Dálnice A1 je nejdelší dálnicí ve Švýcarsku, protínající celý stát ve směru východ–západ. S délkou 410 km tvoří přibližně jednu pětinu švýcarské sítě hlavních silnic. Spojuje Ženevu na jihozápadě se St. Gallenem na severovýchodě a končí v St. Margrethen na hranici s Rakouskem. V celé délce je vybudována jako směrově oddělená dálnice s minimálně dvěma jízdními pruhy a odstavným pruhem v každém směru.

Dálnice A1 se z velké části kryje s hlavní silnicí N1; až do roku 1996 byla značena jako N1. Kilometráž začíná v Ženevě, avšak úsek Bern–Curych rovněž začíná kilometrem 0. Dálnice je součástí několika evropských silnic (viz přehled).

Historie V únoru 1956 předložil švýcarský autoklub a Touring Club Schweiz lidovou iniciativu na zlepšení silniční sítě, v níž navrhovaly, aby se nejméně polovina všech příjmů z daně z minerálních olejů na pohonné hmoty použila na výstavbu dálnic – jako první navrhovala výstavbu dálnice v ose východ–západ.

Dne 10. května 1962 byla jako první úsek N1 otevřena dálnice Grauholzautobahn poblíž Bernu. Její výstavba a údržba přešla do kompetence spolkové vlády na základě spolkového zákona o státních silnicích, který přenesl pravomoc plánovat a stavět silnice celostátního významu na spolkovou vládu. Článek 2 tohoto zákona stanoví, že nejvyšší třída těchto silnic je určena výhradně k užívání motorovými vozidly, je přístupná pouze na zvláštních křižovatkách, měla by být směrově oddělená a neměla by křížit jiné silnice ve stejné úrovni. Osmikilometrový úsek sloužil k odlehčení hlavní silnice přes Zollikofen.

K 1. květnu 1964 následoval – k národní výstavě v Lausanne – první delší dálniční úsek: 60 kilometrů dlouhá trasa Ženeva–Lausanne na hlavní silnici N1. Dne 10. května 1967 přibyl další úsek N1 dokončením trasy z Oensingenu do Hunzenschwilu. Tehdy šlo o nejdelší souvislou dálnici ve Švýcarsku, dlouhou 84 kilometrů (z Bernu do Lenzburgu). Dne 16. srpna 1967 byla v Köllikenu otevřena první dálniční odpočívka. Řidiči si nejprve museli zvyknout na vyšší rychlosti, takže o svatodušním víkendu po otevření došlo k několika nehodám způsobeným nedodržením odstupu. Policie také musela pomáhat řidičům, kteří kvůli nedostatku čerpacích stanic zůstali stát s prázdnou nádrží.

+Přehled úsekůÚsekRokotevřeníDélka(km)Bern-Wankdorf – Schönbühl19628Ženeva – Lausanne196460Rheineck – St. Margrethen19647Schönbühl – Kriegstetten1965Kriegstetten – Oensingen1966Oensingen – Lenzburg196740Lenzburg – Neuenhof197012,6Neuenhof – Curych1971Winterthur – St. Gallen Winkeln1970St. Gallen Neudorf – Rheineck1972Curych – Winterthur1974Bern-Bümpliz – Bern-Wankdorf1977obchvat Lausanne1981Murten – Bern-Bümpliz1981Lausanne – Yverdon1983severní obchvat Curychu198512městská dálnice St. Gallen1987Bardonnex – Ženeva1993Yverdon – Murten200146 Dálniční odpočívka u Würenlos v kantonu Aargau byla při svém otevření 1. prosince 1972 největší dálniční mostovou restaurací na světě. Nákupní most měří 140 metrů a nabízí prostor pro 16 obchodů.

Severní obchvat Curychu, otevřený v roce 1985, propojuje dálniční úseky západně a východně od curyšské aglomerace. Podle dřívějšího projektu, který však ztroskotal na odporu obyvatelstva (takzvaného „curyšského expresního Y“) by byla N1 vedena přímo středem města Curychu. Než byl severní obchvat otevřen, musela tranzitní doprava po řadu let využívat provizorní spojení mezi Hardbrücke a ulicí Rosengartenstrasse. O dva roky později byla otevřena městská dálnice St. Gallen SA1 spolu s tunelem Rosenberg.

V roce 1995 došlo na dálnici N1 k nejdelší dopravní zácpě, když byla po několika nehodách během prázdninového provozu trasa mezi Bernem a Niederbippem na 53 kilometrech zablokována.

V roce 1996 byly švýcarské dálnice přejmenovány podle evropského vzoru z N (; Hlavní či národní silnice) na A (; Dálnice).

Dne 5. dubna 2001 byl jako poslední úsek A1 otevřen úsek mezi Murtenem a Yverdonem. Proti tomuto úseku se zvedl odpor obyvatel, který vyvrcholil v dubnu 1990 lidovou iniciativou. Dálnice je přes pojezdovou dráhu u haly 5 spojena s vojenským letištěm Payerne a může být v případě nouze využita jako dodatečná vzletová a přistávací dráha, avšak od její výstavby tato možnost nikdy nebyla využita. Dne 5. června 2024 byl proveden test se starty a přistáními stíhacích letounů F/A‑18 a úsek mezi Avenches a Payerne byl na necelých 36 hodin uzavřen.

Evropské silnice (Mety – Vallorbe –)dělení Essert-Pittet – dělení Ecublens (– Lausanne)(Hoek van Holland – Basilej –)dělení Härkingen – Bern – Ženeva – hraniční přechod Bardonnex(– Palermo )(Belfort – Porrentruy –)dělení Schönbühl – dělení Bern-Weyermannshaus (– Vevey – Aosta )(Amsterdam – Basilej –)dělení Härkingen – dělení Wiggertal (– Chiasso – Řím )(Dortmund – Stuttgart – Singen – Schaffhausen)dělení Winterthur Nord – Curych Nord – křižovatka Limmattal(– Altdorf) (Brest – Basilej –)dělení Birrfeld – St. Margrethen (– Irkeštam )(Nantes –)hraniční přechod Bardonnex – Ženeva – dělení Villars-Ste-Croix (– Simplonpass – Janov )

Odkazy Reference

Externí odkazy

A1 Kategorie:Doprava v kantonu Ženeva Kategorie:Doprava v kantonu Vaud Kategorie:Doprava v kantonu Fribourg Kategorie:Doprava v kantonu Bern Kategorie:Doprava v kantonu Solothurn Kategorie:Doprava v kantonu Aargau Kategorie:Doprava v kantonu Curych Kategorie:Doprava v kantonu Thurgau Kategorie:Doprava v kantonu St. Gallen