Haruna Honcoop (* 16. září 1982 Praha) je česká filmová režisérka, scenáristka, producentka, dokumentaristka a sinoložka s japonskými kořeny.

Život Rodinný background, studia Haruna Honcoop se narodila 16. září 1982 v Praze. Její matka Helena Honkoopová je japanoložka, která na počátku 80. let 20. století emigrovala složitou cestou do Japonska. Tam poznala japonského fotografa, který se stal Haruniným otcem. Matka ale v Japonsku dlouho nezůstala, vrátila se do Československa, kde se v Praze Haruna v roce 1982 narodila. Její otec zůstal v Japonsku a žije v Tokiu. po kratší době se její matka vrátila do Japonska, kde se narodil bratr Haruny Šimon Tamaki. Po 2 letech se Helena Honkoopová s dětmi vrátila do Československa. Haruna Honcoop chtěla po středoškolském studiu na gymnáziu studovat fotografii nebo japanologii, ale ani na jeden z vysněných oborů nebyla přijata. Další školní rok byla přijata ke studiu sinologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Během úspěšně ukončeného studia sinologie strávila dva roky na stipendijních pobytech v Pekingu a v Tchaj-peji na Tchaj-wanu. (Sama Haruna Honcoop se označuje za ex–sinoložku, protože se už vystudovanému oboru sinologie aktivně nevěnuje.)

Již v době dospívání se Haruna zajímala o fotografování, o artové filmy, navštěvovala kino Ponrepo a také jihlavský festival. Tato záliba ji dovedla ke studiu v Centru audiovizuálních studií na pražské FAMU. Na Katedře dokumentární tvorby na FAMU nakonec dokončila doktorandský program v němž se věnovala tématu čínské nezávislé dokumentární tvorby.

Zaměření aktivit Jako režisérka a producentka se dlouhodobě orientuje na témata vztahu České republiky se zeměmi Východní Asie, zpracovává náměty spojené s Čínou, Japonskem a Tchaj–wanem, dlouhodobě se dotýká i otázek svázaných s architekturou, kterou obdivuje. V odborném časopise Cinepur (ale i jinde) publikuje články o východoasijské kinematografii, věnuje se organizaci filmových festivalů, produkci a překladatelství (češtinu ovládá bez přízvuku na úrovni rodilého mluvčího, japonsky komunikuje na konverzační úrovni). Je dramaturgyní japonského filmového festivalu Eigasai. V roce 2024 Haruna Honcoop založila produkční společnost Be Water My Friend.

Bydliště Haruna Honcoop je kapitánkou lodi Harukawa Maru, která kotví v Praze na Vltavě na Císařské louce ve Smíchovském přístavu. Zde také minimalisticky žije (pokud necestuje po zahraničí, kde natáčí dokumentární filmy), pracuje a v létě nepravidelně pořádá pro přátele komorní projekce nezávislých filmů.

Filmová tvorba (obecně) Její film Pravda nebo lež z roku 2016 pojednávající o česko–čínských vztazích byl oceněn ve Vídni na lidskoprávním filmovém festivalu This Human World. V roce 2017 se výraznou měrou podílela na filmu Na věčné časy – Relikty architektury socialistické éry, kde se věnovala tématu „socialistické architektury“ ve veřejném prostoru. Tento její cross–mediální film získal ocenění na festivalu Arch Film Lund. O šest let později se v dokumentárním filmu Olympijský mezičas (2023) zaměřila na problematiku a úděl staveb budovaných či znovu použitelných při Olympiádách v Pekingu, Tokiu, Paříži a Aténách. Tento kriticky pojatý film o architektuře a urbanismu olympijských měst měl premiéru na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů (MFDF) Ji.hlava v roce 2023 a vzbudil značný zájem. V témže roce (2023) byl jako premiéra uveden na festivalu Ostrava Kamera Oko (OKO) i její hraný film Anexe.

Tvorba (detailně) náhled|vpravo|S Tomášem Etzlerem na besedě s diváky po projekci filmu Olympijský mezičas v kině Atlas (únor 2026) Ledová archa (2013) – Zahrála si menší roli v akčním 127minutovém vědeckofantastickém filmu (thrilleru) Ledová archa (Snowpiercer).

