Libanonská válka je ozbrojený konflikt mezi Izraelem a libanonským šíitským hnutím Hizballáh, který vypukl 2. března 2026. Hizballáh zahájil útok raketami a drony na vojenskou základnu v Haifě jako reakci na zabití íránského nejvyššího vůdce Alího Chámeneího v rámci probíhající americko-izraelské války proti Íránu. Hizballáh útok označil za zpožděnou odpověď na průběžné izraelské operace v Libanonu během příměří z roku 2024 a za čistě nacionalistický obranný akt. Izrael v reakci zahájil rozsáhlé letecké údery na Bejrút a další části Libanonu. Válka představuje závažnou eskalaci širšího regionálního konfliktu na Blízkém východě.
Izrael od 2. března do 6. července 2026 během útoků zabil přes 4300 Libanonců (včetně minimálně 200 dětí a 277 žen) a kvůli útokům bylo znovu vysídleno přes milion Libanonců. Dále bylo íránskými raketami zabito 15 lidí v Izraeli a 4 v palestinském Západním břehu Jordánu.
Pozadí
Eskalace mezi Izraelem a ší'itským hnutím Hizballáh byla součástí širšího konfliktu v regionu, která začal útokem palestinského Hamásu na Izrael 7. října 2023 a navázal na předchozí vzájemné střety. Během války v Pásmu Gazy byl při izraelském náletu v září 2024 zabit vůdce Hizballáhu Hasan Nasralláh. V říjnu 2024 Izrael provedl pozemní invazi do jižního Libanonu. Během invaze byl zabit jeden z vůdců Hizballáhu Hášim Safí ad-Dín. Novým vůdcem se stal Na'ím Qásim. V listopadu 2024 bylo vyhlášeno příměří, ale izraelské jednotky zůstaly na několika pozicích v jižním Libanonu. Libanonské úřady navíc v dubnu 2025 uvedly, že izraelské jednotky porušily příměří v 2740 případech, což vedlo k zabití 190 Libanonců a zranění dalších 485.
Mohammad Rezá Raúf Šejbání, íránský diplomat, jehož působení v Bejrútu se stalo jedním z ohnisek napětí mezi Libanonem a Íránem, byl 24. března 2026 libanonským ministerstvem zahraničí prohlášen za persona non grata a vyhoštěn. Libanon zároveň odvolal svého velvyslance z Teheránu. Přestože měl Šejbání Libanon opustit do 29. března, zůstal v zemi s podporou předsedy parlamentu Nabíha Berího a Hizballáhu. Prohloubila se tak krize, kdy slabý libanonský stát, dlouhodobě paralyzovaný sektářským systémem a mocenským vlivem ozbrojených skupin, není schopen uplatnit svou autoritu ani chránit vlastní suverenitu.
Vyhoštění íránského velvyslance nebylo izolovaným krokem, ale součástí širšího balíku opatření, který libanonská vláda oznámila 24. března 2026 v reakci na setrvalé íránské vměšování a bezpečnostní incidenty. Ve stejný den Bejrút zároveň odvolal svého velvyslance z Teheránu, čímž dal najevo, že vztahy s Íránem vstupují do nejvážnější krize za mnoho let. Balík zahrnoval také zavedení vízové povinnosti pro všechny íránské občany a rozhodnutí vyhostit další osoby napojené na Íránské revoluční gardy, které libanonské úřady označily za bezpečnostní riziko. Tato opatření představovala dosud nejtvrdší pokus libanonského státu znovu získat kontrolu nad vlastní suverenitou v situaci, kdy je jeho autorita dlouhodobě oslabována mocenským vlivem Hizballáhu a zásahy vnějších aktérů.Součástí izraelské strategie proti Hizballáhu bylo od počátku i cílení na jeho finanční zázemí. Podle odhadů směřovalo z Íránu do organizace prostřednictvím různých prostředníků ročně kolem 700 milionů dolarů, které tvořily většinu jejího provozního rozpočtu. Již v prvních týdnech konfliktu se izraelské údery zaměřovaly na zásoby zlata a cizí měny a na pobočky asociace Al-Kard al-Hasan, neziskové finanční instituce označované za „banku Hizballáhu v Libanonu“. Terčem útoků se staly také směnárny a čerpací stanice, které měly sloužit k financování organizace.Dalším faktorem ovlivňujícím pozadí konfliktu byl konec mise UNIFIL mírové mise OSN působící v jižním Libanonu po desetiletí. Rada bezpečnosti OSN v září 2025 rozhodla o jejím ukončení, mimo jiné pod tlakem Izraele a USA; mandát mise běžel do 31. prosince 2026, přičemž se počítalo s jejím úplným stažením z Libanonu nejpozději v roce 2027.
Průběh
Vypuknutí války náhled|Trosky budovy po izraelském náletu na předměstí Bejrútu (18. března 2026) Dne 2. března 2026 Hizballáh vypálil několik střel na sever Izraele poprvé od příměří z listopadu 2024 a zaměřil se na raketovou základnu jižně od Haify. Izrael v reakci ještě téže noci podnikl letecké útoky na Bejrút a vydal evakuační rozkazy pro více než 50 vesnic na jihu Libanonu a v údolí Bikáa. Izraelská armáda uvedla, že údery zasáhly přesně a cíleně velitelské členy Hizballáhu. Při útocích byl zabit zpravodajský šéf organizace Husajn Makled.
V následujících dnech Hizballáh stupňoval útoky raketami a drony na izraelské základny i civilní infrastrukturu, zatímco Izrael rozšiřoval letecké operace po celém Libanonu. Zasaženy byly mimo jiné televizní stanice al-Manar a rozhlasová stanice an-Núr, komunikační centra Hizballáhu a finanční instituce al-Kard al-Hasan. Izraelské síly se současně zmocňovaly strategických pozic na jihu Libanonu a dále rozšiřovaly evakuační zóny. Obyvatelé oblastí jižně od řeky Lítání dostali rozkaz se vystěhovat. Jedna z nejvýraznějších operací proběhla 6. března, kdy Izrael po předchozím varování zničil deset výškových budov v Bejrútu sloužících jako velitelská stanoviště Hizballáhu. O dva dny později byl zasažen hotel Ramada v centru Bejrútu, při čemž bylo zabito pět vysoce postavených velitelů íránských Revolučních gard.
Konflikt se geograficky rozšiřoval: Izrael provedl přeshraniční operaci do jižní Sýrie, Hizballáh ostřeloval syrské armádní pozice a Damašek varoval, že na případné další útoky odpoví. Boje si vyžádaly také ztráty na straně třetích aktérů. Při izraelském úderu na vesnici Nabí Šít zahynulo přes 40 osob včetně tří vojáků libanonské armády. Při dvojitém útoku na al-Klaját byl zabit maronitský katolický kněz Pierre al-Ráhí. Izraelské střely zasáhly rovněž základnu jednotky UNIFIL v Bint Džbajlu a zranily tři mírové vojáky z Ghany. Večer 5. března 2026 zahynuli při izraelském leteckém úderu na dům v jiholibanonské Mašghaře čtyři členové rodiny Ghazaliových dva muži a dvě děti. K útoku došlo ve chvíli, kdy se rodina sešla k iftáru, večernímu jídlu ukončujícímu půst v ramadánu. Manželky a rodiče obou zabitých mužů byli zraněni. Bratr zabitých mužů a strýc dětí, americký občan Ayman Ghazali žijící v Dearborn Heights v Michiganu, se 8. března zúčastnil vzpomínkové bohoslužby za zesnulé příbuzné. O čtyři dny později, 12. března, najel autem do synagogy Temple Israel v okolí Detroitu. Při útoku zemřel pouze samotný útočník, jeden strážný byl zraněn a několik policistů muselo být ošetřeno kvůli nadýchání kouře. Izraelská armáda 15. března převzala odpovědnost za březnový úder v Mašghaře. Podle jejího vyjádření byl jeden ze zabitých mužů, Ibrahim Ghazali, velitelem Hizballáhu působícím v jednotce protitankových raket. Mluvčí Hizballáhu tato tvrzení odmítl s tím, že žádný z členů rodiny s hnutím spojen nebyl. Americký Federální úřad pro vyšetřování (FBI) později označil útok na synagogu za teroristický čin inspirovaný Hizballáhem.
Izraelská invaze do jižního Libanonu náhled|Izraelská armáda u libanonské hranice (21. března 2026) Ke konci března izraelská vláda uvedla, že obsadí jižní Libanon až po řeku Lítání. Izraelská armáda provedla cílené útoky, kterými zničila mosty přes tuto řeku, čímž odřízla jih od zbytku země. Izraelský ministr obrany Jisra’el Kac uvedl, že z jihu území izraelská armáda učiní „bezpečnostní zónu“. Z oblasti byly vysídleny vyšší stovky tisíc lidí, kteří měli opustit území právě po řeku Lítání. Kac uvedl, že se tito uprchlíci nebudou moci vrátit do svých domovů, dokud nebude zaručena bezpečnost severního Izraele. Izraelský ministr financí Becal'el Smotrič krátce poté navrhl anexi jižního Libanonu. Ministr Kac na konci března 2026 uvedl, že izraelská armáda plánuje jižní Libanon okupovat i po konci války. Současně prohlásil, že dojde ke zničení všech libanonských vesnic v pohraniční oblasti.
