Daniel Féret (* 7. srpna 1944 Momignies, Henegavsko) je belgický politik a lékař, v letech 1985–2007 předseda belgické Národní fronty, který byl v letech 1994–1999 poslancem Evropského parlamentu.
Život a kariéra Je absolventem medicíny na Univerzitě Libré v Bruselu. V mládí byl členem krajně pravicového neofašistického hnutí Jeune Europe a později populistického Demokratického svazu práce. V žádné z těchto organizací však nepatřil k vedoucím představitelům a širší známost získal až později.
V roce 1985 stál při založení Národní fronty. V roce 1994 byl za stranu zvolen poslancem Evropského parlamentu a mandát vykonával do roku 1999. Jeho politická filozofie byla téměř zcela inspirována francouzskou Národní frontou, kterou se snažil napodobit. Strana však přitahovala různorodé spektrum extremistů, od populistů až po neonacisty. Ve funkci předsedy strany setrval od jejího založení až do roku 2008. Nakonec byl z vedení vytlačen nespokojenými členy strany, kteří jej obviňovali z úmyslného brzdění rozvoje stranické organizace, aby si zajistil osobní kontrolu nad stranou, a z využívání strany jako zdroje vlastního obohacení.
Poté, co v roce 2016 znovu získal způsobilost kandidovat, se ucházel o zvolení ve francouzských parlamentních volbách v roce 2017 jako náhradník kandidáta Jeanne Cyrila Dieumegarda ve volebním obvodu Saint-Barthélemy a Saint-Martin. Rozsáhleji se spekulovalo o jeho návratu do aktivní politiky.
Právní spory Féret opakovaně čelil několika soudním řízením před belgickými soudy.
V roce 1987 jej Odvolací soud v Monsu odsoudil k jednomu roku podmíněného trestu odnětí svobody a k pětileté ztrátě občanských a politických práv za vystavení nepravdivého lékařského potvrzení, které posloužilo jako alibi osobě stíhané za ozbrojené přepadení spojené se zadržováním rukojmích. V roce 1995 byl disciplinárně suspendován Belgickou lékařskou komorou za porušení pravidel profesní etiky, cti, diskrétnosti a poctivosti.
Dne 2. června 2008 jej trestní soud v Namuru odsoudil k jednomu roku nepodmíněného trestu odnětí svobody a pokutě 100 eur za padělání a použití padělaných dokumentů v souvislosti s volbami do Evropského parlamentu v roce 2004. O rok později rozsudek potvrdil odvolací soud.
Spolu se svou partnerkou a bruselskou poslankyní Audrey Roriveovou byl v roce 2013 stíhán pro padělání a používání padělaných dokumentů, účetní podvody, porušování obchodního práva, zpronevěru, zneužití majetku společnosti, porušení daňových předpisů, organizování platební neschopnosti a porušení zákona o úpadku v rámci soudního vyšetřování hospodaření strany a její finanční organizace. V této věci byl odsouzen k peněžitému trestu ve výši 38 500 eur a ke konfiskaci majetku v hodnotě 75 000 eur.
Dne 18. dubna 2006 byl odsouzen k 250 hodinám veřejně prospěšných prací za podněcování k nenávisti, diskriminaci a segregaci prostřednictvím stranických letáků a internetových stránek. V důsledku tohoto rozsudku mu bylo také na deset let zakázáno kandidovat v parlamentních volbách.
V roce 2023 byl v Béziers odsouzen k jednomu roku podmíněného trestu odnětí svobody za sexuální napadení pacientky ve své ordinaci v roce 2014.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Profil na stránkách Evropského parlamentu
Kategorie:Belgičtí politici Kategorie:Belgičtí lékaři Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu z Belgie (1994–1999) Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu Národní fronty (Belgie) Kategorie:Narození v roce 1944 Kategorie:Nacionalisté Kategorie:Narození 7. srpna Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži