Hedwig Dohmová, taká uváděna jako Marianne Adelaide Hedwig Dohm (rozená Schlesingerová) (* 20. září 1831 Berlín – 1. června 1919 Berlín), byla německá spisovatelka a aktivistka za práva žen. Byla jednou z prvních feministických teoretiček, které připisovaly genderově specifické chování kulturnímu podmínění spíše než biologickému určení.

Život Hedwiga Dohmová byla čtvrtým z 18 dětí tabákového výrobce Gustava Adolpha Gottholda Schlesingera a jeho manželky Wilhelmine Henriette Jülichové. Stejně jako devět jejích sourozenců se narodila mimo manželství, protože její rodiče se mohli vzít až v roce 1838, po smrti jejího dědečka z otcovy strany. Vyhrožoval svému synovi vyděděním, pokud by si vzal W. H. Jülichovou, která se také narodila mimo manželství. Otec Hedwigy Dohmové pocházel z židovské rodiny a v roce 1817 konvertoval k protestantské církvi; od roku 1851 mohl používat příjmení Schleh.

Dcery rodiny měly pouze omezené školní vzdělání, zatímco synové směli navštěvovat gymnázium. V 15 letech musela Hedwiga Dohmová opustit školu a místo toho pomáhat s rodinnou domácností. O tři roky později jí bylo umožněno navštěvovat učitelskou školu. V roce 1853 se provdala za Ernsta Dohma, šéfredaktora satirického časopisu Kladderadatsch, se kterým měla v letech 1854 až 1860 pět dětí. Její jediný syn, Hans Ernst (narozen 1854), zemřel v jedenácti letech. Její čtyři dcery, Gertrude Hedwiga Anna (1855–1942), Ida Marie Elisabeth (narozena 1856), Marie Pauline Adelheid (narozena 1858) a Eva (narozena 1859, nejprve vdaná za Maxe Kleina, podruhé za Georga Bondiho), získaly důkladné školní a odborné vzdělání.

Hedwiga Dohmová byla babičkou Katie Mannové, manželky Thomase Manna, a fyzika a astronoma Hanse Rosenberga, a prababičkou německo-švýcarské novinářky a spisovatelky Evy Marie Borerové.

Manželé Dohmovi se v Berlíně pohybovali v intelektuálních kruzích. Hedwiga Dohmová získala znalosti pro svou první publikaci „Die Spanische National-Literatur in ihrer geschichtlichen Entwicklung“ (Španělská národní literatura v jejím historickém vývoji), z roku 1867, autodidakticky.

V první polovině 70. let 19. století vydala Hedwiga Dohmová své první čtyři feministické knihy, v nichž požadovala úplnou právní, sociální a ekonomickou rovnost mezi ženami a muži. Byla také jednou z prvních v Německu, která již v roce 1873 volala po volebním právu žen. Tyto čtyři eseje – jednou z nich je „Der Frauen Natur und Recht“ (Povaha a práva žen) – ji přes noc proslavily, ale setkaly se také s ostrou kritikou, a to nejen ze strany hnutí za „genderová práva“, ale také z řad tehdejšího buržoazního ženského hnutí, pro které Dohmovy radikální teze zašly příliš daleko. Buržoazní ženy se zaměřily na požadavek zlepšení školního vzdělávání dívek a podpory svobodných matek. Na konci 70. let 19. století Dohmová vydala několik komedií, které byly všechny uvedeny v berlínském divadle Schauspielhaus.

V roce 1883 zemřel po dlouhé nemoci její manžel Ernst Dohm, Po jeho smrti začala Hedwiga Dohm psát novely a romány. S tím, jak radikální křídlo ženského hnutí na konci 80. let 19. století sílilo, se Hedwiga Dohmová opět intenzivněji věnovala politickým publikacím v novinách a časopisech. Byla také spoluzakladatelkou několika radikálních spolků, včetně Reformy ženského sdružení (později Sdružení pro vzdělávání žen a univerzitní studia), které se zasazovalo o komplexní reformu vzdělávání a přístup žen k vyššímu vzdělání. Vstoupila do radikálního sdružení Frauenwohl (Blaho žen) Minny Cauerové a ve věku 74 let se stala členkou zakládajícího shromáždění Ligy na ochranu matek a sexuální reformu Helene Stöckerové. Až do své smrti v roce 1919 publikovala několik svazků esejů a téměř sto článků v novinách a časopisech, ve kterých komentovala a zaujímala stanoviska k aktuálním debatám v literatuře a politice.

Během první světové války (1914–1918) patřila Dohmová mezi několik málo intelektuálů, kteří se od samého začátku vyslovovali proti válce; kritizovala „hurá patriotismus“. Ve svých posledních spisech, které většinou publikovala v explicitně pacifistických médiích, jako například v Die Aktion Franze Pfemferta, se ukázala jako nekompromisní pacifistka. Dožila se zavedení volebního práva pro ženy (v Německu) (1918).

Hedwiga Dohmová zemřela ve věku 87 let 1. června 1919. Je pohřbena na Starém hřbitově sv. Matouše v Berlíně-Schönebergu. Dne 22. září 2007 tam Německý svaz novinářek vztyčil památník s novým náhrobkem. V srpnu 2018 se berlínský senát rozhodl uctít Hedwigu Dohmovou, osobu pro Berlín obzvláště významnou, čestným hrobem. Slavnostní odhalení se konalo 24. března 2019 za přítomnosti starostky okresu Tempelhof-Schöneberg Angeliky Schöttlerové a dalších zástupců politiky a Německého svazku novinářek.

Názory Hedwiga Dohmová byla jednou z prvních průkopnic feminismu. Požadovala rovné vzdělání a odbornou přípravu pro dívky a chlapce. Byla přesvědčena, že ekonomická nezávislost je jediný způsob, jak se ženy mohou vyhnout uvěznění v „vězení manželství“ a místo toho si mohou svobodně vybrat pro či proti partnerství s mužem – takové, které by díky ekonomické nezávislosti bylo rovnocenné.

Kromě požadavku rovného vzdělání a zaměstnanosti žen vehementně prosazovala volební právo žen.

V roce 1925 Helene Langeová poznamenala: „Neúcta a sebejistota, s níž Hedwiga Dohmová mávala svým vtipným perem proti mužům, byla mnoha ženám, které byly stále vychovávány výhradně ‚ve strachu z pána‘, neznámá.“

V knize Antifeministé (Die Antifeministen, 1902) Hedwiga Dohmová s humorem odhaluje ideologie předních myslitelů a tvůrců veřejného mínění své doby a odhaluje jejich rozpory a strach z ženského pohlaví jako pošetilou obranu mocenských nároků. Pojem „Antifeminismus “ vytvořila podle vzoru tehdy již existujícího pojmu antisemitismus. Dílo Antifeministé se skládá v zásadě ze sbírky článků, které již publikovala v různých časopisech. Práce je ideologicky kritickou analýzou různých typů antifeministů a jejich motivů.

V knize „Matky“ z roku 1903 se Dohmová zabývá mateřskou láskou, která podle ní není přirozeným instinktem, ale je naučená a pěstovaná – kvůli nedostatku jiných sfér činnosti pro ženy. Aby byla zajištěna slučitelnost rodiny a kariéry pro matky, navrhuje, aby domácí práce a péče o děti byly zajišťovány institucemi.

Reference

Kategorie:Aktivistky za ženská práva Kategorie:Narození 20. září Kategorie:Narození v roce 1831 Kategorie:Narození v Berlíně Kategorie:Úmrtí 1. června Kategorie:Úmrtí v roce 1919 Kategorie:Úmrtí v Berlíně Kategorie:Ženy