Friedrich Joseph Laurentius Haass (rusky: Фёдор Петро́вич Га́аз; 10. srpna 1780 Bad Münstereifel – 16. srpna 1853 Moskva) byl německý lékař a filantrop. Katolická církve jej uctívá jako Služebníka Božího.

Život Narodil se 10. srpna 1780 v Bad Münstereifelu v Jülišském vévodství jako syn Peter Haasse a Cathariny Brewer.

Navštěvoval katolickou školu v rodném městě. V 15 letech odešel studovat matematiku, literaturu a klasickou filologii do Kolína nad Rýnem. O dva roky později předčasně dokončil studium germanistiky a medicíny na Univerzitě Jena. Medicínu jej vyučoval známy chirurg Karl Gustav Himly, se kterým měl blízký vztah. Roku 1803 ho následoval do Göttingenu, kde pokračoval ve studiu medicíny na místní univerzitě. Lékařskou přísahu složil ve Vídni 1. září 1805. V té době již praktikoval ve Vídni se specializací na oftalmologii. Začal psát disertační práci „Vzduch, voda a nemoci“ pod vedením profesora Johanna Adama Schmidta, ale práci nedokončil kvůli onemocnění břišním tyfem na začátku roku 1805.

Působení v Rusku Když ruský vyslanec a kníže Nikolaj Grigorjevič Repnin‑Volkonskij začal ztrácet zrak, obrátil se o pomoc právě na Haasse. Haass také vyléčil z trachomu jeho manželku kněžnu Varvaru Alexejevnu. Následně jej knížecí rodina pozvala působit do Petrohradu, kde se stal osobním lékařem kněžny. Smlouva o čtyřletém zaměstnání u kněžny Repninové-Volkonské je datována 3. února 1806.

Již 4. června 1807 byl vydán příkaz o zařazení Haase do personálu Pavlovské nemocnice. Z toho vyplývá, že pokud lékař přijel do Petrohradu, zdržel se tam jen velmi krátce. Přesné důvody předčasného ukončení výhodné smlouvy a jeho usazení v Moskvě nejsou známy; pravděpodobně kníže nemohl zůstat dlouho v Rusku kvůli svým diplomatickým povinnostem.

Jeho lékařské služby využívali významné osobnosti tehdejšího Ruska; např. Ivan Ivanovič Dmitrijev či Nikolaj Vasiljevič Gogol.

Pomohl zvládnout hromadný výskyt očních zánětů v moskevském kadetském sboru. V roce 1806 při inspekci nemocnic jako konzultant objevil v Preobraženském chudobinci velké množství pacientů s očními chorobami a začal je léčit se souhlasem. Dosáhl výborných výsledků a přitom za svou práci nepřijal žádnou odměnu.

První státní jmenování získal roku 1807, kdy byl carským výnosem ustanoven hlavním lékařem moskevské nemocnice cara Pavla I. Na této pozici působil až do roku 1812. O něco později získal také místo ve dvou dalších nemocnicích – Starokatěrinské a Preobraženské.

V této oblasti si získal takovou pověst vynikajícího lékaře, že carevna Marie Fjodorovna jej v Pavlovské nemocnici ustanovila hlavním lékařem. Dochoval se také její rozkaz, podle něhož bylo Haassovi dovoleno komunikovat s ostatními lékaři latinsky, dokud se dostatečně nenaučí rusky.

Roku 1806 vyznamenán Řádem svatého Vladimíra IV. stupně. Nejvyšším výnosem z 25. února 1811 byl s ohledem na vynikající schopnosti a horlivost ve službě povýšen do hodnosti dvorního rady.

Hodnost kolegiálního rady získal Haase v roce 1826 na návrh pozdějšího minista Pjotra Klejnmichela „za zásluhy při poskytování lékařské pomoci a organizaci zdravotní péče v Moskvě“. Později byl povýšen do hodnosti státního rady a byl mu udělen Řád svaté Anny II. stupně.

Osobní život Nikdy nezaložil rodinu, měl však svěřence jménem Nikolaj Agapitovič Noršin (1809–1897, narozen jako Lejb Markovič Noršek). Lékař ho kdysi vyléčil z těžké horečkya následně mu zajistil vzdělání. Noršin později dosáhl hodnosti státního rady a úspěšně zorganizoval systém zdravotní péče v Rjazaňské gubernii. Haasse si s Noršinem dopisoval až do konce života.

