Domenico Giovanni Bàrberi, CP, řeholním jménem Domenico della Madre di Dio (22. června 1792, Viterbo – 27. srpna 1849, Reading) byl italský římskokatolický kněz a řeholník Společenství utrpení Ježíše Krista, který se významně podílel na šíření katolicismu v Anglii. Katolická církev jej uctívá jako blahoslaveného.
Život
Raný život Bàrberi se narodil ve Viterbu dne 22. června 1792 do chudé rodiny italských farmářů. Jeho rodiče zemřeli v jeho raném dětství, načež jej vychovával jeho strýc z matčiny strany, Bartolomeo Pacelli. Jako chlapec byl zaměstnán péčí o ovce. Místní kapucínský kněz ho naučil číst. Přestože přečetl všechny knihy, které se mu podařilo sehnat, neměl žádné řádné vzdělání.
Když Napoleon Bonaparte potlačil řeholní komunity v okupovaném Papežském státě, Bàrberi se seznámil a spřátelil s několika pasionisty žijícími v exilu poblíž jeho města. Když byl jedním z mála mužů ve svém okolí, kteří nebyli vybráni k vojenské službě, cítil, že je to znamení od Boha, že by měl vstoupit do zasvěceného života. Věřil, že je povolán hlásat evangelium v dalekých zemích.
Řeholní povolání Po uzákonění řeholních společenství roce 1814 byl Bàrberi přijat do Společenství utrpení Ježíše Krista. Zpočátku byl formován jako laický bratr, ale poté, co vyšlo najevo jeho mimořádné nadání, začal na žádost představených přípravu na kněžské povolání. Přijal řeholní jméno Domenico della Madre di Dio. Na kněze pak byl vysvěcen 1. března 1818.
Po dokončení řádného studia po dobu deseti let učil studenty své kongregace filozofii a teologii, nejprve v Sant'Angelo a poté v Římě. Během tohoto období vytvořil mnoho teologických a filozofických děl. V létě roku 1830 byl požádán, aby pomohl anglickému konvertitovi ke katolicismu, sirovi Henrymu Trelawneymu, s mešními rubrikami. Prostřednictvím tohoto setkání se Bàrberi seznámil s Georgem Spencerem a dalšími vlivnými anglickými katolíky, jako byl Ambrose Phillips. Toto měl být první krok na cestě, která nakonec Bàrberiho přivedla do Anglie. Díky jeho neustálé korespondenci s těmito osobami se jeho naděje na konverzi Anglie ke katolicismu udržovaly při životě.
Bàrberi v té době zastával v Itálii úřady rektora, provinčního poradce a provinciála, kdy povinnosti těchto funkcí plnil s přehledem. Zároveň organizoval lidopvé misie a duchovní obnovy. V roce 1830, když mu bylo třicet osm let, byl vybrán, aby založil nový klášter v Lucce. V roce 1839 se sešla generální kapitula passionistů, která projednala možnost zřízení řeholní komunity v Anglii. V lednu roku 1840 byla dokončena jednání o založení pasionistického domu v Ere poblíž Tournai v Belgii, kde byl Bàrberi ustanoven představeným. vlevo|náhled|Vitráž s jeho vyobrazením v kostele sv. Anny a bl. Domenica Bàrberiho v Suttonu v St Helens
Působení v Belgii a Anglii První passionistický klášter v Belgii byl založen v Ere v červnu roku 1840. Po příjezdu do Belgie se musel potýkat s mnoha problémy, mezi něž patřila chudoba komunity, skeptický přístup ze strany tamního biskupa a zdravotní obtíže jednoho z bratří. I přes tyto komplikace i fakt, že Bàrberi příliš dobře neovládal francouzský jazyk, se nové komunitě začalo postupně dařit.
V září roku 1840 obdržel Bàrberi dopis od biskupa Nicholase Wisemana, představeného anglické misie, v němž ho zval k založení passionistického domu v Anglii. S povolením generálního představeného své kongregace zemi v listopadu téhož roku poprvé navštívil. Roku 1841 znovu podnikl cestu do Anglie, kde na něj však místní pohlíželi s nedůvěrou, nejen jako na katolického kněze, ale i kvůli nezvyklému passionistickému hábitu. Jezuita James Patrick Brodrick ve své práci o „Druhém jaru“ katolicismu v Anglii píše o Bàrberiho příjezdu: „Druhé jaro nezačalo, když Newman konvertoval, ani když byla obnovena hierarchie. Začalo jednoho pochmurného říjnového dne roku 1841, kdy se malý italský kněz v komickém oděvu šoural po lávce ve Folkestone.“
Po mnoha měsících čekání na Oscott College si Bàrberi konečně v únoru 1842, po 28 letech úsilí, zajistil vlastnictví Aston Hall ve Staffordshire, čímž etabloval passionisty v Anglii. Počáteční přijetí Bàrberiho a jeho spolubratří nebylo zrovna vřelé. Místní katolíci se obávali, že jejich příchod způsobí obnovení pronásledování. Sám Bàrberi se také setkal s posměchem kvůli jeho špatné anglické výslovnosti. Počet členů komunity se však rozrůstal. Jak se obyvatelé Astonu více o Bàrberim dozvídali, oblíbili si ho a Bàrberi brzy začal přijímat stálý proud konvertitů ke katolické víře. Další řeholní dům byl zřízen v nedalekém Stone u St Helens, kde také pastoračně působil.
