Zuzanna Ginczanka (22. března 1917 Kyjev – 1944 Krakov), vlastním jménem Zuzana Polina Ginzburg, byla polská židovská básnířka ukrajinského původu.
Život Narodila se v Kyjevě jako Zuzana Polina Ginzburg. Její rodiče uprchli v roce 1922 ze Sovětského svazu před Bolševiky a usadili se v tehdy polském městě Rovně (Równe někdy také Równe Wołyńskie) na území dnešní Ukrajiny. Její otec Simon Ginzburg byl povoláním právník, její matka Cecília (Цецилия) Ginzburg, rozená Sandberg, byla ženou v domácnosti. Ginczanka byla po rozvodu a rozchodu rodičů (otec odešel do Berlína, matka se znovu provdala do Španělska) vychována v Rovně babičkou Klarou Sandberg.Współcześni polscy pisarze i badacze literatury: słownik biobibliograficzny, ed. J. Czachowska & A. Szałagan, vol. 3 (G–J), Warsaw, Wydawnictwa Szkolne i Pedagogiczne, 1994, s. 46. ISBN 8302056367, ISBN 8302054445Jerzy Andrzejewski, "Stefan"; in: Sceptyk pełen wiary: wspomnienia o Stefanie Otwinowskim, ed. W. Maciąg, introd. E. Otwinowska, Kraków, Wydawnictwo Literackie, 1979, s. 105. ISBN 8308001513
V letech 1927–1935 navštěvovala Gymnázium Tadeusze Kościuszka v Rovně. V roce 1935 se přestěhovala na studia do Varšavy, kde ale s ohledem na množící se antisemitské útoky na Varšavské univerzitě studium předčasně ukončila. V červnu roku 1939 odjela z Varšavy do Rovna ke své babičce, kde plánovala strávit prázdniny. Následně po vypuknutí invaze nacistického Německa 1. září se rozhodla zde zůstat v relativním bezpečí.
Po čtrnácti dnech však do Rovno dorazila Rudá armáda. Babiččin dům byl v rámci „boje s buržoazními živly“ obsazen a lékárna, kterou provozovala, a další prostory zabaveny. Ginczanka se rozhodla z obav po pronásledování přestěhovat do Lvova, kde si pronajala byt. V letech 1939–1942 zde pracovala jako redaktorka, napsala také několik propagandistických sovětských básní. Zatýkání židovského obyvatelstva unikla pouze díky vlastnictví tzv. Nansenova pasu, který vlastnila už od svého dětství. Provdala se zde roku 1940 za polsko-židovského historika umění Michała Weinziehera. I přes tuto skutečnost udržovala intimní vztah s umělcem a designérem Januszem Woźniakowskim, který její tvorbu obdivoval.Izolda Kiec, "Dzieje swarliwe i wielkie przyjdzie ci jeszcze przemierzyć"; in id., Zuzanna Ginczanka: życie i twórczość, Poznań, Obserwator, 1994, s. 149. ISBN 8390172003
Ginczanka byla v létě 1942 prozrazena sousedkou v jejím lvovském bytě a zatčena. Později se jí za nejasných okolností podařilo uprchnout, skrývala se s Woźniakowskim několik měsíců ve vesnici Skelivka (Felsztyn) nedaleko polských hranic. Weinzieher prchnul z obavy o svůj život do Krakova, kde doufal, že nebude vystaven takovému nebezpečí. Ginczanka se poté za ním v tajnosti s falešnými arménskými doklady přestěhovala.Izolda Kiec, "Nie zostawiłam tutaj żadnego dziedzica"; in id., Zuzanna Ginczanka: życie i twórczość, Poznań, Obserwator, 1994, s. 160. ISBN 8390172003. Přestože bydlela společně s manželem, stýkala se s řadou dalších umělců, včetně Woźniakowského. S rostoucím nebezpečím a rizikem zatčení se přesunula do lázeňského resortu Swoszowice (dnes předměstí Krakova) ke své bývalé spolužačce z Rovna Blumce Fradis. Na začátku roku 1944 byli zatčeni při šťáře jak Janusz Woźniakowski, tak její manžel Michał Weinzieher.
