Tereza Šváchová (* 5. prosince 1989 Česká Lípa) je česká architektka, editorka a kreativní ředitelka architektonického časopisu INTRO, kde publikuje svoje články o architektuře. Ve své tvorbě se soustřeďuje na projekty a realizace související s využitím skla v architektuře. Působí ve funkci předsedkyně dozorčí rady Nadačního fondu Eliáška.
Charakteristika Tereza Šváchová náleží ke generaci architektů, kteří se po roce 2000 začali zabývat rolí architektury v demokratické společnosti. Je precizní, má smysl pro detail, zajímá se o mezilidské vztahy v městském prostoru, o urbanismus, krajinářství a ráda se zapojuje do veřejných debat o podobě současných měst. Ve veřejném prostoru vystupuje jako popularizátorka architektury – přednáší na vysoké škole, publikuje odborné texty, spolupracuje s neziskovými organizacemi, upozorňuje na problematiku klimatických změn a nezbytnost šetrného přístupu ke krajině a přírodním zdrojům.
Tereza Šváchová pochází z České Lípy a tvrdí o sobě, že vyrůstala mezi skláři. Sklářské řemeslo ji dlouhodobě fascinuje a jejím životním krédem je propojit práci se sklem s architekturou. Kladný vztah ke sklu ráda otiskuje do své profese. Nové a neotřelé aplikace skla se snaží implementovat i do svých architektonických projektů.
Život Studia Tereza Šváchová se narodila nedlouho po sametové revoluci v Československu (listopad 1989) dne 5. prosince 1989 v České Lípě. V letech 2001 až 2009 studovala v České Lípě na gymnáziu (v Žitavské 2969), kde také v roce 2009 složila maturitní zkoušku (z předmětů: čeština, němčina, zeměpis, společenské vědy). Po maturitě studovala (2009–2013) v Praze na Českém vysokém učení technickém (ČVUT) na Fakultě architektury bakalářský obor Architektura a urbanismus. Studium ve školním ateliéru Ondřeje Císlera (* 15. srpna 1972) bylo zakončeno bakalářskou prací (stupeň A). Následující dva roky (2013 až 2014) studovala (v rámci stipendijního programu Erasmus, architektura – magisterské studium) na HafenCity Universität Hamburg (HCU) ve školním ateliéru u profesorky architektky Gesine Weinmillerové (* 29. května 1963 Kostnice). Svoje magisterské studium architektury (Architektura a urbanismus) dokončila Tereza Šváchová v letech 2014 až 2016 na Fakultě architektury ČVUT v Praze diplomovou prací (stupeň A) ve školním ateliéru Ondřeje Císlera. Doktorandské (doktorské) studium architektury (Kulturní instituce v kontextu měst) absolvovala (v letech 2018–2023) v Kloknerově ústavu ČVUT v Praze. Studium bylo zakončeno v roce 2024 doktorátem z výzkumu na téma „možnosti využití umělecky zpracovaného skla v architektuře“ (titul Ph.D.). Další odborné zkušenosti získávala i v zahraničí (ve Skandinávii a na stáži v Japonsku).
Pracovní zkušenosti V době od února 2015 do září 2016 absolvovala v Praze Tereza Šváchová dlouhodobou stáž u firmy B2Architekti, kde pracovala na projektech rekonstrukcí i novostaveb, zejména ale interiérů. Zde si v praxi odzkoušela práci architektky od počáteční analýzy po výzkum až do fáze realizace. To obnášelo nejen komunikaci s klienty a dodavateli, ale i tvorbu 2D výkresů (půdorysů) jakož i 3D architektonickou vizualizaci a modelování pomocí různých softwarových nástrojů (V-ray + Rhino, SketchUp).
Další tříměsíční stáž absolvovala Tereza Šváchová v roce 2016 (říjen až prosinec) v Berlíně v ateliéru firmy Georg Scheel Wetzel Architekten, kde jí byla svěřena funkce juniorní architektky a byla zapojena do práce v týmu na projektech většího rozsahu (práce na výkresech a to od prvotní studie až po výkresy určené pro stavební povolení).
V následujícím 6letém období (leden 2017 až duben 2023) pracovala jako seniorní architektka v pražském ateliéru m4 architekti. Od roku 2023 provozuje Tereza Šváchová v Praze svůj vlastní architektonický ateliér. V roce 2024 obdržela osvědčení ČKA 05627 (autorizovaný architekt). Tereza Šváchová ovládá němčinu a angličtinu v rozsahu plně potřebném k výkonu své práce a dále disponuje základní znalostí španělštiny.
INTRO Od srpna 2018 pracuje (na volné noze) jako editorka a kreativní ředitelka architektonického časopisu (čtvrtletního magazínu) INTRO, kde jsou uveřejňovány její odborné texty.
Nadační fond Eliáška Ve své diplomové práci z roku 2016 se Šváchová pokusila propojit architekturu se sklem, když se zabývala projektem zachraňujícím (a rekonstruujícím) ruinu bývalé továrny Elias Palme na výrobu lustrů v Kamenickém Šenově a přetvářejícím ji v centrum sklářství, lustrů, setkávání i běžného života v Kamenickém Šenově. Na svůj diplomový projekt Skleněný dům navázala prací architektky v týmu nadšenců sdruženém pod Nadační fond Eliáška. Funkci předsedkyně dozorčí rady Nadačního fondu Eliáška (působícího na Liberecku a v Kamenickém Šenově) vykonává od července 2024.
Pedagogická činnost Na Fakultě architektury ČVUT Praha je Šváchová zapojena do výuky v Ústavu navrhování I, kde se vyučují všechny předměty ateliérové tvorby jak pro bakalářský, tak i pro magisterský studijní program. Výuka architektonického návrhu se odehrává v šesti vertikálních ateliérech. Tereza Šváchová vyučuje coby asistentka v ateliéru Stempel–Beneš–Šváchová, v jehož čele je profesor Ing. arch. Ján Stempel.
V letech 2021 až 2022 byla Tereza Šváchová hlavní řešitelkou výzkumného projektu nazvaného Paměť skleněných domů ve vzpomínkách lidí. Projekt byl vázán na Ústav nauky o budovách. Předmětem výzkumného projektu Paměť skleněných domů ve vzpomínkách lidí byly severočeské domy ve sklářských městech, kde se vyrábělo a zušlechťovalo sklo a které v minulosti zaměstnávaly místní obyvatele a v jejichž provozech si dělníci udržovali znalosti o technologiích zpracování skla a kovů (lustry). Z této doby dochované rozvaliny budov mizí a jejich význam i technologie zůstávají již jen ve vzpomínkách a v pamětech lidí, kteří v nich pracovali. Cílem výzkumu bylo zachytit tuto paměť a konzervovat ji v audiovizuální formě pro další generace.
Významné projekty a oceňované práce Letní Olověný Dušan (barA2k) – rok 2012 V červnu 2012 udělila porota cenu za nejlepší školní projekt uplynulého semestru na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Autorkou oceněného projektu z ateliéru Ondřeje Císlera byla Tereza Šváchová. Projekt se jmenoval barA2k a jednalo se o komunitní a kulturně vzdělávací centrum Letní Olověný Dušan na pražské Hradčanské. Projekt navrhoval dřevěnou konstrukci halového typu vytvářejícího volný prostor pro nezávazné umístění kontejnerů. Porota kladně hodnotila využití pozemku mezi železnicí a městským okruhem a užití pláště objektu stírajícího hranice mezi venkovním a vnitřním prostorem.
IGS 2015 Nový Bor (René Roubíček) – rok 2015
Architektka Tereza Šváchová působila na Mezinárodním sklářském sympoziu IGS 2015 v Novém Boru jako odborná asistentka sklářského výtvarníka Reného Roubíčka (* 1922). Její role spočívala především v technické a organizační podpoře při realizaci jeho děl přímo ve sklářské huti (například v Preciosa Lighting v Kamenickém Šenově nebo v huti Pačinek Glass v Lindavě). Jako asistentka zajišťovala převod autorových skic a kreativních nápadů do instrukcí pro sklářské mistry u pecí, dohlížela na proces tvarování horké skelné hmoty a celkově koordinovala průběh týmové práce. (Funkce asistentky byla klíčová pro dokončení autorových objektů neboť v době konání IGS 2015 bylo René Roubíčkovi 93 let.) Tento typ spolupráce zapadal do jejího dlouhodobého zájmu o sklo a zároveň tím pomáhala udržovat kontinuitu Roubíčkovy dlouholeté sklářské výtvarné tvorby.