(L)Ost Berlin (2013) – Režírovala krátkometrážní experimentální video s názvem (L)Ost Berlin. Tento krátkometrážní 3minutový film byl z cyklu Relics of Socialist Architecture a pojednával o socialistické architektuře v Berlíně. V závěru snímku zachytila režisérka bourání Berlínské zdi.

3 minuty z Bukurešti (2015) – Režírovala 4minutový experimentální krátkometrážní film s názvem 3 minuty z Bukurešti (3 Minutes From Bucharest). Toto video bylo z cyklu Relics of Socialist Architecture a pojednávalo o socialistické architektuře v Bukurešti. Film kombinoval archivní materiály (např. poslední veřejné vystoupení Nicolaie Ceausesca na veřejnosti) a ve filmu byly i záběry, na kterých byla zachycena architektka Ceasusescova paláce Anca Petrescu (1949–2013).

Pravda nebo lež (2016) – Pracovala (scénář, režie, kamera, produkce, střih) na studentském krátkometrážním 18minutovém filmu Pravda nebo lež (True or False). Dílo je pojato jako absurdní politická groteska související s budovanými česko–čínskými vztahy (na ekonomickém základě) v kontrastu s „Tankovým mužem“ z roku 1989. Režisérka využila propagandistická videa, animace, čínské televizní zprávy a vlastní dokumentární záběry z Prahy.

Anatomie místa (2016) – Režírovala krátkometrážní studentský 7minutový film s názvem Anatomie místa.

Na věčné časy – Relikty architektury socialistické éry (2017) – Pracovala (režie, scénář) a spolupracovala (kamera, produkce, střih) na experimentálním, dokumentárním studentském 60minutovém filmu s názvem Na věčné časy – Relikty architektury socialistické éry (Built to Last - Relics of Communist-era Architecture). Dílo je složeno z deseti krátkých snímků mapujících architekturu období socialismu v jedenácti lokalitách (zemích a městech) východní Evropy (Moskva, Berlín, Bratislava, Budapešť, Bukurešť, města v Polsku, České republice, Srbsku, Kosovu a Albánii a v Bulharsku) po druhé světové válce. Film vytváří audiovizuální mozaiku časově zahrnující počátky stalinistické architektury, sorelu, přes brutalismus, high-tech a socialistickou modernu prakticky až do roku 1989.

Olympijský mezičas (2023) – Pracovala (scénář, režie) a spolupracovala (kamera, role vypravěčky) na 77minutovém dokumentárním filmu Olympijský mezičas (Olympic Halftime; produkční společnost Be Water My Friend). Film se (mimo jiné) zaměřuje na nevyužité a chátrající objekty v trojici lokalit: Peking, Tokio a Paříž v nichž se již konaly Olympiády (nebo se tato města na Olympiády připravují) a klade divákům otázky o smysluplnosti a dalším ekonomickém využití sportovišť po skončení Olympiád nebo v době mezi Olympiádami.

Islandská čítanka (2023) – Režijně se podílela na dokumentárním seriálu (16x 8 minut) nazvaném Islandská čítanka. Jednalo se o audiovizuální antologii současné islandské literatury – o příběhy a situační medailonky významných islandských autorů (spisovatelů a spisovatelek).

Anexe (2023) – Režírovala 50minutové dystopické (alegorické) hrané drama s názvem Anexe (Annexions; produkční společnost Be Water My Friend). Jedná se o vizi post–orwellowského uspořádání světa v němž se ocitne skupina studentů v městečku, kde vládnou pravidla rozpínavého souseda nutícího žít lidi v novém (mnohdy nepříliš logickém) řádu.

Tchajwanská čítanka (2025) – Režírovala dokumentární seriál (16x 9 minut) – audiovizuální antologií – s názvem Tchajwanská čítanka, v němž se představilo šestnáct významných autorů současné tchajwanské literatury. Projekt byl realizován v koprodukci Větrných mlýnů a veřejnoprávní České televize.