Tvorba alt=Obálka sbírky O kentaurech (O centaurach)|náhled|Obálka sbírky O kentaurech (O centaurach) z roku 1936
Podle její matky psala Zuzanna první básně už ve čtyřech letech, svou první baladu napsala v osmi letech.Letter of Ginczanka's mother to Kazimierz Wyka, written in Russian after the Second World War; cited in: Izolda Kiec, "Trochę wierszy, trochę fotografii, wspomnienia kilku przyjaciół", Czas Kultury (Poznań), No. 16, Květen 1990, s. 107. Debutovala v roce 1931 ve svých čtrnácti letech básní Letní hostina (Uczta wakacyjna) ve školním časopise Echa szkolne, které redigoval spisovatel a překladatel Czesław Janczarski. Do širšího povědomí se dostala v roce 1933 s básní Żyzność sierpniowa (Srpnová plnost), jež byla publikována v Kuryer Literacko-Naukowy, který byl nedělní přílohou populárního deníku Ilustrowany Kuryer Codzienny. V roce 1934 byla motivována básníkem Julianem Tuwimem, aby se přihlásila do literární soutěže časopisu Wiadomości Literackie který byl nejvýznamnějším literárním periodikem té doby. Za báseň Gramatika, která vyšla 15. července 1934, získala zvláštní uznání.Zuzanna Ginczanka, "Gramatyka" (lines 2–4), Wiadomości Literackie, vol. 11, No. 29 (556), 15. 7. 1934, s. 3.
Ve svých osmnácti letech, po přestěhování do Varšavy, se stala senzací literárních salónů a periodik, neboť byla chráněnkou známého básníka Juliana Tuwima. Ginczanka se sice pohybovala v literárních kruzích, o jejím odstupu svědčí báseň z roku 1937 Chvála snobů, ve které popisuje atmosféru známé kavárny Mała Ziemiańska, místa setkávání literátů (například Witolda Gombrowicze) a osobností v centru Varšavy. Báseň byla publikována v satirickém časopise Szpilki, jehož spoluzakladatel Eryk Lipiński sehrál důležitou roli v záchraně rukopisů Ginczanky po druhé světové válce.
Místo jejího pobytu na ulici Szpytalna ve Varšavě se postupně proměňovalo v místo setkávání s poezií a hudbou, které navštěvovali její přátelé a obdivovatelé.Eryk Lipiński, "Ja i wielu ludzi (III): Witold Gombrowicz" (Me and Lots of Others, Part III: Witold Gombrowicz), Stolica (Warsaw), vol. 40, No. 52 (1971), 29 December 1985, s. 11. Cf. Izolda Kiec, Zuzanna Ginczanka: życie i twórczość, Poznań, Obserwator, 1994, s. 95. ISBN 8390172003
V roce 1937 vydala svou jedinou sbírku O kentaurech (O centaurach), která vzbudila v polských literárních kruzích senzaci. V roce 1938 napsala také několik rozhlasových dramat, které byly připraveny k nahrání v Polském rozhlase (Polskie Radjo). Poslední publikovanou básní je báseň z roku 1942 Non omnis moriar, kterou složila po útěku z německého zajetí.
náhled|Dům na ulici Mikolajska 18, odkud Ginczanku odvedlo v roce 1944 gestapo
Smrt Po zatčení manžela Michała Weinziehera i jejího milence Janusze Woźniakowského za pomocí Blumky Fradis často střídala úkryty v Krakově. S Fradis byla patrně na podzim roku 1944 zatčena, vězněna v krakovské věznici, mučena a vyslýchána. Věřila, že bude přesunuta do koncentračního tábora Kraków-Płaszów a následně do Osvětimi, to se ale nenaplnilo. Byla přesunuta do jiné krakovské věznice (o přesné místo se vedou spory), poté odsouzena a ve svých 27 letech zastřelena.Izolda Kiec, Zuzanna Ginczanka: życie i twórczość, Poznań, Obserwator, 1994, s. 163. ISBN 8390172003
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Polské spisovatelky Kategorie:Oběti holokaustu Kategorie:Narození v roce 1917 Kategorie:Narození 22. března Kategorie:Narození v Kyjevě Kategorie:Úmrtí v roce 1944 Kategorie:Úmrtí v Krakově Kategorie:Popravení zastřelením Kategorie:Ženy