Dochoval se pouze jeden portrét – profilový. Tajně ho namaloval malíř Nikolaos Kounelakis, který se ukryl za závěsem během rozhovoru Haasse s knížetem A. G. Ščerbatovem. Lékař totiž považoval sám sebe (řečeno dnešním jazykem) za „nefotogenického“ a odmítal pózovat.

Zůstal po celý život katolíkem, zároveň však udržoval blízké vztahy s mnoha pravoslavnými kněžími a považoval rozdělení křesťanských církví za velmi smutné. Byl farníkem katolického kostela sv. Petra a Pavla v Miljutinském průchodu v Moskvě, podle jiných údajů kostela sv. Ludvíka Francouzského na Malé Lubjance (tyto kostely stojí nedaleko sebe).

Mezi jeho oblíbené světec patřil František Saleský. Doporučil jeho spisy filozofovi Friedrichu Schellingovi v dopise z 31. prosince 1843. Uchovával část jeho relikvie, kterou podle své závěti žádal předat do Irkutsku.

Sociální činnost Sociální činnost započal roku 1828, kdy se stal členem Výboru pro péči o věznice v Moskvě. Zde působil zároveň jako tajemník a hlavní lékař moskevských věznic. Výbor vedli moskevský generální gubernátor kníže Golicyn a moskevský metropolita Filaret (Drozdov). humanitární snahy, jejich spolupráce však začala známou epizodou sporu. Když metropolita jednou řekl:

„Vy pořád mluvíte, Fjodore Petroviči, o nevinně odsouzených… Takoví neexistují. Jestli byl člověk potrestán, znamená to, že je vinen.“

Haase se rozhořčil a odpověděl:

„Vladyko, vy jste zapomněl na Krista!“

Filaret se na několik minut zamyslel a pak odpověděl:

„Ne, Fjodore Petroviči! Když jsem vyslovil tato ukvapená slova, nezapomněl jsem na Krista já — Kristus zapomněl na mě.“

Přesto metropolita na zasedáních výboru často Haassovi odporoval. Nesouhlasil například s jeho názory: že by matky neměly být oddělovány od svých nezletilých dětí, když byly posílány na Sibiř; že by měla být prokazována větší shovívavost starověrcům či že by vězňům měla být rozdána evangelia. Filaret se obával, že prostí lidé a zvláště vězni by mohli Evangelium vykládat nesprávně bez vedení duchovních. Citoval dokonce biblická slova: „Neházejte perly před svině.“

Dochovalo se také mnoho svědectví o tom, že Haase rozdával almužny, finančně pomáhal chudým a aktivně se zajímal o problémy potřebných lidí.. Zajímavé však je, že v jeho životopisech se téměř neobjevují zmínky o darech na církevní účely nebo o pravidelné účasti na církevních obřadech, přestože byl věřícím katolíkem.

Konec života O posledních letech života se dochovalo jen velmi málo osobních informací. Spisovatel Lev Kopelev uváděl, že kolem roku 1850 začaly lékaře stále častěji trápit nemoci. Objevila se u něj dušnost, večer mu otékaly nohy a zesilovaly také bolesti způsobené dnou po celém těle.

V srpnu 1853 se jeho zdravotní stav výrazně zhoršil. Na zádech a na bocích se mu objevily karbunkly (bolestivé hnisavé záněty kůže), které mu způsobovaly velké utrpení. Současně měl horečku se zimnicí. Kvůli silným bolestem nemohl ležet, a proto seděl ve svém křesle. Spal pouze vsedě a přerušovaně.

Dne 16. srpna 1853 kolem poledne usnul — a už se neprobudil. Pohřben byl na Veděnském hřbitově.

Proces svatořečení Proces byl nejprve zahájen roku 1999 ve vídeňské arcidiecézi a 9. ledna 2016 v arcidiecézi Matky Boží v Moskvě.

Odkazy Reference

Externí odkazy The Hagiography Circle

Kategorie:Muži Kategorie:Služebníci Boží Kategorie:Němečtí lékaři Kategorie:Ruští lékaři Kategorie:Němečtí filantropové Kategorie:Nositelé Řádu svatého Vladimíra Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Narození 10. srpna Kategorie:Narození v roce 1780 Kategorie:Narození v Severním Porýní-Vestfálsku Kategorie:Úmrtí 16. srpna Kategorie:Úmrtí v roce 1853 Kategorie:Úmrtí v Moskvě