Odpor vůči němu však byl přítomen i ve Stone, kde na něj místní mladíci házeli kameny, ačkoli dva z nich se rozhodli stát se katolíky, když viděli, jak Bàrberi políbil každý kámen, který ho zasáhl, a strčil si ho do kapsy. Během mnoha z těchto častých útoků jen těsně unikl smrti. Místní protestantští duchovní často pořádali protikatolické přednášky a kázání, aby odvrátili lid od katolicismu.
Počet konvertitů ve Stone během jeho působení vzrostl natolik, že musel být postaven nový kostel. V Astonu 10. června 1844 organizoval první průvod na slavnost Božího těla na Britských ostrovech, který přilákal tisíce katolíků i protestantů. Poté začal navštěvovat další farnosti a řeholní komunity, aby zde kázal Často se jeho kázání konaly v průmyslových městech severní Anglie, jako je Manchester, Liverpool a Birmingham.
Newmanova konverze náhled|Budova školy v Littlemore, kde Bàrberi přijal Newmana do katolické církve Během svého pobytu v Itálii a později v Belgii se Bàrberi vždy živě zajímal o oxfordské hnutí. V roce 1841 se v deníku L'Univers objevil článek Johna Dobreeho Dalgairnse, který vysvětloval postoj anglikánské vysoké církve. Bàrberi se rozhodl na tento dopis reagovat v mylném přesvědčení, že reprezentuje názory celé Oxfordské univerzity (Dalgairns byl v době psaní článku studentem). Bàrberiho „Dopis univerzitním profesorům v Oxfordu“ popisuje jeho dlouhodobé naděje na konverzi Anglie a jeho víru, že muži z Oxfordu by v takové konverzi sehráli důležitou roli. Dopis se s pomocí Georga Spencera nakonec dostal do rukou Dalgairnse, který bydlel stejně jako sv. John Henry Newman v Littlemore. Bàrberi odmítl anglikánské tvrzení, že 39 článků lze interpretovat v katolickém světle. V pokračující korespondenci Dalgairns a Bàrberi diskutovali o katolickém postoji. Dalgairns byl nakonec Bàrberim v září roku 1845 v Astonu přijat do katolické církve.
V říjnu téhož roku Bàrberi navštívil Littlemore, kde se mu Newman zpovídal. Newman ve své „Apologii“ vypráví, jak Bàrberi dorazil promočený deštěm a jak se osušoval u ohně, když Newman poklekl a požádal o přijetí do katolické církve. Tuto událost připomíná socha v katolickém kostele bl. Dominika Barberiho v Littlemore. Přijati do církve byli také dva Newmanovi společníci.
Pozdější činnost a smrt náhled|Jeho hrobka v kostele sv. Anny a bl. Domenica Bàrberiho v Suttonu v St Helens Komunita passionistů v Astonu později čítala 15 členů. V roce 1846 byl zřízen nový řeholní dům ve Woodchesteru v Gloucestershire a v roce 1848 se řeholníci usadili také v Londýně. V roce 1847 byl George Spencer, Bàrberiho dlouholetý přítel, přijat do kongregace passionistů.
V posledních letech svého života kázal a vedl duchovní cvičení v mnoha městech nejen v Anglii. 27. srpna 1849 cestoval z Paddingtonu v Londýně do Woodchesteru, když v Pangbourne utrpěl infarkt. Protože v Londýně, kde tehdy byla rozšířená cholera, nebylo žádné dostupné ubytování, bylo rozhodnuto, že bude přepraven vlakem zpět do Readingu. Po příjezdu do Readingu u něj nastala agonie a téhož dne zemřel. Jeho ostatky jsou uchovávány v kostele sv. Anny a bl. Domenica Bàrberiho v Suttonu u St Helens v Merseyside.
Úcta Jeho beatifikační proces započal dne 14. června 1911, čímž obdržel titul služebník Boží. Dne 16. května 1937 jej papež Pius XI. podepsáním dekretu o jeho hrdinských ctnostech prohlásil za ctihodného. Blahořečen byl dne 27. října 1963 v bazilice sv. Petra papežem sv. Pavlem VI.
Jeho památka je připomínána 27. srpna. Bývá zobrazován v řeholním oděvu.
Odkazy
Reference
Související články Seznam světců a mučedníků katolické církve
Externí odkazy
Hagiography Circle Saints SQPN Santi e Beati
Kategorie:Italští blahoslavení Kategorie:Italští římskokatoličtí duchovní Kategorie:Italští řeholníci Kategorie:Passionisté Kategorie:Italští spisovatelé Kategorie:Italští emigranti a exulanti Kategorie:Narození v roce 1792 Kategorie:Narození 22. června Kategorie:Narození ve Viterbu Kategorie:Úmrtí v roce 1849 Kategorie:Úmrtí 27. srpna Kategorie:Úmrtí v Berkshiru Kategorie:Pohřbení v Anglii Kategorie:Muži