Kostel svaté Anny ve Vižňově v okrese Náchod je kostel, který byl postaven v letech 1724–1728 na objednávku opata broumovského kláštera Otmara Daniela Zinkeho OSB podle architektonického návrhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Vižňovský kostel se řadí do tzv. broumovské skupiny kostelů.Informační panel před Kostelem svaté Anny ve Vižňově. Kostel je od 1. července 2022 chráněn jako národní kulturní památka.

Historie Kostel ve Vižňově je jako farní prvně připomínán v polovině 14. století. Později se stal filiálním ke kostelu ve Vernéřovicích. Původní kostel nechal v roce 1672 opat Tomáš Sartorius přestavět a rozšířit. Stále se však jednalo o dřevěný kostel. Ten byl po padesáti letech stržen a 28. června 1724 položil další broumovský opat Otmar Zinke základní kámen k nové stavbě, která byla vysvěcena 20. června 1727 a definitivně dokončena roku 1728. Stavbu vedl zednický mistr z Broumova.

V letech 2015–2020 proběhla oprava krovu a střehy.

V roce 2024 bylo zveřejněno, že dojde k rekontrukci kostela, na níž bylo třeba získat 19 mil. Kč. Z evropských fondů se podařilo získat přes 13 mil. Kč, zbylou třetinu poskytlo Biskupství královéhradecké, Královéhradecký kraj a broumovská farnost, která získává finance z prodeje každoročních kalendářů, knih a z darů podporovatelů.

Popis Neorientovaná, k západu obrácená barokní stavba z lomového kamene, stojí na hřbitově ve svahu nad obcí. Vnějšek stavby je členěn vodorovnými pásy nad trnoží z tesaných kamenů a pod korunní římsou barokního profilu a svislými meziokenními pásy. Vzniklá pole jsou omítána vrhanou omítkou. K eliptické lodi, na podélných stranách mírně konkávně prolomených, přiléhají na kratších stranách přístavky s otupenými rohy, kryjící na západní straně malé kněžiště a na východní kruchtu. V podélné ose kostela je za kněžištěm připojena nízká sakristie, na východní straně je přistavěna hranolová věž.

Kryt na valbové střeše, jevící se jako soustava zborcených ploch, byl původně šindelový, na začátku 20. stol. byl nahrazen břidlicí. Ke konci 20. století získal krytí plechovými šablonami. vlevo|náhled|Půdorys kostela Vchody do kostela jsou dva. Hlavní s dvojkřídlými dveřmi o rozměrech 1,80 × 3,00 m se nachází na východní straně věže. Oba jsou umístěny v kamenném, profilovaném ostění. Nad vchodem se nalézá mramorová deska s nápisem DEI GENITRICIS MATRI S. ANNÆ EREXIT 1727 O.A.B.

Okna jsou vesměs segmentová. V lodi se nacházejí tři páry oken, v kněžišti v čele a ve věži nad kruchtou pak po jednom. Další menší okna jsou po jednom po stranách kněžiště, tři v sakristii. Ve zvonovém patře věže jsou čtyři velká okna završená půlkruhem, krytá žaluzií.

Loď je široká 15 m a dlouhá 24 m, řešená jako eliptický sál na osmi pilířích, v jejichž středech je po půldruhém toskánském pilastru. Nad nimi navazuje zalamovaný dvojdílný architráv, hladký vlys a podstropní římsa se zubořezem. Mezi pilíři jsou pětistranné mělké výklenky. Strop lodi je trámový, rovný, na vysokých nábězích.

Vítězný oblouk je silný 1 m s rozpětím 5 m, vroubený v oblouku archivoltou.

Kněžiště o rozměrech 3 × 6 m je zaklenuté českou plackou s původní malbou „Bůh Otec v oblacích“. V bocích jej doplňují půlkruhové výklenky sklenuté konchou. Kruchta vyčnívá pavlánovitě do lodi. Ke kruchtě je připojeno na každé straně jedno pole jako empory.

Výprava je chudá, původně barokní, v průběhu let doplňovaná (a pak, neznámo kdy, vesměs odstraněna). Hlavní oltář je umístěn na volně stojící menze. Obraz sv. Anna učí Marii od K. Schüllera z Vídně pochází z roku 1889. Empírová kazatelna je pavlánová, dřevěná, se zlacenými korintskými sloupky s podélně rýhovanými dříky na rozích a velkými květy slunečnice v ornamentálním rámování na stranách poprsníku. Na stříšce je umístěna socha kajícího se Krista. Jedná se o dobré dílo v empírovém slohu z rozhraní 18. a 19. století. Původní barokní výzdoba byla v průběhu let z velké části odstraněna a hlavně po krádeži v roce 1990 byla nahrazena či uschována v depozitáři.

Kostel je ve velmi špatném technickém stavu. Do kostela zatéká, ze stropu v místech pravého bočního oltáře jsou odpadlé asi 2 m² omítky, na dlažbě kostela před kněžištěm vrstva zeleného mechu, odpadlá omítka nad varhanami atd. Bohoslužby se v kostele nekonají.

Varhany Varhany kostela pocházejí z roku 1899 a jsou od varhanáře Paula Noskeho z Broumova. Mají dva manuály, mechanickou trakturu s kuželkovou vzdušnicí. Vhánění vzduchu je stále řešeno šlapáním měchu. Nástroj je ale v současné době nefunkční. Dispozice varhan je následující: I. manuál C–f3 1. Bordun 16′ 2. Principal 8′ 3. Hohlflöte 8′ 4. Gamba 8′ 5. Octave 4′ 6. Octave 2′ 7. Mixtura 3× II. manuál C–f3 8. Bordunalflöte 8′ 9. Salicional 8′ 10. Flöte 4′ Pedál C–d1 11. Subbas 16′ 12. Principalbas 8′

Stroj také obsahuje manuálovou a pedálovou spojku.

Galerie

Odkazy

Poznámky

Literatura

Související články Kilián Ignác Dientzenhofer Broumovská skupina kostelů

Externí odkazy

Anna (Vižňov) Anny Vižňov Vižňov Kategorie:Národní kulturní památky v okrese Náchod Anna Vižňov Kategorie:Stavby v Meziměstí Kategorie:Stavby Kiliána Ignáce Dientzenhofera Kategorie:Broumovská skupina kostelů