úmrtí v roce 1853 Kategorie:Úmrtí v St. Augustine (Florida)