Skleněný dům – rok 2016 Inženýrské studium na Fakultě architektury ČVUT v Praze dokončila Tereza Šváchová v roce 2016 obhajobou své diplomové práce zabývající se projektem na rekonstrukci bývalé továrny na výrobu lustrů Elias Palme v Kamenickém Šenově. Vedoucím této práce byl Ondřej Císler, rozsáhlý projekt Skleněný dům zahrnoval plochu 6 tisíc m², nesl název Eliáška – konverze bývalé továrny na výrobu lustrů a Tereza Šváchová za něj v říjnu 2016 na 17. ročníku Přehlídky diplomových prací získala cenu Českých center.
Cílem praktické záchrany celého areálu Eliášky je proměna na Skleněný dům – moderní expozici lustrů, archiv, knihovnu s badatelnou a obytný prostor s několika apartmány. Celý projekt je podpořen komunitou akademiků ze sklářských muzeí, libereckým hejtmanstvím a Českou komorou architektů (ČKA). Ta také celý záchranný projekt ocenila jednou ze svých cen. Evropská společnost Light & Glass na kongresu ve Štýrském Hradci v roce 2017 sepsala listinu „The Eliaska Project“ a převzala v jistém smyslu duchovní záštitu nad začátkem celého „projektu Eliáška“.
Elias Palme 170 – rok 2019 Ve dnech 7. června 2019 až 29. září 2019 probíhala v hlavní budově Uměleckoprůmyslového muzea (UPM) v ulici 17. listopadu v Praze 1 výstava 170 let sklárny Elias Palme, která byla věnována historii a odkazu slavného severočeského výrobce lustrů z Kamenického Šenova. Kurátorkou, autorkou koncepce i grafického designu výstavy byla Tereza Šváchová, která se dlouhodobě angažuje při záchraně areálu bývalé továrny na lustry v Kamenickém Šenově (známé jako „Eliáška“). Výstava mapovala historii rodinného podniku (založeného v roce 1849), který se vypracoval na světovou špičku v produkci luxusních svítidel, také kladla důraz na produkty (lustry), na samotnou tovární budovu (Eliášku) a její chátrající areál i snahy o jeho oživení (projekt Skleněný dům).
Pelantovo schodiště – rok 2024 V roce 2024 navrhla Tereza Šváchová speciální geometrickou koláž ze skla s barevným efektem určenou pro Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou. Koláž je umístěna na fasádě Pelantova schodiště. Pelantovo boční monolitické betonové schodiště (podle projektu místního architekta Karla Pelanta) pochází roku 1964, kdy bylo připojeno k boční budově muzea. Jeho bílá fasáda původně obsahovala mozaiku modrozelené barvy, která byla v průběhu doby odstraněna. Autorka použila tabulové sklo s dichroickým efektem, které reaguje na světlo, čímž je vytvářen (mimo jiné) dojem zdánlivého pohybu, což „dynamizuje fasádu“ v denní i roční dobu. Architektka použila pět tabulí skla vůči sobě vzájemně nakloněných, největší šestá plocha zůstala zdánlivě prázdná, ale je průběžně zaplňována barevnými odrazy trojúhelníkových skel vytvářejících obrazy stromů nad rašeliništi. Tabule skla jsou na fasádě bodově kotvené a jsou vrstvené sendvičem folií, což zajišťuje jejich bezpečnost, možnost čištění i případnou jejich demontáž. Bezbarvé sklo pokryté dichroickou vrstvou odráží světelné paprsky různé vlnové délky v závislosti na úhlu dopadu a jejich typu. Tabule na fasádě působí někdy jako zlatá odrazná zrcadla, jindy jako nenápadný závoj odrážející jen matně jemné barevné záblesky. Někdy se ve sklech odráží jen fasády protějších domů. Za toto umělecké dílo na fasádě Pelantova schodiště Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou byla Tereza Šváchová oceněna 1. místem v otevřené výtvarné soutěži.
Universum Jesenice – rok 2024