Během dubna 2026 izraelská armáda v řízených odstřelech srovnala se zemí několik pohraničních libanonských vesnic.https://www.lemonde.fr/en/middle-east-crisis/article/2026/04/10/israel-s-long-obsession-with-southern-lebanon-and-the-litani-river_6752296_368.html
Dne 8. dubna 2026, po vyhlášení příměří mezi Spojenými státy a Íránem, se Izrael rozhodl pokračovat s útoky na Libanon. Mimo jiného shazoval těžkotonážní bomby na rezidenční čtvrti Bejrútu. Podle některých médií šlo o nejintenzivnější útok od začátku války. Během pouhých deseti minut izraelská armáda zasáhla sto cílů. Při náletu zemřelo 300 Libanonců a dalších 1165 bylo zraněno. Z většiny šlo o civilisty.
Zabití novinářů Izraelský letecký úder v jižním Libanonu 28. března 2026 zabil dva významné libanonské televizní novináře Aliho Choeiba (známého také jako Ali Šaib), který pracoval pro stanici al-Manar spojenou s Hizballáhem, a Fatimu Ftouni, novinářku profrontálního deníku al-Mayadeen. Izraelská armáda uvedla, že Choeib odhaloval izraelské vojenské pozice, a označila ho za člena jednotky Radwan, speciálních operačních sil Hizballáhu. Izraelská armáda zveřejnila na síti X fotografii Choeiba ve vojenské uniformě; když byla vyzvána, aby uvedla zdroj snímku, mluvčí armády odpověděl, že jde o fotomontáž.
Úder na Ain Saade Izraelská armáda 4. dubna 2026 zasáhla čtyřpodlažní budovu sociálního bydlení sponzorovaného církví v Ain Saade, křesťanské lokalitě nedaleko Bejrútu. Při úderu zahynuly nejméně tři osoby, včetně místního politika Pierra Moawada z strany Libanonské síly (Lebanese Forces), která je součástí vládní koalice a je vůči Hizballáhu v opozici, jeho manželky a sousedky. Izraelská armáda uvedla, že cílem útoku byl člen Hizballáhu skrývající se mezi místními křesťany a že Moawad nebyl zamýšleným cílem. Kolem úderu se následně šířila dezinformace v podobě zfalšované hlasové zprávy, kterou měl Moawad údajně zanechat před smrtí. Podle libanonské armády muž, kterého dcera zabitého páru viděla odjíždět z budovy na motorce krátce před úderem, byl řidič rozvážející léky jednomu z obyvatel domu. Server L'Orient Today později s odvoláním na anonymní soudní zdroj napsal, že šlo o nejmenovaného představitele Hizballáhu navštěvujícího svou přítelkyni.Objevily se spekulace, že izraelské útoky na křesťanské komunity v Libanonu mají za cíl podnítit sektářské napětí v zemi.
Formální vyhlášení příměří Americký prezident Donald Trump dne 16. dubna 2026 oznámil příměří poté, co hovořil s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem a libanonským prezidentem Josephem Aounem. Později dodal, že příměří zahrnuje i Hizballáh. Desetidenní příměří vstoupilo v platnost 16. dubna ve 23:00 SELČ. Krátce poté ho Netanjahu potvrdil, ale uvedl, že v jižním Libanonu zůstanou izraelští vojáci. Izraelská armáda ovšem i po ohlášení příměří pokračovala v bombardování libanonských vesnic, na útoky v některých případech odpověděl i Hizballáh. Do vyhlášení příměří byly zabity 2000 Libanonců. Dne 24. dubna 2026 po jednáních mezi Izraelem a Libanonem ve Washingtonu Trump oznámil prodloužení příměří o další tři týdny. I v době těchto mírových rozhovorů však pokračovaly lokální boje mezi izraelskou armádou a Hizballáhem.
Dne 28. dubna izraelská armáda vyzvala Libanonce k opuštění sedmnácti obcí v jižním Libanonu. Krátce poté v této oblasti zahájila novou vlnu vzdušných útoků. Izraelská armáda v téže době demolovala budovy v části jižního Libanonu, kterou prohlásila za nárazníkovou zónu. Došlo tak k demolici celých vesnic, jednotlivých obytných budov, ale také například křesťanského kláštera a školy v Jarúnu. Dne 6. května izraelské letectvo poprvé od poloviny dubna provedlo nálety na obytné zóny Bejrútu. Při nich zemřelo nejméně šestnáct osob. Jen během prvního květnového týdne izraelská armáda zabila 110 Libanonců, a to i přes formálně vyhlášené příměří.