Varða – Dokumentární projekt (film Varða) je o vnímání Islandu (respektive jeho literární scény) skrze portréty současných předních islandských spisovatelů. (Slovo „Varða“ v islandštině označuje seskládanou kamennou mohylu nacházející se coby orientační bod v islandské krajině. Vztažný bod symbolicky představuje roli islandských spisovatelů v jejich národní kultuře.)

I Am Taiwanese – Film se v českém překladu jmenuje Jsem Tchawanec. Impulsem pro tento film byla cesta předsedy Senátu ČR Miloše Vystrčila na Tchaj-wan v roce 2020. Film Jsem Tchawanec mapuje současnou geopolitickou situaci Tchaj-wanu a hledá paralely mezi jeho pozicí vůči Číně a hrozbou Ruska vůči menším zemím (Ukrajina, Pobaltí nebo Česká republika). Film se zaměřuje na politickou identitu Tchajwanců a Východoevropanů v kontextu rostoucího napětí a boje za svobodu a nezávislost. Snímek sleduje příběhy lidí z Tchaj–wanu, Hongkongu a východní Evropy na pozadí diplomatických a politických zýměn posledních let.

Publikační činnost Honcoop Haruna, Ž'-kchun Ču (1976-). Nechodit naráz dvěma cestami: rozhovor s dokumentaristou a filmovým kurátorem Ču Ž'-kchunem. In: Cinepur, Ročník 22 [i.e.25], číslo 106 (2016), strany 62 až 65; rubrika: Film v Říši středu; . (Rozhovor s čínským nezávislým dokumentaristou a filmovým kurátorem Ču Ž'-kchunem o jeho filmech. Proč je v Číně nebezpečné natáčet nezávislé filmy, jak obtížné a komplikované je rizšířit tato díla mezi diváky.) Honcoop Haruna. Točit a přežít: čínský nezávislý film v tísni. In: Cinepur, Ročník 22 [i.e.25], číslo 106 (2016), strany 56 až 61; rubrika: Film v říši středu; . (Článek mapuje situaci čínské nezávislé tvorby prizmatem na tak zvanou d-generaci a věnuje se i obtížím veřejné distribuce.) Honcoop Haruna. Čínské filmové podzemí: od nezávislých devadesátých let po festivalové ceny. In: Cinepur, Ročník 28, číslo 122 (2019), strany 59 až 63; rubrika: Underground; . (Text se věnuje „čínskému filmovému undergroundu“ v 90. letech 20. století a v první dekádě 21. století, autorům vyjadřujícím protirežimní postoje a možnostem filmovat i mimo oficiální čínskou kinematografii.) Honcoop Haruna. Očista z válečného traumatu: o filmu, který nevznikl.... In: Cinepur, Ročník 32, číslo 146 (2023), strany 60 až 64; 2023; rubrika: Téma; . (Text o japonském filmovém režisérovi Jasudžiró Ozu (1903–1963), který se ve svých filmech o druhé světové válce ke konfliktu samotném nevyjadřoval.)

Odkazy Poznámky

Reference

Literatura Honcoop, Haruna. Konec uměleckých čtvrtí: pekingský urbanistický boom. IN: A2: kulturní čtrnáctideník, 2018, 14(19), strana 13. Související články Olympijský mezičas Vít Janeček Jana Hojdová Liao Chung-ťi Externí odkazy

– Datum: 8. listopadu 2017; Autor: ArchFilmLund; Stopáž: 6 minut a 48 sekund (Mezinárodní festival architektonických filmů v Lundu 2017. Rozhovor s Harunou Honcoop (režisérkou) a Terezou Kozákovou (střihačkou) o filmu Na věčné časy – Relikty architektury socialistické éry) YouTube kanál Facebook

Kategorie:České sinoložky Kategorie:České režisérky Kategorie:České scenáristky Kategorie:České producentky Kategorie:České dokumentaristky Kategorie:Absolventi FAMU Kategorie:Narození 16. září Kategorie:Narození v roce 1982 Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Ženy