Julián Šimko (30. listopadu 1886 Beckov – 16. března 1956 Piešťany) byl slovenský právník, politik, diplomat a první prezident Slovenské země, autonomní části tzv. druhé republiky. Svou funkci zastával v letech 1938–1939.
Život Pocházel z katolické rodiny beckovského notáře a starosty Karola Šimka a Márie rozené Jakubéczy. Vystudoval gymnázium v Trenčíně a práva na Budapešťské univerzitě. Poté začal pracovat v rakousko-uherské státní správě. Během první světové války sloužil v rakousko-uherské armádě a také jako vojenský žalobce v Albánii.
Po vzniku Československa opět působil ve státní správě. V letech 1919 až 1922 pracoval na okresním úřadě v Košicích a od roku 1921 byl hlavním okresním notářem. V letech 1923–1928 byl okresním náčelníkem v Liptovském Mikuláši. Po zavedení provinčního systému v roce 1928 byl převelen do Bratislavy a začal pracovat na krajinském úřadě. Tam začínal jako běžný úředník a později se stal hlavním poradcem politické správy a poté vedoucím katedry. Jako osvědčený úředník s mnohaletými zkušenostmi a zastánce politiky Hlinkovy slovenské ľudové strany byl zvolen prezidentem Slovenské země, a to 11. října 1938, po vyhlášení slovenské autonomie a odvolání tehdejšího prezidenta Józefa Országha. V té době však již významnou část pravomocí převzala autonomní vláda, takže význam funkce prezidenta značně poklesl (oproti prezidentovi Země Slovenské, vyššího územně-správního celku první republiky). Současně Šimko působil jako náměstek ministra vnitra autonomní vlády.
Nejdůležitějším úkolem krátkého mandátu Juliána Šimka bylo zajistit hladký přechod pravomocí bývalých krajinských orgánů na Ministerstvo vnitra. Funkce provinčního prezidenta formálně zanikla 31. prosince 1939. Následně Šimko působil jako předseda předsednictva vlády. V období od 2. května do července 1941 zastupoval Slovenský štát jako velvyslanec v Sovětském svazu. Po přerušení diplomatických vztahů a složité cestě do vlasti se vrátil do státní správy a pracoval na ministerstvu zahraničních věcí jako vedoucí oddělení, a to až do roku 1945.
Po skončení druhé světové války a obnovení Československa byl postaven před soud. Ten ho v roce 1948 shledal vinným pouze za jeho práci velvyslance v Moskvě, kde měl dle žaloby podporovat vojenské a politické zájmy nacistického Německa. Soud však upustil od potrestání. Žil pak se svou manželkou v Piešťanech, kde v roce 1956 zemřel.
Reference
Kategorie:Slovenští politici Kategorie:Členové Hlinkovy slovenské ľudové strany Kategorie:Diplomaté Slovenska Kategorie:Slovenští právníci Kategorie:Narození v roce 1886 Kategorie:Narození 30. listopadu Kategorie:Narození v Beckově Kategorie:Úmrtí v roce 1956 Kategorie:Úmrtí 16. března Kategorie:Úmrtí v Piešťanech Kategorie:Muži