Jišaj Garbašová (německy: Yishay Garbasz; 1970, Izrael – březen 2026, Berlín) byla interdisciplinární umělkyně, která pracovala v oblasti fotografie, performance a instalace. Její hlavní oblastí zájmu byla trauma a dědičnost posttraumatické paměti. Zabývala se také otázkami identity a neviditelnosti transgender žen. V letech 2000 až 2004 studovala fotografii u Stephena Shora na Bard College. V letech 2004/2005 získala stipendium Thomase J. Watsona. Od roku 2005 žila v Berlíně a žila také na Tchaj-wanu, v Thajsku, Japonsku, Koreji, Izraeli, Spojených státech a Anglii. Přestože v roce 2014 utrpěla otravu epoxidem, v důsledku čehož se u ní rozvinulo astma z povolání a chronické plicní problémy, byla také první německou transgenderovou triatlonistkou. Garbašová také vystudovala psaní ve 25 letech na Landmark College. Otevřeně se hlásila k lesbické orientaci.

Významná díla 2004–2009

Ve svém díle In my Mother's Footsteps (Ve stopách mé matky) umělkyně zkoumá zděděné traumatické vzpomínky na zážitky své matky z holokaustu. V rámci projektu umělkyně navštívila všechna místa, kterých se život její matky v tomto období dotkl. Projekt se skládal z výstavy (Tokyo Wonder Site, 2009, Wako Works of Art, 2009 a Busan Biennale 2010) a knihy. Tato kniha byla v roce 2009 nominována na německou cenu za fotografické knihy. Do června 2017 nebyl projekt v Německu nikdy vystaven.

2008–2010

Ve svém projektu Becoming Garbasz zkoumá své vlastní tělo a změny v něm probíhající rok před a rok po operaci genderové afirmace prostřednictvím vytvoření zoetropu v lidském měřítku. Tento projekt byl také součástí flipbooku vydaného v roce 2010 nakladatelstvím Mark Batty Publisher. Projekt byl také zařazen na Pusanské bienále 2010. Za tento projekt získala cenu Berlínská filmařka roku.

2010

V díle „Eat Me Damien“ se Garbašováová zabývá a zesměšňuje predátorské praktiky jak uměleckého světa, tak světového obchodu. V tomto díle umělkyně vkládá varlata, která jí byla odstraněna během operace pro vyjasnění pohlaví, do akvária s formaldehydem, což připomíná žraloka Damiena Hirsta. Vystaveno na výstavě Seven na Miami Art Fair. Garbašová uvedla, že vždycky plánovala nějakým způsobem využít genitálie a že tento konkrétní nápad zvítězil díky svému názvu.

2011

V cyklu Number Project se Garbašová označila osvětimským číslem své matky. Na stejném místě a ve stejné velikosti fotografovala svou paži i sebe během měsíce, než se kůže téměř zahojila. Jedná se o sociální projekt, jehož cílem je propojit číslo po matčině smrti s každodenním životem, aby se vytvořilo spojení s minulostí a neztratilo se něco, co se v životě její matky formovalo.

2014

Ritual and Reality zkoumá trauma z jaderné katastrofy ve Fukušimě. Barevné fotografie a videa (každé v délce 9 až 12 minut) jsou doprovázeny audioprůvodcem, který popisuje třítýdenní cestu Garbašové uzavřenou zónou Fukušimy v roce 2013 a také obecnější důsledky jaderné katastrofy.

2015

Výstava „Severed Connections: Do what I say or they will kill you“ (Přerušená spojení: Dělej, co říkám, nebo tě zabijí) zkoumá, jak ploty jako fyzické bariéry vytvářejí strach, který umožňuje vládám manipulovat s lidmi. Toto dílo bylo vystaveno v galerii Ronalda Feldmana v New Yorku v roce 2015. Zaměřuje se na její cesty do Koreje, Belfastu a na Západní břeh Jordánu, kde je těsná blízkost válčících skupin oddělena pouze takovými bariérami. Pro výstavu použila kombinaci fotografie, videa a sochařství. V rozhovoru Garbašová říká, že ploty jsou o „odlišování se“ a že „čím méně kontaktu máte, tím snazší je z druhého udělat monstrum“, čímž odkazuje na své osobní boje jako trans ženy.

Odkazy

Reference

Související články Ženy ve fotografii Seznam německých fotografek

Externí odkazy http://yishay.com/ (Domovská stránka umělce - starší umělecká díla) http://www.juedische-allgemeine.de/article/view/id/4994 (článek v němčině)

Kategorie:Německé umělkyně Kategorie:Feministické umělkyně Kategorie:Narození v roce 1970 Kategorie:Ženy Kategorie:Úmrtí v roce 2026